Moc jsem se na ni těšila, když už jsme vynechali Sloup. Navíc Jednov, to je srdcovka! Poutní místo je to sice zcela nevýznamné, s kostelem od kdoví koho, důvod vzniku ve mně vzbuzuje touhu zvednout obočí (vydatný pramen v jinak suchém údolí, ke kterému kdosi pověsil obrázek Panny Marie a kdosi si tam vymodlil uzdravení, obrázek dali do kostela, ať se lidi modlí v kostele, ale oni stejně radši chodili do lesa, tak radši postavili kostel v tom lese.)
Jenomže Jednov - to je moje dětství, moje maminka a babička, vzpomínky na horké letní neděle s davy lidí, babička, kvůli které jsem absolvovala tři mše za sebou, protože "hele, urvali jsme mezi lidma místo k sezení, nikam nechoď, nebo nám je zasednou", první pěší putování v jedenácti letech s Kozárem - kdo šel pěšky, mohl jenom na jednu mši! Jednov je tak "stranou Vídně", že mi to tam všechno přijde exotické a prázdninové a krásné.
Původně jsem myslela, že letos půjdeme všichni pěšky. Jenomže kluky čeká tábor a měli se odpoledne dostavit na přípravu proviantu k salesiánům, takže jsme to vymysleli tak, že si udělají cyklopouť, a pak budou pokračovat do Pivína. Ráno jsme tedy vyrazili jen s holkama.
Miriam začala dělat hned na začátek poutě scény, naštěstí se nechala uvázat do šátku, kde rychle usnula a hodinu vydatně spala. Pak už to zvládla v kočárku. Tempo bylo jako obvykle zběsilé, protože poslední roky posunuli začátek poutě o půl hodiny a ta prostě chybí. Než jsem Miriam nachystala do ruky přesnídávku, už jsme celou Lipovou dobíhali. Ale jinak dobrý. Tři růžence, k tomu jeden zpívaný, cesta převážně suchá, teplota příjemná a deštíček až v cíli.
Mše trochu divoká s nevyběhaným Miroušem, kluci přijeli pozdě, neb cestou lesem zbloudili, ale zásadní myšlenky od tradičního celebranta z Velehradu, fajn společenství a navzdory křičícímu batoleti načerpáno.
Po mši vyrazili chlapci na Pivín, Michal s Lídou pro auto a my holky ke studánce. Aspoň umýt, když už se nesmí pít.
Doma pak klidné sváteční odpoledne i se spánkem - chtíc uspat Miri, usnula jsem taky, a bodlo to.
Tak za rok zas!



Ahoj poutníci.Jani pouť byla opravdu super jen to vražedné tempo to bylo hrozné!!!Příští rok se odchod doufám posune🤣Vzpominam si,že jsem před nedávnem když byli poutníci z tvého bydliště v Lurdech a viděla jsem jak šlo procesí za Echaristickym Kristem co šlo- hnali ,letěli a nevím jak to jeste popsat jinak jako ovečky na porážku a nevěřila jsem tehdy vlastním očím tak jsem si na to hned vzpomněla taky jsme letěli.🙈🙉Já tehdy ještě nevěděla že mám od soboty zlomenou ruku,ale věděla jsem že pouť má být v klidu,v klidu a bez spěchu se pomodlit k Panně Marii a jak říkávali stáří poutnici pomodlit se všechny 3 růžence a bonus zpívané ten mám nejraději ještě dlouho mě zní v uších Zdrávas Marijá o Marijá....A letos to bylo obohaceno tím že se po dobu naší pouťi natáčel dokument o putování po Drahanské vrchovině naší domovině.Tim mě pan autor sice překvapil ale byl velmi příjemný pokorný a obdivuhodný jak nás v tom našem tempu ještě předběhl aby získal hezké fotky poutníků.Take bylo moc fajn že se nás hodně vystřídalo při předříkávání desátků.Diky za to🙏 .A nakonec spocinuti u nohou Matky Boží a ten bonus možnost zanechat radosti, bolesti, starosti a i to co nikdy člověk člověku neřekne a může to svěřit jen naší nebeské Mamince.Diky za krásnou pouť do Jednova .Jo a málem jsem zapomněla letos s novým panem farářem i za něho velký dík.🙏🙏🙏
OdpovědětVymazatKameraman vtipný. Farář: to je nějaký aktivní farník? Katka: neee, my jsme si mysleli, že je zde s vámi! Farář: Já ho vidím poprvé v životě! 😀 Pak se vše vysvětlilo 😀
Vymazat🤣🤣🤣👍👍👍
VymazatTakhle se píše o srdcovce! Já bych o srdeční záležitosti psal úplně jinak!!! "Poutní místo je to sice zcela nevýznamné, s kostelem od kdoví koho, důvod vzniku ve mně vzbuzuje touhu zvednout obočí (vydatný pramen v jinak suchém údolí, ke kterému kdosi pověsil obrázek Panny Marie a kdosi si tam vymodlil uzdravení, obrázek dali do kostela, ať se lidi modlí v kostele, ale oni stejně radši chodili do lesa, tak radši postavili kostel v tom lese.)"
VymazatAno, takhle já píšu o srdcovce. Chci tím říct, že důležitý je rodinný odkaz víry, "dědictví předků", vnímání Boží přítomnosti, a ne nějaká vnější důležitost. Jak zaznělo v Malém princi: co je důležité, je očím neviditelné. Srdcovka neznamená dokonalost! Spíš naopak, láska i přes nedostatky, které se nesnažím skrýt.
VymazatTak jsem po dlouhé době opět objevila něco nového na tvém blogu Jani . Ještě že ty urýpané komentáře od ZF už skončíly!!! Snad bude mít dostatek jinych zajmû a obdivovatelů na novém působišti.I když to tak zatím nevypadá podle jeho návratů zpět do farnosti.Tak zatim nebudeme polevovat v 🙏za něho i za naši farnost.
Vymazat