Boyard počtvrté

Letošní téma: Hlubiny vesmíru.

Jojo, vymýšlení hovadin, to je moje.

Akorát mi teda dorostla do pořadatelství moje třída,

a to je materiál...

s tím toho moc nezmůžete.

Letos jsem si vzala k srdci poznámky našeho kolegy,

že je to takový den, kdy se neučí,

a vzdorovala jsem tomu tak,

že jsme měli letos vyloženě výukové stanoviště.

Třeba matematické.

Nebo anglické.

No, a přiznejme si, hlavně se učí ti nejstarší,

co ty stanoviště chystají.

Přece jen, když dvanáctkrát zopakují něco o Marsu,

tak si to zapamatují, i kdyby nechtěli.

A pak miluju na našem projektovém dnu,

když se do toho deváťáci vážně položí,

a pak třeba s celou rodinou vyrábí NASA trička

a model rakety,

nebo si vymyslí,

že v rámci tématu udělají pitvu mimozemšťana,

obětují na to panenku

a s nadšením sobě vlastním ji nacpou holící pěnou

a nechají se v ní soutěžící přehrabovat.

(Na invazi UFO jsme připraveni!)

Letos i s Markem.

Poprvé jsem ho vzala s sebou místo školy.

Jako správný pubertální hoch nevyjadřuje emoce,

ale myslím, že byl spokojený.

Já taky.

Navzdory tomu,

že už druhý týden se mě drží hnusné nachlazení,

sedí mi na hlasivkách,

a ne a ne se ho zbavit.

Takže chvílemi jsem byla trochu mimo.

Otec Fura.