Ty dny na konci listopadu

Marně vzpomínám na dobu,

kdy pro mě konec listopadu znamenal dlouhé nudné večery,

během kterých jsem hodně četla,

vyšívala a těšila se na advent.

Letos už zas nevím, kde mi hlava stojí.

Minulou sobotu jsme na stavbě zabetonovali druhý strop.

Doteď nevěřím, že se to stihlo.

Podrobný report přijde časem.

Oslavili jsme Markovy dvanáctiny.

Hlavní částí každé domácí oslavy

je slavnostní nedělní oběd na přání oslavence,

dort na přání 

(tentokrát to byl kakaový piškot se smetanovým krémem s čokoládou,

čili jako obvykle)

a dárečky.

A pak jsme jeli do N. slavit Vojtovy narozky.

Včera jsme se tedy konečně dostali na druhou část dřeva.

Polovinu z toho, co jsme uklidili v září,

jsme totiž už protopili.

Byla to hurá akce celé naší rodiny a mého drahého bratra.

Michal řezal a pak sekal, Mira štípal na štípačce 

a my s dětma rovnou schovávali

a do tmy bylo všechno dřevo doma. 

Uf.

Teď už jenom uklidit a zazimovat stavbu a může začít mrznout.

Dneska krátká procházka.

A moje zimní truhlíky.

Na to, že jsem je dělala včera potmě, docela dobrý.