Jak se to tak stane? Třeba tak, že nepozorná, nerozumná, ano, řekněme si, hloupá matka, dá ročnímu dítěti na hraní starou kalkulačku.
"Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty, a mně hasne u vaření, pro tebe, ty zlobo, ty!
Hle kohout, vůz i kočárek, hrej si, tu máš..." kalkulačku!
A dítě ztichne, matka dovaří, nakrmí robátko, a při zběžné kontrole ohrádky zjišťuje: kalkulačka bez krytu, kryt vedle, jedna baterka vedle, a kde je, ..., ta druhá!
No jasně, v batolecím bříšku!
(Potvrzeno při RTG. Předtím samozřejmě ještě proběhla cesta pro zbývající děti, návštěva místního PLDD pro papíry, zalarmování široké rodiny při pokusu kontaktovat otce batolete, rychlobalení, aspoň minimální rychloúklid domácnosti, poučení dětí o slušném chování a poměrně zběsilá jízda do nemocnice. Ano, víme, že minuty nerozhodují, ale řidič byl nadšen, že nemusí dodržovat rychlostní limity - krizová situace - tak jsme jeli jako...:-))
Je vtipné, jak je důležité přijet co nejdřív, ale v nemocnici je na všechno dost času!
S diagnózou "už je skoro ve střevech" jsme byly s Madlenkou přijaty k observaci na dětském oddělení.
Zde jsme strávily vcelku poklidné dva dny a dvě noci, než baterka prošla celým Madlenčiným trávicím traktem a bez zanechání škod (snad!) opustila její tělíčko opačným otvorem, než se do něj dostala.
A jelikož v nemocnici mají na všechno dost času, při vyloučení v 11.30 jsme byly konečně propuštěni v 16.00. V 16.30 jsme měli u nás uspávání broučků. Leč stihli jsme vše.
 |
| Malá polykačka! |
|
A dnes teda konečně všechno uklízím a peru, a neskutečně si užívám, že jsem doma! A je fajn, že máme prázdniny, Mareček byl dnes na návštěvě u kamaráda, celý den, takže jsem byla hodně s Michálkem a užívali jsme se.
(Míšo, mně se tolik stýskalo, tobě taky? - Ne, mami, mně ne! :-))
Snad poslední dny, kdy se dá prádlo sušit venku! (A stejně dosychá v prádelně, protože se za chvíli zatáhlo.)