Veselé Velikonoce

Tak letos definitivně potvrzeno: Velikonoce pro mě znamenají pět dní volna, z čehož čtyři dny všechno chystám a dvě půldne chytám dech. A to jsem si letos myslela, jak jsem na to vyzrála, že jsem si jarní úklid rozfázovala během slunečných březnových dní a že to nebudu přehánět s vařením ani pečením. Hahahahahaha. 

Půl čtvrtka zabitého na nákupech. Tohle jsem mohla vyřídit dřív, ale nebyla síla. Ve škole mi dávali vyšší úvazek s plánem na měsíc, dva, aktuálně to vypadá minimálně do půlky května. K tomu porady (z těch jsem se dřív vyvlíkala), suplování. Mám toho všeho plné krovky.

Ve čtvrtek teda nějaký úklid, nákup, uvařit oběd, večer na mši. V pátek vyprat, co šlo, navzdory pověrám, protože svítilo slunko. K tomu napéct koláče - Magdalen pomáhala, ale dělaly jsme je z kila mouky, protože je nás už moc. Pak chleba, beránek, postní oběd. Doladit úklid, na křížovou cestu a na obřady. V sobotu zbytek vaření, upéct mazance, protože se snědl chleba, udělat řez, aby bylo v neděli něco slavnostního ke kávě, douklízet, doprat, dožehlit, doleštit a zhroutit se. Pak se vzpamatovat, hodit se do gala a do kostela na vigílii. V neděli ráno (pro změnu) na mši a pak obalit a usmažit tisíc řízků. Ještěže ten salát udělala omladina sama v sobotu.

Plán na první volné půldne byl jasný: jarní výlet do teplých krajů nebo se jen tak válet. Místo toho návštěva v nemocnici u babičky, pak u tety a cestou domů v N. V pondělí ještě další vaření, chlebíčky, zase chleba a zase do kostela. Vůbec se nezlobím, že koledníků bylo jen střídmě. Naši chlapci už po své ose, Michal na motorce u spolužaček, Marek na obědě u Verči. Stejně bych teď potřebovala aspoň dva dny volna, abych se z toho vzpamatovala. 

Ještě musím napsat, že původní verze tohoto článku byla delší a optimističtější, ale neuložila se mi, a na podruhé už zbyl prostor jenom pro frustraci unavené matky. Pardon.

Beran podle Magdí. Formu vymazal Michal tak blbě, že se rozpadla hlava, a sníh se zase srazil.

Nevadí. 

Nebylo to poznat ani na chuti.

Páteční křížová po obci.

Pečovatelky.

Šlehá piškot.

Přinesla větve na dekorace.

Mazance jsem vůbec nechtěla péct, jenže došel chleba.

Hlavní ochutnávačka.

Řez padl v neděli po obědě. 

Low cost dekorace: na stole...

... na polici...

... na schodech...

... na dveřích...

...na okně.

Barvení vajec.

V cibuli.

Bylo jich jen šest a dvě už jsou pryč.

Vigílie.

Se všemi dětmi.

Nejmladší takto. Konečně v klidu:-)

V neděli v Brně.

Teplo a rozkvetlo. U nás ale dnes zase zima. Brr.

Podivný začátek adventu

 Letos je ten adventní rozjezd takový zvláštní. Jsem nervní jako pes, unavená a protivná. První adventní neděle byla tudíž dost nepovedená - a to prosím u nás bylo předpisové zimní slunečné počasí, upekla jsem skořicový kringel (už je to tradice), měli jsme vcelku nenáročný oběd, holky chvilku venku stavěly sněhuláka a pak jsme pekly perníčky. Zní to tak idylicky, ale nebylo to idylické ani trochu. 

A v pondělí bylo ještě hůř: dva ze tří chlapů onemocněli. Já jsem se vyhecovala a vymalovala v kuchyni hnusnou zeď u okna. Furt jsem čekala, až to začne vadit někomu dalšímu a udělá to za mě, ale bohužel. Pak jsem rovnou umyla okno a hle - nálada se hned zlepšila, stejně jako kuchyň. 

V úterý poslední plavání, protože příště nejdeme a zimní kurz jsem odpískala. V autobuse s námi jela školka. Celá! Aspoň padesát lidí. Kvůli natáčení jsme šly plavat až v deset, bylo nás tam moc a jeden přemotivovaný tatínek furt házel svoje dítě do vody, takže jsme všichni měli mokré vlasy. (Patřím k těm matkám, které svoje dítě klidně potápí, ale samy to nesnesou. Blbě se ty vlasy pak suší. Tatínek byl plešatý, asi tak.)

Ve středu se to trochu začalo zlepšovat, tak teď už mám trochu adventní náladu. Trochu. Snad tomu pomohl i zimní koncert ZUŠ, kde Magdí hrála na flétnu a zpívala. A když jsem si umyla to okno, možná na ně dám aspoň světýlka. 

Adventní věnec letos s velkými svíčkami.

Perníčky.

Jedna ilustrační z adventního koncertu.

A samozřejmě adventní kalendáře: pro Miri.

Magdalen ho má v krabici od objednávky z Vintedu.

A první den byl v kalendáři kalendář. Knížka s 24 slepenými kapitolami. Každý den si smí rozlepit a přečíst jen jednu.

A kluci už tradičně Merci v kalendáři ze Sinsey.

Nejen prací živ je člověk

Aneb když se zrovna nehrabu na zahrádce, nevařím, neuklízím, neperu nebo nezavařuju, tak odpočívám, někdy i aktivně.

Využily jsme mírných teplot a vyrazily s holkama na dlouho odkládanou návštěvu tety v Brně. Pěkně vlakem, poprvé bez kočárku (kdo by se s ním furt tahal do schodů a dopravních prostředků). Bylo to fajn, Miri teda řádila, neboť navzdory plánu neusnula, ale zvládly jsme i nákup v drogerii.

V rámci tréninku na padesát kilometrů "do Křtin" jsme v témže dámském složení došly do Boskovic. Jelikož Miri tentokrát spala, ovšem navzdory plánu pouhých dvacet minut, byl to teda adrenalin. Nemohla se rozhodnout, jestli chce ťapat nebo běžet nebo se nechat vést v kočárku, nejlíp teda jít jiným směrem. Po odtažení z hřiště mi řvala půl hodiny, zatímco já ji táhla v extrémním parnu do největšího kopce. Úplně jiný zážitek než tenkrát s klukama. Aspoň že na pizze v cíli jsem ušetřila: nám třem holkám stačila jedna dohromady. 

Od zmrzliny ke zmrzlině.

Druhá zmrzlinová zastávka. 

Jeden z horkých dní jsme strávili na koupališti. Magdí jezdila na tobogánu a potápěla se, Miri se ráchala v brouzdališti a mě nebylo dopřáno víc než pár temp. Ale potkala jsem se s Míšou ze studijních let, to bylo moc fajn.

Magdalena měla svátek a přála si upéct dort. Jakože sama si upeče dort. S kytkama. 

Povedl se jí.

S předlohou. 

Překvapivě pro mě byly fajn zážitky i dvě návštěvy zubařky, protože SAMA! Tu půldne ztuhlou pusu a pozdější bolest rozřezané dásně zapomínám. 

A bonus návštěvy města: pokaždé se ochladilo, takže jsem se nepekla, a zbyla chvilka i na obdivování květinové výsadby. Jde to i jinak než trávníkem, a rozhodně líp. Tajně doufám, že to pochopí i u nás na dědině. 

Inspirace na vlastní zahradu.

Velikonoce ryze světsky

 Letos mi přípravu zkomplikovaly jak návštěvy v nemocnici, tak čtvrteční školení. To bylo teda naštěstí krátké, ovšem stejně dopoledne zabité. 

Jarní úklid jsem stihla předem, upekla jsem jen koláče a beránka a v sobotu ještě krémeš, který jsem dělala poprvé, krém neztuhl, nicméně se všechno snědlo, vizuální nedokonalosti navzdory. 

Vajíčka letos nabarvila komplet Magdí a s Markem už úplně sami udělali bramborový salát. Děsná pohodinda ty velký děcka, fakt.

Dekorace jsem opět pojala minimalisticky, kytky ze zahrádky do vázy a je to. Terasa mi rozkvetla díky přesazovaným cibulovinám: co se mi nehodí v záhoně, to provizorně šoupnu do květináče. A konečně jsem využila starou formu a nápad z Pinterestu. Protože jsem namíchala krokusy a modřence, byla z toho dekorace dvě v jednom.

Verze krokusová.

Verze modřencová.

V pondělí pak přišlo jen minimum mrskutníků. Vlastně nám to nevadilo, ti zásadní se dostavili a to je hlavní. Chlapi akorát zajeli k rodině do L. a jinak jsme odpočívali. Na terase obklopená zelenou trávou a rozkvetlými kytkami s kávou v ruce víc nepotřebuju.