Byla jsem zde v jedenácti letech a kombinace vyřezávaných figurek v nádherných kulisách spolu s cestou autobusem s hromadou dalších dětí, doprovodem čtyř akčních a vtipných bohoslovců a naším tehdejším úžasným farářem z toho udělala nezapomenutelný zážitek.
A samozřejmě si od té doby říkám, že se tam ještě někdy podívám, a samozřejmě je furt něco. Letos jsem si ale zasněně zavzpomínala před naším novým farářem a on na to: "Jo, já jsem kousek od toho místa vyrostl a znám to tam, tak tam můžeme mezi svátky zajet." A navzdory tomu, že se na zájezd přihlásilo jen málo lidí, tak to nezrušil, a dnes ráno jsme vyrazili.
Do minibusu jsme jim přihodili dvě naše prostřední děti, zbytek naší rodiny cestoval autem, abychom byli kvůli Miriam víc operativní. Potkali jsme se v Třešti před kostelem a po mši jsme se s průvodci vydali na Betlémskou cestu, jen tak mimochodem zapsanou v UNESCO.
Ó, Třešťské betlémy jsou pořád tak výstavné a krásné, jak jsem si pamatovala. Nechali jsme si vyprávět o dědečcích a pradědečcích, kteří s betlémkem začínali, o tom, kde a jak se sbírá mech a čemu se říká "zbořeniště", hledali jsme kočky a jezevce a kamzíky (netvrďte, že v Betlémě kamzíky nemají) a hádali, podle čeho jsou asi vyřezáné některé budovy.
 |
| Betlémy si dřív lidi stavěli nad postelí. |
 |
| Původní malované betlémy se dělali na notový papír. |
 |
| Červená Lhota. |
 |
| Kocour Mikeš. |
Nakonec jsme se sešli v konírně, kde nebyli žádní koně, ale vyhřátý sál s milými lidmi, kávou, čajem a cukrovím. Ohřáli jsme se, dali si kafe, pokecali a pak už vyrazili domů.
Miriamka je největší a nejhodnější cestovatelka, krásně to všechno zvládla. Betlémy ji teda moc nebraly, ale nestěžovala si. Dvouhodinovou cestu tam prospala a zpátky koukala z okna a broukala si. Dokonalost.
A třešťské betlémy doporučuje šest z šesti členů naší rodiny!!!
