Jakože klidný víkend

 Víkend byl fajn, ale odpočinek se moc nekonal.

Marek v pátek odjel do Jeseníků na Kunčickou ultra náročnou dálkovou anabázi (z prvních písmen si poskládejte název, který nelze vyslovit ve slušné společnosti, bližší info pro případné zájemce na příští rok zde) a vrátil se v neděli odpoledne poněkud zmožen. 

Sobota byl první den po x-dnech, kdy jsem nemusela vstávat, takže jsem se samozřejmě vzbudila před šestou. Tak jsem se věnovala standardním sobotním záležitostem až do podvečera, kdy drahý rozhodl, že konečně po třech odkladech pojedeme na koncert Epydemye. A tak jsme svěřili mrně Magdí a vyrazili jsme. Chápete to? Po půl roce další koncert! Úplně žiju kulturou! 

Epydemye hrála v rámci festivalu ve Velkých Opatovicích, stihli jsme i kousek Roberta Křesťana a bylo to moc fajn. Pak teda rychle domů, v jedenáct do postele a ráno v půl šesté budíček na přesunutou pouť do Sloupu (místo na svatou Annu s Vysočanama na Jana Nepomuckého. Na rozdíl od jiných mi ta změna vůbec nevadí.) Michal není úplně zdravý, takže jenom s holkama - Miri v kočárku.

Počasí krásné, nálada taky, ale já po celém týdnu dost zbitá. Došla jsem v pohodě, to jo, doma ještě rychle dovařila a naservírovala oběd, ale od té doby se jen válím s nohama nahoře. Unavenější než Marek po 60 kilometrech v horách. Náročný život matky prostě. Teď ještě sesumírovat, co všechno nás čeká příští týden (čtyři doktoři, jeden výlet, Noc kostelů, další pouť, dvoje narozeniny a letní počasí). Promyslím, jestli si neotevřu láhev vína. Asi bude potřeba. 

Jarní výlet do zoo

 Na neděli se sešlo:

- jedna mše v nevhodnou dobu, ještě i s hasiči celého okrsku, protože Florián

- děda na obědě v N., takže volnější vaření

- pěkné počasí 

A to všechno dohromady si říkalo o jarní výlet.

Taky se sešel jeden synek s nemocí a druhý se školní zaneprázdněností, což znamenalo výlet jen s holkama.

Vyrazili jsme ráno směr Olomouc: na mši k Michalovi a pak do zoo na Kopečku. Škoda, že stejný nápad na výlet měla tak půlka Moravy. Parkovali jsme skoro v Radíkově a těch lidí, těch lidí! Projeli jsme se safari vláčkem, protože Mirinka chtěla "maui vak" (malý vlak). Holky šly řádit do Lanáčku a já jsem půl hodiny čekala ve frontě na pití. (Čekat ještě na jídlo jsem odmítla. Vzala jsem z domu svačinu a příště si asi vezmu i kafe. Úplně mě v té frontě přešla chuť.)

Jinak zoo dobrá, viděli jsme většinu zvířátek, Miri to celé sama odťapkala a byla nadšená. Kopeček je prostě srdcovka. 

Před zoo jsme si koupili dva párky v rohlíku za stovku a pak zmrzlinu a já jsem pak zavolala Markovi a po návratu nás doma čekal oběd: polívka, rýže a kuřecí nudličky se zeleninou. To je tak PERFEKTNÍ, mít dospělé dítě, které umí vařit!!!

Večer jsme ještě stihli odloženou oslavu Verčiných narozenin v N. A nejstarší zatím doma uklidil a narovnal myčku. (A ne, bohužel, milé slečny, už není volný :-))

Pěkná neděle, ale teď chci zase být chvilku doma.

Po víkendu

 Po strašném týdnu celkem fajn víkend. V sobotu už docela jarní počasí, v neděli už zase ne. 

V sobotu jsme se v hojném počtu (já s drahým, Marek se svou milou a Blanka s Františkem) zúčastnili Michalova závěrečného večera po pokračovacích tanečních.

Zatímco Marek na pokračování tanečních řekl jasné NE (z jejich třídy šel jeden pár), Michal se chtěl připojit k půlce své třídy a chodit, ale neměl s kým. V posledních hodinách přihlašování mu kamarádi dohodili jednu Elišku, která taky chtěla tančit, a neměla s kým. Eliška s ním tančila, ale jinak se s ním moc nebavila, což chlapci nevadilo, protože tam beztak chodil kvůli kámošům. 

Já už jsem si v KaScu připadala jako mazák: věděla jsem, kde jsou záchody, kde máme stůl a kde se prodává občerstvení. Ples byl hodně podobný tomu zimnímu. Akorát tanečníky představili ve čtyřech skupinách, každá skupina tančila jiný tanec. Michal a Eliška byli úplně poslední, tančili cha-chu, protože prý je to nejjednodušší tanec a on ani Eliška nejsou moc dobří. Pak všichni tančili bachatu, což je tanec, o kterém jsem slyšela poprvé. Seděli jsme na blbým místě a moc jsem na ně neviděla.

Tanec s rodiči byl zase zajímavý, stejně jako v zimě. Mohli jsme tančit dýl, ale chlapec prohlásil, že "stačí". Ale zatančila jsem si pak s drahým, dokonce tango, když nám Honza připomněl základní krok. Taneční soutěž byla nefér, vysvětlil mi synek, vyhráli ti, co tančí i v pokročilejším kurzu. Nevadí, chlapec se tentokrát ani nepřihlášil (protože přece není moc dobrý.) Ale jinak to byl pěkný večer. 

Neděle byla studená, tudíž odpočinková. Slavili jsme Boží milosrdenství v B. No - první rok jsem tam šla pěšky s Miri v kočárku v tričku, loni sama na kole v mikině, letos v bundě s Markem v autě, protože fakt kosa. Jestli to tak půjde dál, příští rok snad pojedu na lyžích. Ale zase lidí je tam každý rok víc. Žádné agapé nebylo, protože každý spěchal domů do tepla. 

A pondělí konečně bez větších plánů s Miri samy doma. Taková nádhera! Vyprala jsem čtyři pračky, šly jsme na nákup s kočárkem s miminkem, dokonce jsem nemusela vařit, protože zbylo maso od neděle. Venku sice pod mrakem, ale už teplo, takže byl čas i na první hrabání v hlíně, na což se vždycky těším celou zimu. A večer, večer jsem ještě stihla webinář, který nebyl od Lipky a nebyl úplně blbý. Takže příjemný víkend. A jak jste se měli vy?

Letos mi drahý udělal pařeniště už na začátku března, a tak už mám salát, rukolu i špenát.

A na druhé straně koriandr, kopr a ředkvičky.

Okno taky kvete.

A nejvíc kvete puškýnie.

První jarní vycházka

 Konečně se našla síla na malý výlet. Minulé víkendy byly krásné, ale dny před nimi tak náročné, že jsme si s radostí dali neděli s válením doma. (Nebo jeli kupovat boty, ale to bylo horší než všechny jarní práce dohromady.)

Chtěla jsem někam do lesa, Miri chtěla prostě "ven", chlapi se letos zase chystají na Železného poutníka, tak aby měli nějakou rozcvičku, po letech jsme vyrazili pěšky do L. za babičkou. Hezky celá rodina. Mirince jsme ještě vzali kočárek - naposledy: už se tam skoro nevejde a taky pořád lezla ven a stejně nespala. Příště radši odrážedlo. A Marek si s sebou vzal Verču.

Zpátky už za tmy autobusem. Pěkný výšlap to byl.

Vždycky po cestě fotím kytky. Talovín.

Podběl.

Devětsil 

Luha, ze které je pak Punkva. To je teda potok, ne kytka.

Rodinka.

Tyhle sněženky jsou nepůvodní, ale krásné. A co jich tam je!

K Miláčkovi zahnat hlad.

Trocha kýče na závěr.

Loučení s létem

Pán Bůh nám seslal na závěr dokonalý letní víkend, a přestože jsem bojovala s virózou, fakt jsem si ho užila. 

V pátek jsem si letos naposledy vyšla do práce v šatech a sandálích. Pak jsem teda přijela domů z práce polomrtvá a ještě se po mě chtělo řešit oběd pro nemocné holčičky, blé, furt to pitomý vaření, ale drahý odhadl náročnost situace líp než já a na sbírání brambor vyrazil sám. Stejně tak v sobotu dopoledne vzal jen kluky, a tak jsem mohla doma v klidu ošidit vaření, uklidit, vyprat a u toho se nahřívat na sluníčku. 

Odpoledne nás s Miri vyzvedl, tak jsem i nějaké to kilo brambor sesbírala a u toho se opalovala. 

Neděle byla dokonalá s hodným batoletem na mši, jednoduchým obědem, ještě jednodušší buchtou, poobědovým válením v síti a s výletem. Starší potomci, pokud nebyli nemocní, měli něco svého, takže jsme vzali jen Miri a zahráli si na pár s jedináčkem. Cílem byla Olomouc, trapně jsem část výletu využila na nákupy, protože jsem už fakt nutně potřebovala pořídit nové džíny a ideálně i černé kalhoty (hoho, mám obojí a k tomu pruhované tričko!) A pak jsme se jen courali parkem a městem a vzpomínali na studentské časy. Dala jsem si poslední ledovou kávu (nebyla teda nic moc) a nasávala atmosféru horkem rozpáleného města do zásoby. 

V pondělí jsme ještě jeli vybírat brambory v tričku, ale rychle jsem na poli oblíkala mikinu a v úterý přidala i bundu. 

Nazdar podzime, nějak nadšeně tě letos nevítám. 

V neděli ráno ještě v pyžamu pro maliny do kaše.

V naší biozahrádce se teď na podzim vykrmují babočky.

Poslední letošní válení v síti. 

💛

Oblíbená část města.

Vypadá líp, než chutnala. Moc ledu.

Tak sbohem léto!

Z víkendu

Nabitý pátek.

Dopoledne zubařka, odpoledne pohřeb a večer sraz první třídy, které jsem dělala třídní. Tenkrát deváťáci, teď pětatřicátníci. Moc fajn to bylo.

V sobotu u nás v obci oslavy 520 let od první písemné zmínky. Nešli jsme, protože jsem prudič a sabotér. Kecám, ve skutečnosti jsem kvůli nabitému pátku většinu dne vařila a uklízela a ještě i pekla chleba,  počasí bylo hnusné a program mě taky nepřesvědčil, Veronika Žilková, písně Karla Gotta ani Olympic Revival nejsou můj šálek čaje. (Jestlipak za to dostanu v komentářích?)

V neděli nám drahý naplánoval výlet. Letos jsme toho moc nepodnikli, takže všichni souhlasili, i s cílem, tím byl Vranov nad Dyjí. Jeli jsme až po brzkém obědě, takže moc času nebylo, ale stihli jsme prohlídku zámku, kávu v zámecké kavárně i chvilku na pláži u Vranovské přehrady. Miri byla na prohlídce přiměřeně otravná, takže Michal vyměkl a deset minut před koncem s ní odešel, zato u vody ožila a navzdory chladu se vykoupala. Závidím jí tu bezprostřednost.  

A dnes už v práci. 

Uteklo to jako pokaždé.

Čtyřicet čtyři

Miluju mít narozeniny v neděli. 

Ráno mše třetí adventní neděle s nejhezčím čtením o radosti.

Dopolední vaření: zatímco ostatním k narozeninám vyvářím speciality, sobě si k narozeninám vařím co nejjednodušeji. Nejlíp něco z jednoho pekáče. A samozřejmě dort, taky co nejjednodušší: piškot a smetanový krém. 

Odpoledne měl být koncert, ale když se zrušil, rychle jsme si vymysleli náhradní program a vyrazili se všemi dětmi do vánočního Brna. Doba, kdy jsem potřebovala jezdit nasávat vánoční atmosféru na vánoční trhy je dávno pryč, ale bylo to překvapivě fajn. Po problémech s parkováním už jenom samá pozitiva: nazdobené město, trhy, punč, trdelník, nákup nových ozdobiček, návštěva u tety a domů. Brno je hlavní město Vánoc a mají to povedené. Od stohu slámy jako hlavní atrakci pro děti k možnosti darovat kelímek od punče na neziskové organizace. A brněnský drak ve svetru nemá chybu.

A zatímco patnáct kilometrů od domu zelená tráva a holé cesty, u nás celý den na sněhu, při návratu domů úplně sněhová vánice. Sníh o mých narozeninách je úplně nejvíc.

Pěkný den to byl!