Zahradní

Po dešti.

Květnová zahrádka je nejkrásnější.

Pivoňky, orlíčky a ta nejjasnější zelená.

Podruhé na druhý pokus

Máme předčasně zaškolenou Magdalenku.

Jeden by si myslel, že budeme odborníci na předčasné zaškolování.

Ze dvou dětí to u dvou vyšlo.

 Totiž, neznám jinou rodinu,

která by žádala předčasné zaškolení pro dvě děti

pár roků po sobě.
Vůbec, znám jen málo lidí, co chtěli předčasně zaškolit dítě.

To jen ti naši zářijáci.

(Protože zodpovědná učitelka rodí v září,

aby nenarušovala školní rok).
A my, přemotivovaní rodiče, co jsme přesvědčení,
že naše děti budou studovat minimálně pět let vysoké,
a nechceme, aby končili studium ve třiceti.
A zářijový táta, který trpěl tím,
že musel jít až o rok později.
(Jakože ho nepustili dřív. Aby si prodloužil mládí.
Nějak tuto jejich myšlenku nesdílel a nesdílí doteď.)

S Magdalenkou to bylo nakonec jednodušší, 

než jsme si mysleli.

Paní psycholožka, co dělala první vyšetření,

měla nějaký důvod mě úplně vydeptat,

když mi dlouze a důkladně ukazovala všechny chyby,

co Magdí udělala.

Protože napodruhé jsme zjistili,

že ona to zaškolení zvládla hned napoprvé.

Jenom měla ruku uvolněnou trochu míň,

a pletla si levou a pravou stranu

(kdo mě zná, nediví se, já si to pletu pořád).

Takže zatímco my jsme vymýšleli všechny možné varianty,

jak to udělat, když ji nebudou chtít pustit do školy,

v poradně řekli,

jo, ona to zvládla, dnes je to jenom formalitka.

A byla.

Jasně, otázka zní, jak moc bylo nutné,

abychom si s Michalem brali půl dne dovolené 

a jeli pro papír,

o kterém věděli už před dvěma měsíci,

že nám ho dají...

No, hlavně že ho máme.

Naše konečně oficiální předškolačka

teď potřebovala aktovku.

Její požadavky: s motýlkama.

Moje požadavky: pevná, lehká, aby něco vydržela.

Žádná Anna, Elsa a nic kýčovitého.

A ne Emipo, co měli kluci, ta nic nevydržela.

Nakonec jsme vybrali od TopGalu.

Z několika návrhů vybrala tuhle.

Mně se taky líbí.

Pěkná, decentní a ne moc infantilní. 

Tmavá, nebude se moc špinit.

Česká výroba jako bonus.

A před námi poslední měsíc školky. 
Jsem trochu nostalgická...

Legiovlak

Po všech těch zimních víkendech strávených doma za pecí

konečně výletujeme.

V Letovicích zastavil Legiovlak.

Byli jsme tam se školou v pátek a tak mě to nadchlo,

že jsme si včera dali repete s rodinou.

Pak jsme stihli ještě zmrzku, nákup a návštěvu v N.

Příběh legionářů je poutavý, napínavý a neznámý.

Horko těžko sháním informace, které mi udělají ucelený obrázek.

A nakonec si povídáme se sousedem - vnukem legionáře,

a obrázek se zase mění.

Příběh ruského zlatého pokladu.

Oficiální verze: 17 vagónů legionáři ukořistili po Kolčakovi

a pak je předali bolševikům výměnou

za návrat domů.

Verze podle sousedova dědečka:

minimálně dva vagóny zlata legionáři vezli do Československa.

Měli je schované v bednách Červeného kříže 

a na bednách raněné a invalidy.

Děda si - stejně jako řada dalších - 

kus zlata vzal.

Asi tak do dlaně, nějaké to kilo.

Utekl s ním, když mu ho chtěli vzít.

A příběh jednoho kulometčíka:

onen děda obsluhoval kulomet,

a pak se ještě v důchodu budil s hrůzou,

jak musel střílet do vesničanů,

které na ně bolševici poslali jen s vidlemi a brokovnicemi.

Měl na svědomí stovky mrtvých.

A věděli jste, že legionáři si jednou koupili

za dva kotlíky s kostkovým cukrem

celou lokomotivu?

A že jako jediní ovládli celou Sibiř,

což se nepovedlo Napoleonovi ani Hitlerovi?

A že z Vladivostoku jeli domů kolem celého světa?

A že náš soused vyměnil legionářskou šavli za televizi?

 

Stručně

Co všechno jsme stihli od minulého úterý:

nebývale akční víkend 

na muzejní noci se skauty 

a výletem do krasu.

Magdalenka výlet se školkou do ZOO Ostrava, kde výjimečně nepršelo, na rozdíl od zbytku republiky. 

Dvě první svaté přijímání, 

kde jsem letos jenom zpívala

 (ta úleva, ta pohoda!)
Dvě školní focení.
Ještě chybí klukům.

Opakovanou návštěvu Pedagogicko-psychologické poradny, 

která pustila Magdí do školy.

Já dvě školení.

Venku nebývale studený a mokrý máj.

Konečně všechno bují a dýchá tou správnou jarní vlhkostí.

Dokroužkováno

To znamená ukončen Badatelský kroužek,

do kterého 16 týdnů chodilo 15 třeťáků a čtvrťáků.

Bylo to náročné, ale i krásné.

Když mi dnes řekli, že jsem "nejlepší"

a že je to bavilo.

I když já z nich šedivěla 

a mnozí chodili "za kroužek".

A kroutili se tam, že je to nebaví.

A někteří neustále zkoušeli podpálit školu.

A sebe.

A olizovat chemikálie.

A tak třikrát hurá, že jsme to bádání všichni ve zdraví přežili.

A já se akorát objednám na barvení vlasů.

Faraonovi hadi

Faraonovi hadi rostoucí.

Peklo ve zkumavce.

Zelí je věčné a vděčné.

Volné středy

Nejlepší na světě.

Ve škole mám totiž ve středu hnusný rozvrh.

A volný den uprostřed týdne je prostě skvělý.

Stvořený k odpočinku.

Takže jsme ráno dlouho spali, 

na snídani jsme si dali belgické vafle

(vaflovač máme rok a půl,
na vafle jsem se strašně dlouho odhodlávala, 
abych pak zjistila, že jsou jednoduché jako facka
a asi budou bývat častěji),

pak výborný oběd,

děcka lítaly celý den venku

(i když toho tepla fakt moc není)...

Já jsem vyprala

a pak jsem se konečně vrhla na pokojovky

a přesadila je.
A rovnou přesadila svoje(!) napěstované muškáty do truhlíků.
(Snad nezmrznou.)

A udělala zas kousek zahrádky.

A projela se na kole.

Prostě pěkný den!

Opravdu líný víkend

V podstatě začal už ve čtvrtek, kdy se Magdí po návratu ze školky pozvracela.

V pátek ráno už jí bylo dobře,

ale pro změnu nebylo vůbec dobře mně.

Takže z toho byl den v posteli.

A v sobotu v noci to završil Míša.

(Zvracení z patrové postele je zážitek, hlavně pro ty, co to uklízí...

Což byl tentokrát naštěstí tatínek)

Jo, Marek si dal svoji epizodu minulý týden.

A venku opravdu studené jaro.

Dneska ráno sníh.

(Mně bylo úplně jasný, že u nás se ta předpověď počasí naplní.)

Takže náplň víkendu:

Spánek, knížky, televize, válení, jídlo 
(jak jen střevní chřipka komu dovolila). 

Ještě že během volné středy jsme aspoň udělali něco na zahradě.

Protože jinak nedělám nic.

Ale aspoň jsem se konečně pořádně vyspala.

I na ježdění na kole do práce je letos zima.

Byla jsem teprve třikrát.

Ale vždycky to bylo osvěžující.