Pokřtěná

Konečně. Když jsem se vzpamatovala z porodu, přišly prázdniny, a najít vhodný termín, kdy jsou všichni doma - to bylo skoro Mission: imposible. 

Nakonec 20. srpna. I tak chyběli dva Mirinčini bratranci a kmotři jeli ze stanování.

Trochu jsme přemýšleli, jestli neudělat křtiny jen v light verzi, ale nakonec jsem si řekla, jak to říkala maminka: padla kráva, ať padne i tele. Však je to naposledy (i když u nás kdo ví), tak pěkně důkladně: pozvat celou velkou rodinu, obsadit restauraci a užít si krásný den. 

Vybrali jsme Miriamce hned dvě křestní jména: Františka po dědovi a papežovi, Jana po mně (a Jana Františka de Chantal je moje patronka, takový malý dvojsmysl).

Ušila a vyšila jsem křestní roušku. Svíčku koupila ještě před porodem na eshopu, kde jsem vybrala Vojtovi ke přijímání Komiksovou bibli . 

V sobotu jsme s děckama upekli koláče.

Miriamka celé dopoledne řvala a já si říkala, že jestli to bude předvádět i při křtu, že to bude mazec. 

Když už spala, tak takhle, a běda, když jsem ji dala na druhou ruku nebo jsem si sedla.

Ovšem, v neděli bylo zpátky naše usměvavé pohodové miminko. Klasicky jsem si naplánovala čas odchodu z domu, který jsem nestihla, a pak jsem běžela v tom vedru do kopce ke kostelu a přiběhla úplně uřícená (kluci šli dřív ministrovat a Michal vezl Magdí s berlemi a tetu autem).

Objednala jsem na křtiny krásné teplé počasí, akorát jsem to prý trochu předimenzovala. Já jsem ale byla spokojená, to předchozí ochlazení mě vyděsilo, chci ještě horko. A taky jsem si koupila nové letní šaty v Reparádě a Miri měla super šatičky od Danky, tak to aspoň vyniklo.

Mše byla krásná a obřad mě dojal. Dost jsem se toho z jistých důvodů bála, ale modlilo se za to spousta lidí a účinek se projevil. 

Hostina byla taky moc fajn, tentokrát byly ke kávě i všechny řezy od Miladky (na Magdalenčině přijímání nám je totiž sežrala obsluha restaurace. Nepochopíš.) 

Doma jsme pak ještě uhostili tetu a Marušku, dali si chlebíčky a zmrzlinu a pak jsme si oddychli, že jsme to všechno zvládli. Nejvíc naše Miriamka, která prospala celou mši a jenom se trochu zavrtěla, když jí křestní voda stékala po hlavičce. Takové úžasné miminko jsem si ani neuměla přát.

Fotky snad budou časem, tak jenom malá ochutnávka, co jsem random chytla na mobil.

Nejlepší dort od Miladky. Už trochu ožraný od dětí. 

Malý křesťánek.

S dědou a tetou.

Outfit.

Modlitební příprava.

Aspoň rychlofotka od kmotra.

Uřícená matka a otec v nepadnoucím obleku. Dítě dokonalé. 

Další milník pokořen

... ještě dokončit zprávy k projektu a můžu rodit. 

Jedna z věcí, kterou jsem řešila, když jsem otěhotněla, byli moji žáčci v náboženství. Letos jsem to měla tak krásně naplánované - a bohužel. 

A největší problém samozřejmě třeťáci, kteří se připravovali na první svaté přijímání. 

A přitom to byl tak výjimečný ročník! V první třídě jich bylo sedm, a z toho šest z rodin, které chodí do kostela (z toho dva synovci a jedna neteř:-)) Výuku jsme teda měli jen párkrát, protože to byl covidový rok. Ve druhé třídě se k nám přidala holčička, která si chození do náboženství sama domluvila navzdory rodičům (jako ne že by jí to přímo zakázali, ale rozhodně by ji tam sami nikdy neposlali.) Teď ve třetí nám ten "svatý průměr" (prosím vás, tohle je zase těžká nadsázka, kdo nerozumí mému vyjadřování) shodily další děti, které se přidaly až letos, dohromady už jich bylo dvanáct, ale nakonec jenom jeden chlapeček snad šel jen kvůli té slávě nebo babičkám nebo tradici, protože se z nába ulíval a otravoval tam. (A zdržoval otázkami, co když Bůh vůbec není, a já si myslela, chlapče, tohle my jsme řešili v první třídě, teď se zabýváme složitějšími teologickými problémy, třeba jak Hospodin vysušil Rudé moře, aby mohli Izraelité projít suchou nohou a tak. Ale nebojte, všechno jsem mu vysvětlila, my katechetky máme v zásobě spoustu argumentů, a často se do něj pustili i spolužáci, ale jinak jsme se všichni měli moc rádi:-))

No, snažili jsme se, jak to šlo, v březnu jsem je předala švagrové, uměli toho docela dost, zbytek je naučila Blanka a přípravy dokončil pan farář na nedělních mších, v téhle farnosti to tak dělají a mně to teda přijde super. Já ho požádala, jestli by mohl slavnost kvůli mě udělat dřív, to bylo dnes, že bych tam moc chtěla být a jsem mu vděčná, že mi vyšel vstříc. A bylo to krásné, všechno se povedlo, děti byly šikovné a já dojatá a snad z toho dne zůstane něco i v těch, co už od teď zas do kostela nepáchnou (to je bohužel katolická realita, první přijímání bývá často poslední.)

Po slavnosti bylo malé agapé před kostelem, to už loni zavedla švagrová a moc se jí to povedlo, matky donesly občerstvení a ostatní je zbodli :-) 

A my, stejně jako loni, jeli domů nachystat dědovi oběd a pak do kostela na Benešov na křtiny. Hance a Petrovi, bratrovi mého muže, nestačilo, že měli svoje dvojčata ten den u přijímání, na konci března si pořídili ještě další dvojčata, tentokrát dvě holčičky, a rovnou je dnes pokřtili. (Ještě mají dvouletého Kubíka, kam se na ně hrabem se čtyřmi dětmi.) 

A pak jsme jeli na hostinu a jedli a pili a hodovali jsme, dokud děti nevyběhly na blízké hřiště a nevrátily se s rozbitým kolenem, odřenou bundou a rozervanými silonkami (Magdí), s fleky od pampelišek na nejlepších šatech (Verča) a na nejvíc svátečním bílém svetru (Anička). Tak to už jsme pochopili, že je čas vydat se k domovu.

Bylo to moc prima. 

Za dva týdny jde ke přijímání náš Vojta ve Sloupu, a i když bych u toho moc ráda byla, doufám, že už budu někde jinde (a s někým jiným maličkým.)

A kariéru katechetky na nějaký čas uzavírám.

Velká sláva č. 3

Tak jsme to zvládli, je to za námi, jsem úplně hotová, ale přitom je mi najednou líto, že je to pryč. 

Další z akcí, kde jsem měla přípravy naplánované snad na minuty, abych to všechno stihla, abych na nic nezapomněla. 

Po středečním úklidu jsme si dali pěvecký čtvrtek: v půl páté měla Magdí ještě první koncertík pěveckého sboru a v šest jsme měli v kostele generálku se scholou. Když jsem viděla půlku kostela zarovnanou mikrofony a reproduktory a všude dráty a pak jsem si představila, jak v neděli místo užívání si

 slavnosti budu přebíhat mezi čtením a

 zpíváním, tak jsem to cestou ze zkoušky obrečela.

V pátek jsme ještě jeli pro kytky a nakoupit, já doma rychle uklidila a nasmažila řízky a pak jsme vyrazili na mši a pak na hostinu.

Tady se zase ukázalo, jak jsme dobrá parta matek: hostina krásná, bohatá, matky v pohodě. Děcka něco málo zobly, matky dojedly a uklidily. Pak jsme si postěžovaly, jak je na houby, že v sobotu máme být v kostele už ve dvě odpoledne, že je to strašně brzo a že nic nestihneme - a do toho přišel farář, že musí jet na pohřeb a že to posunul na třetí. No já to říkám pořád, na zázraky nevěřím, já z nich žiju. 

I tak to byl v sobotu fičák: zadělat na koláče, upéct koláče, uvařit guláš, uklidit, uplést dva věnce z buxusu do kostela, ostříhat u sousedky koš buxusu do kostela a když jsem si libovala, jak stíhám, drahý mě přiměl jet s ním do lesa vybrat ty správné břízy ke vchodu kostela. Tak jsem ještě běhala v sukni a jarmilkách mezi kopřivami a vybírala břízy. To jsou situace toto. 

Ve tři s Magdí do kostela. Víc než hodinu se ještě chystali, nacvičovali příchod a odchod a otevírání pusy (fakt, nesmějte se), pak šly děti ke zpovědi a matky zdobit kostel. Domů jsme přišly v šest. 

Večer jsem ještě zdobila svíčky pro Magdiny kamarády a na třikrát pletla věneček do vlasů, než jsem byla spokojená. A když jsem se konečně osprchovala a lehla do postele, úplně jsem cítila, jak mi únavou škube v nohách. Taky to tak máte? 

Zato neděle byla jak malovaná a všechno šlo jak po dratkách, což jsem vůbec nedoufala. Za dvacet minut jsem Magdí žehličkou navlnila vlasy (což mě učily holky z osmé třídy v pátek v hodině dějepisu, zatímco kluci měli sledovat Slavné dny o první válce, a samozřejmě mi vlezla do hodiny ředitelka a nějak to nechápala, proč s žehličkou v ruce namotávám Sofčiny vlasy místo výuky dějepisu). Nazdobila jsem svíčku, obě jsme se s Magdí nalíčily (prostě ta řasenka a trocha růže musela být), oblékli jsme se a strašně nám to slušelo - Magdiny šaty byly akorát. Kluci ve svetrech byli za borce. 

Všechny děti byly krásné a šikovné, mše krásná a slavnostní, já byla všude - ale i tak jsem si to užila. Aj jsem něco vyfotila. Pak jsme se celá rodina furt fotili, šli jsme na oběd na GrillTour, pak jsme zkontrolovali stavbu a doma dál hodovali, jedli, pili a bylo to fajn. 

Děkuju všem zúčastněným a nejvíc tam nahoru, díky díky moc, bylo to krásné. 

A teď už zpátky do normálního života. 

Už i Verča

Moje neteř, které jsme navíc s Michalem kmotry,

měla včera první svaté přijímání. 

Kvůli koronaviru posunuté z května

a ještě v rouškách. 

Bylo to pěkné, kostel ve Sloupě nejkrásnější prostor, děti roztomilé, můj drahý bratr četl na úvod modlitbu rodičů a já byla hrdá sestra a teta. 

Jelikož Verunka byla ze všech nejkrásnější, samozřejmě.

Přijeli jsme skoro pozdě, jako být ve Sloupě před půl osmou byl heroický výkon a ten jsme nezvládli. 

A pak jsme zas rychle odjeli, 

protože i u nás bylo přijímání a já zpívala se scholou.

Doma jsme si dali oběd a poobědový relax. 

A pak jsme to zase jeli pořádně oslavit.

Děti slavily převážně v bazénu. 

My dospělí převážně jídlem.

Krásně bylo, první letošní letní neděle. 

 

Sloupský potok plný vody. Nevídáno! 

A to už je u nás. Z kůru. 

Na svatbě

V kostele

Kravaťáci

Motorkáři a fotbalisti

Rodina

Na kolotoči

Střepy pro štěstí

Prostřeno

Dárečky od nevěsty a ženicha pro děti

Omalovánky

Seznámení

Družičky v pozdním odpoledni

Piňa colada

Ludíkovští hasiči s vypálenými prskavkami

Jarda a Danka

... nejmladšího švagra Jardy a Danky.

Krásná nevěsta, krásný ženich, krásné počasí, krásný obřad,

výborné jídlo a pití, příjemné prostředí,

rozjásané neunavitelné děti,

spousta srandy...

Nádherný den pro všechny!

Oslavy

Po zářijových narozeninových oslavách jsem prohlásila, že už žádnou oslavu nechystám.

Nikdy!

Pak jsem Marečkovi slíbila oslavu pro kamarády.

Když už mají ten pokoj, není se na co vymluvit.

Nakonec včera oslava s kamarády,

dnes slavnostní oběd s babičkou, dědama a panem farářem

a odpoledne tradiční oslava s tetami, strýci, bratranci a sestřenicemi.

Nikdy neříkej nikdy:-)

Sobotní dort z muffinů - krém jsem vylepšila malinovým džemem, který mi ucpával zdobítko,

takže nakonec jsem krém jen vrstvila.

Oslava s kamarády - to byl takový sjezd Bruder aut

Nedělní profesionální dort od Miladky a veškerá drobotina

Madlenka, Míša, Verunka, Eliška, Mareček, Dominik, Lucka, Vojtíšek

Z nedělní oslavy

Odpoledne přijeli popřát Michalům babička s dědou, 

můj brácha a Michalova ségra s rodinami.

I když se návštěvy nesešly úplně naráz, 

v jeden moment u nás běhalo 8 dětí od dvou do devíti let.

Bylo to divoké.

Největší narozeninovou zábavu obstaraly šátky: 

kluci byli Ninjové a holky princezny.

 

Eliška, Verunka, Madlenka, Vojtíšek, Mareček, Míša, Lucka a Dominik

 A já jsem přeoslavovaná. Už žádné dorty, chlebíčky, křupky ani tyčinky.

Aspoň do listopadu:-)

Skvělý víkend bez foťáku

Jako ne že byl skvělý, protože jsme neměli foťák.

Ale byl skvělý, a my jsme neměli foťák. No, nic neobvyklého.

V pátek oslava s grilováním v L.

V sobotu Nikoláskovy křtiny v Ol.

V neděli farní den. V P.... (ne, tady ta zkratka nefunguje:-)) Prostě u nás.

Tři báječné dny s báječnými lidmi.

A naši kluci měli opravdové "letní Vánoce". Díky, Táni.