Zobrazují se příspěvky se štítkemrecepty. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrecepty. Zobrazit všechny příspěvky

středa 6. prosince 2023

Nejoblíbenější cukroví

 Objevila se mi v komentářích žádost o recept. A tak to já se ráda podělím a rovnou si to zde uložím. 
Poslední roky jsou mými nejoblíbenějšími druhy ty, které se pečou v jednom kroku. Žádná drbačka jako s trubičkami, které 1. upečete, 2. namočíte do čokolády, 3. uděláte krém, 4. naplníte a než se otočíte, tak jsou pryč, teda v puse dětí.

Od dětství mám moc ráda sádlové koláčky. Do mísy na váhu postupně nasypu
180 g hladké mouky 
180 g cukru moučky
50 g kakaa
150 g sádla
a pak tam sýpnu mleté ořechy, podle maminky od oka, ale kdo nezná, jsou to tak dvě velké lžíce, přičemž se držíme pravidla, že víc je víc.

Upatláme těsto, z těsta uválíme kuličky, narovnáme na plech s pečícím papírem a přichází můj vlastní hack: do každé kuličky vmáčkneme kuličku mraženého rybízu. Tím vyrobíme z kuličky koláček. Upečeme (já na 150°C tak 10 minut, upečené koláčky jdou lehce odšoupnout) a hotovo. 

No a druhý extra rychlý recept - mokka oválky. Jestli mám sádlové koláčky ráda, tak tohle miluju! A zároveň přiznávám, že jsem jediná. Ani u rodiny ani u návštěv nevzbuzují oválky žádné ovace, což mi ale vůbec nevadí a každý rok si udělám pěkně půlku dávky jen pro sebe!

Celá dávka je tak 30 kousků a potřebujete:
125 g hladké mouky 
30 g solamylu
1 lžíci kakaa
1 lžíci mleté kávy 
větší špetku soli
50 g moučkového cukru
125 g másla 

Upatláme těsto a vytvarujeme jakože kávová zrna, takže oválky, do kterých uděláme špejlí rýhu. Upečeme podobně jako sádlové koláčky. Na závěr by se oválky měly ozdobit mřížkou z bílé čokolády a kávovým zrnkem, to už nedělám. 

V chutích mám ráda kontrasty, takže třeba horké maliny se zmrzlinou, mňam! Na sádlových koláčcích mám ráda kontrast sladkého s kyselým rybízem a na mokka oválcích to překvapení, když narazíte ve sladkém na zrníčko soli. Takže jestli to vnímáte stejně, vyzkoušejte!




neděle 18. dubna 2021

Náš guláš s rýží

 Jaro je nám letos servírováno v homeopatickém ředění.
Jeden teplý den na třicet studených.
Jedna hodina sluníčka na sto hodin mlhy a tmy.

Tak co pořád dělat, když ven nás to neláká
a válení máme od října dost a dost?

Já vařím.
 
Sem tam jsem si některé recepty na moje oblíbená jídla uložila i na blog, třeba sem nebo sem.
A dnes přidám recept na maďarský guláš.
Je to jídlo pro naši rodinu (a hlavně pro mě) dost zásadní.

Především je to skutečně náš guláš.
Nevím o nikom jiném, kdo by přesně tohle jídlo vařil.
 
Taky je to jídlo, které oslovilo v naší rodině všechny:
dědu, který je na českou klasiku a chce hutné jídlo s masem,
děti, které chtějí málo masa a měkké maso,
puberťáky, kteří jsou furt hladoví
i mého muže, který je v chutích poněkud konzervativní.
 
Je to jídlo bezlepkové a bezlaktózové.
A je z hovězího, což se mi teď fakt hodí.
Dá se udělat ve velkém množství, takže jsem je ráda vařila pro pracanty na stavbě.
Vaření je to jednoduché, není to sice rychlovka, 
ale zase je to takové to jídlo, co se dělá samo.
 
Originál receptu mám z takových těch karet, které na přelomu tisíciletí zaplevelovaly poštovní schránky.
Možná si je pamatujete: přišly na ukázku zdarma dvě karty s recepty, zvířátky nebo kdoví čím a za stovku jste si mohli objednat další krásné karty a k nim jste dostali zdarma pořadač na karty, zástěru, chňapku, vařečku a porcelánové prasátko nebo kdoví co.
A pak jste se rychle museli odhlásit, protože jinak každý týden přišel další balík karet za přemrštěnou cenu a nezaplacení rychle spělo až třeba k exekucím.


Tohle byla sada "Bylinky" a já si objednala za stovku hromadu karet s něčím, čeho je teď plný Pinterest a Instagram, ale byl mezi tím i tento geniální recept na guláš - takže to stálo za to.
Za bylinku je v tomto receptu považována mletá paprika.
A pak jsem to teda naštěstí rychle odhlásila.
 


Tak ten recept!
 
Potřebujete asi tak 600 g hovězího masa na guláš.
Já hledám v mrazáku balíčky s nápisem "přední" nebo "divné maso" nebo i "hnusné maso",
akorát pak strávím spoustu času, když z něj vykrajuju úhledné masové kostky.
Pak potřebujete jednu až dvě cibule, trochu sádla, plechovku nasekaných rajčat, tři velké brambory, sůl, pepř a mletou papriku. 
Když je k dispozici, hodí se i velká hrst žampiónů a hovězí vývar.
A rýže, protože tento guláš se jí s rýží.

Začíná se jako každý guláš:
na sádle osmahnete nadrobno nakrájenou cibulku. Na zlatavou cibulku vhodíte maso nakrájené na kostky, prudce osmahnete, až začne pouštět šťávu. Osolíte, opepříte, "okořeníte dostatečným množstvím mleté sladké papriky", jak psali v kartě.
A pak to přijde: v tuto chvíli zalijete maso drcenými rajčaty z plechovky.
Přilijete asi dvě deci vody nebo vývaru, já většinou prostě vypláchnu tu plechovku a zaliju maso zbytkem naředěné rajčatové šťávy.
Zakryjete hrnec pokličkou a necháte hodinu dusit.
Já teda vždy v papiňáku, to je jistota i s horším masem ze staré krávy.
 
Za hodinu oloupete brambory a nakrájíte je na tenké plátky.
(Já dávám brambor i víc, když potřebuju nastavit maso:-))
Guláš promícháte, maso by mělo být už téměř měkké a šťáva hustá.
Vmícháte plátky brambor, případně dolijete trochu vody.
Znova přikryjete a vaříte dalších 10 - 15 minut.
Bokem si dáte vařit rýži.
Když se zadařilo a máte žampiony, nakrájíte je na plátky a šoupnete je do hrnce ke guláši na posledních pět minut.
Já je obvykle nemám a i tak je to dobré, ale žampiony to posunou na další úroveň.
 
A pozor při servírování:
na talíř naložíte rýži do "hnízdečka" a doprostřed nandáte guláš.
(To hnízdečko naše děti úplně vyžadují.)
Ideálně se guláš ozdobí ještě lžičkou zakysané smetany, která se zlehka posype mletou paprikou. 

Focení jídel a foodstyling teda musím trochu vypilovat...


Kombinace rýže a brambor v jednom jídle mě fascinovala,
ale je to fakt dobré.
Já si to dávám klidně i bez masa.

Tak vyzkoušejte a dejte vědět, jak vám chutnalo!

čtvrtek 16. června 2016

Sýr a křup

Co se týká nákupů chuťovek, sladkostí a dobrot z reklam,
naše děti si jich vážně neužijí.
Od malinka je odbývám s tím, že je to drahé, nezdravé, 
hnusné (ano, vím, že je o jídle se to nemá říkat, 
ale na rovinu, vždyť tohle snad ani není jídlo.)
Přeslazeným škrobovým krémům s lentilkami odmítám říkat "jogurt"
a na většinu proseb namítnu "uděláme si to doma lepší."

Jedna ze záležitostí, která kluky dlouho lákala, 
byla krabička se sýrem a tyčinkami.
Sýr a křup.
Což o sýr, máme oblíbenou pomazánku z tvarohu a pažitky,
nebo vykapaný osolený jogurt s bylinkami.

Ale kde vzít tyčinky?
Ve staré Chuťovce z časopisu Žena a život jsem našla recept
na křupavé jogurtové tyčinky.
Včera jsem je upekla, celý večer a celou noc schovávala, 
a ráno v noční košili vyběhla na zahrádku
pro pažitku do tvarohu.
Svačina trochu netradiční měla velký úspěch.
U kluků i ochutnávajících spolužáků.

Recept na tyčinky
200 g hladké mouky
150 ml bílého jogurtu
100 g rozpuštěného másla
špetka soli

Zpracujeme hladké těsto, necháme chvilku odpočinout a pak vyválíme tyčinky.
Pokládáme je na plech vyložený papírem na pečení, potřeme rozšlehaným vajíčkem
a posypeme podle chuti - já jsem použila sezamové semínko a kmín.

Pečeme asi 15 minut na 180°C.



středa 18. května 2016

Zapečené makrely v bešamelové omáčce

Středa. Na oběd ryby.

Tentokrát jeden z mých nejmilejších a rodinou nejnenáviděnějších receptů.
Děda totiž nemá rád ryby s kostmi. 
(Pch, taková přízemní věc aby mi bránila v pochutnání si na rybě v nejlepší formě!)
Michal a kluci vůbec nemusí ryby.
(Michalovi smrdí. Klukům teda taky začaly smrdět.)
Jenom Magdí se mnou držela basu a zatímco brambor si téměř nevšimla,
neustále se dožadovala "já mašo, já etě mašo" protože je "dobý".

Takže recept:
V kastrůlku rozehřejeme asi půl cestimetrový plátek másla,
vsypeme dvě lžíce hladké mouky, usmažíme jíšku, zalijeme asi hrnkem mléka
a necháme za stálého míchání rozvařit na bešamel.
Osolíme a opepříme podle chuti, můžeme přidat trochu smetany.
Omáčku nalijeme do zapékací misky.

Makrelám setneme hlavy a ocasy, omyjeme je, osušíme,
osolíme, opepříme a položíme do omáčky.
Do ryb vložíme stroužky česneku a tymián,
zbylý tymián nasekáme a posypeme jím ryby i omáčku.
K rybám můžeme přidat pár rajčátek.
Zasypeme sýrem (ideálně parmezánem) a šoupneme do trouby.



Pečeme tak 40 minut, podle velikosti makrel.
U nás se podávaly s vařenými bramborami.
No jo, ochutnávala jsem ještě před focením:-)


středa 28. října 2015

Kinder mléčný řez

Dneska jsme měli na návštěvě tety Marušky z Brna.
Bylo to fajn je zase vidět!
Pro návštěvu jsme upekli rybízový koláč z kynutého těsta.
Kluků nejoblíbenější, náš tradiční, rychlý, jednoduchý.
Ale v neděli jsme se hecli, zpracovali nahromaděné bílky a upekli

KINDER MLÉČNÝ ŘEZ

Výborný, jednoduchý, ne moc levný, bohužel ani ne moc velký.
Piškot dělám takový počítaný od oka:
na 1 vejce počítám 1 lžíci cukru krupice a 1 lžíci kakaa.
Žádná mouka, žádný lepek.
Na plech tak 6 vajec.
Můj nejoblíbenější postup:
Oddělím žloutky od bílků. Bílky našleháme do tuha. Pak přidáme po lžících cukr.
Až se cukr rozpustí, přišleháme po jednom žloutky.
Nakonec vmícháme kakao (nebo v případě světlého piškotu mouku).
Já dávám pro jistotu i lžičku prášku do pečiva.
Těsto vylijeme na plech vyložený pečícím papírem a upečeme při 180°C.



Korpus rozpůlíme. Na jednu polovinu navrstvíme krém a přiklopíme druhou polovinou.

Na krém jsem použila jednu šlehačku, dva tučné tvarohy, cukr podle chuti 
a taky trochu želatiny.


Lepší než originál!

úterý 20. října 2015

Cesta ze školy

Loni jsem vyzvedávala Míšu ze školky a Marečka jsem nabírali po cestě.
Letos využívám toho, že kluci jsou dva, a nechávám je chodit samotné.
Přináší to různé situace.
Když prší, vracejí se mokří a od bláta, protože testují hloubku všech kaluží po cestě.
(Některé jsou zřejmě hluboké i půl metru.)
Občas jdou ještě s nějakým kamarádem a přijdou později, protože si povídají.
Občas se chtějí zastavit k tátovi do práce, a když je zamčeno,
raději půl hodiny zvoní a pak plánují, jak přelezou plot, půjčí si žebřík a 
budou ťukat na okno (v prvním patře).
Zdá se jim pravděpodobnější, že někdo neslyší zvonek, než že tam prostě není.
Někdy jim jdeme s Madlenkou naproti.
Někdy čekám doma a připravuju jim dobrou svačinu a čaj na zahřátí. 
Pak se to zvrhne a ječím na ně, protože přišli domů až za dvě hodiny,
jsou mokří, špinaví a prohřehlí.
Pak se převlíknou, já se uklidním, a dáme si tu dobrou svačinu.



Když máme hodně ne moc pěkných a třeba i ne moc dobrých jablek,
vařím z nich jablečný kompot.
Kluci mu říkají jablíčkový čaj.
Jablka oloupu, vykrájím, dám do většího hrnce,
zaliju vodou, podle chuti osladím, přidám pár hřebíčků a celou skořici.
Povařím, aby jablíčka změkla.
Je to výborné horké na zahřátí, i vychlazené na osvěžení.
K tomu domácí makový štrůdl.

(Mami, tys ty jablíčka neoloupala, mě to nechutná. 
A makový štrůdl nejím, jabkový nemáme?)

sobota 29. srpna 2015

Pitný režim

U nás doma se vždycky pil černý čaj. Ráno ho maminka uvařila velký hrnec - prolívala horkou vodou malý cedníček se sypaným ceylonským čajem, osladila cukrem a pak si každý si nalíval šufánkem do hrníčku a přidal citrón podle chuti (ó já vím, odborníci na čaj úpí)
U nás doma se pije čaj přes zimu. Ovšem musí být čerstvě uvařený a nejlíp ovocný a samozřejmě s cukrem. (Teď úpí hlavně zastánci zdravé výživy).

Přes léto vedou sirupy.
Ovšem ty z obchodu, co nám chutnají, jsou nehorázně drahé a hned vypité.
A tak letos, v extrémních vedrech, jedeme téměř výhradně v sirupech domácích.

Nejdřív to byly bylinkové: kopřivový, bezový, meduňkový.
Pak přišel na řadu černý rybíz.

Na výrobu domácího ovocného sirupu mám takový svůj upravený recept.
Svařím kilo cukru s litrem vody na cukrový sirup.
Rybíz odšťavním, nebo povařím v trošce vody a propasíruju šťávu přes sítko.
Ovocnou šťávu smíchám s cukrovým sirupem, poměry dle možností a chuti.
Prý ideální 1:1 měním na nějakých 2:1 pro cukr. Zhruba. 
Přidám lžičku kyseliny citrónové, někdy dvě.
Celé to povařím, naliju do lahví a zchladlé uchovávám v ledničce. 
Trvanlivost do konce horkých dní.
Pijeme smíchané s vodou, případně ledem. Nejlépe venku na terase!


čtvrtek 9. července 2015

Pečené plněné brambory se slaninou a sýrem

Jedno z nejlepších letních jídel. Zdravé, zeleninové, suroviny v létě snadno dostupné na záhonku.
Vyzkoušejte.

Potřebujeme: velké brambory (nejlíp od dědy z L.), 200 g anglické slaniny (nebo domácího špeku z L.), malou cuketu (za zahrádky), dvě větší rajčata (ta zatím z obchodu), cibuli (ze zahrádky), česnek (z L.), petrželovou nať (ze zahrádky), ementál, sůl, pepř (z obchodu) a tymián (ze zahrádky).
Brambory pořádně odrhneme kartáčkem, zkrojíme tak, aby stály, a vydlabeme.
Polovinu vydlabané drti uvaříme a pak rozmačkáme se solí, pepřem a petrželkou.
Slaninu, cuketu, cibuli, česnek a rajčata nakrájíme na větší kostky a opečeme na pánvi. 

Ze zbytku vydlabaných brambor se uvaří bramboračka.
Posypeme tymiánem a smícháme s rozmačkanými bramborami.
Směsí naplníme vydlabané hlízy a pak pečeme v troubě na 220°C, než brambory změknou.
Trvá to asi hodinku.
Podáváme nejlíp s hlávkovým salátem, jak jinak, než ze zahrádky.


A zbylo i na tatínka!

 

čtvrtek 11. června 2015

Když už nevím, co vařit...

... tak se inspiruju třeba v novém Albert magazínu, který mi tentokrát věnovala Lenka.
A skončím u toho, že vyrábím domácí lasagne.
Jsem normální? Ne, nejsem.
Jsem strašně mlsná.
(jinak by mi stačily brambory a vajíčko)


Kdyby se chtěl někdo inspirovat, tak recept:

Na vál nasypu asi tak půl kila polohrubé mouky, udělám důlek a vyklepnu tři malá vajíčka (máme mladé slepice, jinak bych dala 2 normální). Nejdřív nožem vmíchám vajíčka do mouky, pak rukama zpracuju těsto.

Pak udělám omáčky:
bešamelovou 
(tři plátky másla a tři lžíce hladké mouky vymíchám v kastrolu na plotně na jíšku, zaliju půl litrem mléka a nechám zhoustnout. Osolím, opepřím, nasypu bylinky - oregano a tymián. Nechám probublávat asi 10 minut)

a rajčatovou
(v kastrolu zpěním na olivovém oleji nakrájenou půlku cibule, pak přidám tři stroučky česneku na plátky a zaliju rajčaty z plechovky. Osolím, opepřím, nasypu bylinky, trošičku osladím a nechám provařit.)

Ve velkém hrnci přivedu vodu k varu a osolím ji.
Těsto si rozdělím na půl, první část vyválím na tenko, ukrojím kus podle velikosti misky a vhodím do vody. Vařím asi 3-5 minut.
Do zapékací misky rozetřu bešamel, na něj rozprostřu uvařené těsto. Dám vařit další kus.
Na těsto v misce naliju rajčatovou omáčku a posypu nakrájenou šunkou. Mezitím se mi zase uvařil další kus těsta, tak ho dám do misky na šunku a dám vařit další kus. Rozválím a rozkrájím zbytek těsta.
V misce navrstvím na lasagne zase bešamel, na něj jsem dala čerstvý špenát (protože je zrovna na záhoně), na špenát těsto, zase rajčata, další těsto a to na závěr potřu zbytkem bešamelu a posypu sýrem.

Zapékám v troubě na 200°C asi půl hodiny. Bylo to výborné!

pondělí 20. dubna 2015

Fialkový sirup

Každý rok na jaře si dávám předsevzetí, jak budu sbírat, sušit a zpracovávat bylinky.
Letos jsem začala dobře! Posbírala jsem fialky a vyrobila fialkový sirup.
Recept jsem našla na webu, ale spíš jsem se jen inspirovala, ono ty bylinkové sirupy jsou na jedno brdo.
Potřebovala jsem jen fialky, cukr a citrón.
Já jsem postupovala takto:
natrhala jsem misku květů fialek,


zalila je půl litrem vařící vody a nechala louhovat přes noc.


Ráno jsem je zcedila (barva se krásně vyluhuje), do výluhu nasypala půl kila potravinářského jedu (= obyčejného krystalového cukru) a povařila do zhoustnutí. Pak přišlo kouzlo s citrónem: vždycky mě to strašně baví, jak se se změnou pH změní barva z brčálově zelené na červenou.


Sirup neskutečně voní, až moc! 
Mícháme ho s vodou na fialkovou limonádu, zamiloval si ji hlavně Míša.
Určitě to použiju ve výuce: jednak na oblíbené pH, kde obměním staré známé červené zelí, ale i do přírodopisu se mi to bude hodit. 
Je to taková alchymie: barevná a voňavá!


středa 15. dubna 2015

Z kuchyně

Mám velkou radost z kuchyně. Po roce jsem se totiž dočkala nové zakončovací lišty k lince. Hurá!




Takže je možno konečně ukázat můj dárek k desátému výročí svatby - bílý plechový chlebník od Ib Larsen, koupený samozřejmě v Bellarose. Popravdě, jsem z něho poněkud rozpačitá. Je fajn, že se dobře čistí a narozdíl od toho starého dřevěného nechytá plíseň, ale má takové různé malé nedostatky, které jsem při té ceně a vyhlášené značce nečekala. No ale vypadá dobře. A o to asi hlavně jde.


Dnešní oběd: ryba, protože je středa. Ve středu dělám ryby. Dneska podle sebe a surovin v lednici.
Takže: filety platýse jsem osolila, opepřila, posypala bylinkami, které byly po ruce (oreganem a saturejkou).
Pokladla plátky žampionů a nivy. Zalila zbytkem smetany, co byl v lednici, dala do trouby, naprogramovala, a při návratu z náboženství mě už vítala krásná vůně. Výborné to bylo.


Jaro v kuchyni: všude samá kytka.

 


čtvrtek 15. května 2014

Zapečené rybí filety ve smetanových bramborách

Ha, a je to tady. Přidávám recept. Možná jako inpirace, kdyby to náhodou někdo 
četl, ale hlavně pro mě. Viděla jsem dokument o "tom Němci, co mi neustále schovává věci" (Alzheimer), a tak si říkám, zapíšu si sem, co vařím. Pro budoucnost:-)

Středa u nás patří rybám. Je to trochu problém, protože můj milovaný muž ryby prostě nemá rád. Nechápu! Prý kvůli kostem... taková malichernost. Já velké kosti vytahám a ty malé polykám.
Kluci milují hlavně rybí prsty. Tak aspoň vybírám ty masové. Nebo ryby dobře zamaskuju a tvářím se, že na oběd je něco docela jiného. Samozřejmě se vždycky ozve: "No tam jsou snad ryby!" Ale to už je pozdě:-)

Oblíbený snadný, i když poněkud tučnější oběd, je tedy tento.

Potřebujeme:
brambory
rybí filety (treska, pangas, hejk...)
smetanu aspoň 30%
strouhaný tvrdý sýr 
cibuli
česnek
olivový olej
sůl
pepř
bylinky podle chuti (rozmarýn, tymián)
sádlo nebo máslo na vymazání formy

Brambory oloupu, nakrájím na tenčí plátky, osolím a krátce povařím (10 minut).
Zapékací misku vymažu sádlem nebo máslem, nasypu polovinu brambor, pokladu rybou, kterou osolím, opepřím a případně posypu bylinkami. 


 Cibuli a česnek oloupu a nakrájím na plátky. Opeču na pánvi na oleji.


 Rybu schovám pod zbytek brambor, urovnám a zaliju cibulovou směsí. Potom posypu sýrem (dávám obvykle Eidam, nebo Nivu, výborná je mozarella).


Celé se to zalije smetanou a zapéká, než se smetana vsákne do jídla a všechno se zapeče a provoní.
Mňam!






pátek 2. května 2014

Kopřivový sirup

Podle receptu kamarádky Hanky jsem vyrobila tři lahve kopřivového sirupu. Nemám tyto bylinkové sirupy na pití moc ráda, ale kluci jo - zvlášť v čaji. A mě teda děsně baví takové záležitosti vyrábět. Navíc si i mysleme, že tělo obohatíme nějakými těmi prospěšnými látkami (třeba tím potravinářským jedem cukrem, haha:-)

Potřebujeme:
6O vršků mladých kopřiv 6 cm dlouhých 
(já teda trhala, jak to padlo, 60 jich bylo taky jen odhadem)
2-3 citróny
2 l vody
2 kg cukru
2 lžičky kyseliny citrónové

Kopřivy jsem umyla, nacpala do hrnce a zalila 1,5 l vody. Přidala jsem oloupané a nakrájené citróny (nebyly bio, jinak bych je neloupala), přikryla a nechala louhovat 2 noci a 1 den (dělala jsem to večer a vyšlo mi to tak, v původním receptu bylo 24 hodin).
Z cukru a půl litru vody jsem svařila ve velikém hrnci jakože cukrový rozvar - byla to spíš cukrová kaše - a do toho jsem zcedila macerát z kopřiv a citrónů. Tak se mi povedlo macerát nevařit, ale cukr v pohodě rozpustit. Pak už se jen přidá kyselina citrónová. Já ji teda nepřidala, protože jsem si zrovna neměla. Ale snad ji dokoupím a dodám do lahví. Jo, vím, pane doktore Lukeši, že je pro organismus škodlivá, ale bez ní nám loni půlka bezinkových sirupů zkvasila a dítě mi to obrečelo, takže letos žádné pokusy!
Hotový sirup slejeme do vyvařených lahví. Já zase nevyvařuji, jen pečlivě vymyju a vypláchnu vařící vodou.