Tak jsme to zvládli. Já jsem to zvládla!
V sobotu uvařit a uklidit a pak hodinu vyplňovat a balit dětem knížečky a růžence na památku na slavnost.
(Bohužel jsem si to zapomněla vyfotit. Moc pěkně to vypadalo. )
(Pak ještě vyplet jeden záhon. Venku bylo tak akorát a já neodolala. Miluju ten velice uspokojivý pocit z pohledu na nakypřenou půdu a rovné řádky zeleniny.)
Pak mě drahý hodil do Žďárné do kostela. Měla jsem trochu obavu, protože letos jdou k prvnímu přijímání dva ročníky a čtvrťáky učila moje švagrová Blanka a úplně se neshodneme, ale Blanka tam nebyla, tak jsme to nachystali podle mě a Blanka už to tak nechala.
Jejich farář je mnohem víc v klidu než náš, vlastně je úplně na pohodu. A kostel se nezdobí, nemají žádné holubičky a žádné břízy a žádné zdržování, za hodinu bylo hotovo. Tak jsem šla k Lence, ta byla taky úplně v pohodě, žádné stresy (proč jenom já furt tak vyšiluju?), uvařila kávu, nachystala koláč a kremrole a chlebíčky a já během jídla namotala dva věnečky, jeden Ivetce a druhý Emilce, jde mi to, až přestanu učit, otevřu si věnečkovou manufakturu. (Kecám, baví mě tak dva věnečky za týden.) Ještě jsem jí pomohla nazdobit svíčku a jela jsem autobusem domů.
A v tom je výhoda, když jste jenom katechetka a už ne matka prvokomunikanta: doma se osprchujete a padnete do postele.
Ráno jsme celá rodina překvapivě přijeli včas. A všechno klaplo, jak mělo, děti byly krásné, šikovné, dostala jsem krásnou kytku a rozdala dárečky a Blanka nachystala s matkama venku malou hostinu a dali jsme si koláčky a bylo to dobré.
Doma jsem rychle nachystala oběd dědovi a jeli jsme na druhou slávu - na křtiny mojí nejmladší neteře, malé Leonky.
Takže víkend to byl povedený, ale náročný a já jsem zase úplně mrtvá.
Ještě dnes jsme se ve škole fotili a odpoledne jsme se staršími dělali sportovní odpoledne pro družinu. Ale pro mě teda lepší, než normální tělocvik.
I to počasí se vyjasnilo a oteplilo.
Jak jsem se na květen těšila, tak jsem nejšťastnější, že je za námi. Byl teda extrémně výživný. A zas doufám, že červen bude klidnější, teplejší a příjemnější.
Ještěže ta naděje nám vždycky zbývá!

















































