... aneb náš každoroční výlet do Jeseníků.
Od května můj muž loboval za výlet na Dalimilovu rozhlednu a protože pořád nebyl čas nebo síla, už začal vyhrožovat, že pojede sám. Když už jsme se dohodli, že pojedeme hned, jak se nám Magdí vrátí z tábora, vyšla klukům brigáda. Nakonec jsme v hurá akci vymysleli, že odjedeme v neděli odpoledne po konci brigády, někde přespíme a v pondělí přidáme naši tradiční horskou túru.
Přípravy byly tedy zrychlené, na tradiční řízky ani guláš nebyl čas. Naštěstí jsme měli doma zásoby z jednoho plánovaného výletu, který se nakonec nekonal, čili spoustu ovocných kapsiček, domácí výživné müsli tyčinky, oplatky a sušenky, tak jsme to sbalili společně s těstovinami a rajčatovým sugem z Lidlu a pekáčem buchet a vyrazili jsme.
Omámení nastalým teplým počasím jsme vyrazili k rozhledně jen tak v kraťasech a tričkách. Pokochali jsme se výhledem z vrcholu věže i z laviček pod věží a vydali se na Paprsek.
 |
| V horách. |
 |
| Rozhledna jako z pohádky. |
 |
| Cestou na Paprsek roztomilé dřevořezby. |
Akorát večer v horách byl docela chladný, tak jsme si střídavě půjčovali Markovu mikinu (ten nejotužilejší byl taky nejprozíravější.) Na Paprsku jsme si dali malé horské občerstvení, zabalili jsme do mikiny Miriam a sešli zpátky dolů k autu.
Moc pěkné ubytování našel Michal v Ostružné. Udělala jsem k večeři těstoviny, dali jsme si čaj a pak jsme hráli karty, protože mi děti vyčinily, že už na takové věci nemám čas. Tak kdy jindy si ho udělat, že.
Ráno u snídaně padlo definitivní rozhodnutí, že zkusíme pokořit Kraličák. Že dáme Miriam do krosničky a když se vystřídáme, že snad nahoru nějak dolezeme. Zajeli jsme tedy do Stříbrnic a v půl desáté začali stoupat.
Byla jsem na Sněžníku na výletě v prváku na gymplu a cesta byla tak prudká a kamenitá, jak jsem si pamatovala. Jestli to někomu nevadilo, tak to byla Miriam. Velkou část cesty ťapkala sama.
Po jedné zastávce na jídlo, několika zastávkách na výhledy a po mnoha snězených borůvkách jsme došli ke slůněti.
 |
| Malá Miriam na vysoké hoře. |
A pak už kolem pramene Moravy na vrchol. Jako správná učitelka jsem puberťákům připomněla, že stojíme na střeše Evropy a uprostřed evropského rozvodí, na což mi odpověděli "to víme, to nám říkal Staněk." Dobře jste je to naučil, panučiteli.
 |
| Doplnit vodu. |
Na vrcholu je taky rozhledna, polská, oproti Dalimilce nehezká, připomínala mi mixér na smoothie, ale vstup zdarma, tak jsme ji taky zdolali. Já v panice, neboť Miriam evidentně nemá pud sebezáchovy a nechtěla se ani držet za ruku, natož v náruči, a já ji už viděla propadnutou mezi zábradlím. A dívat se skrz děravé schody až dolů byl taky pohled pro drsňáka.
 |
| Prostě mixér. A ta kamenná část je fake nalepený na plechu. |
 |
| Nic pro ty, kdo se bojí výšek. |
 |
| Jedna rodinná selfie na památku. |
Na vrcholu na můj vkus moc lidí, hlavně Poláků. Z hory jsme odcházeli v mírném časovém předstihu oproti plánu, po cestě se podařilo zajistit Miri aspoň půl hodiny spánku v krosně a za tři hodiny už jsme stáli u auta.
 |
| Botanické endemity nesmí chybět. Violka sudetská. |
 |
| ❤️ |
 |
| Magdí našla aj hříbek. |
 |
| A zvonek jesenický. |
Jako tradičně jsme výlet zakončili dobrou večeří, letos jsme nic nehledali a jeli rovnou do jedné pizzerie v Šumperku, kterou kdysi objevil drahý na služební cestě.
 |
| Když nejedete do Itálie, můžete si klidně dát cappuccino k večeři. Haha. |
Ještě dopřát Miriam trochu řádění na hřišti a hurá domů.
Tak i letos se nám výlet do Jeseníků vydařil, přestože jsme vlastně vůbec nebyli v Jeseníkách:-)
(Kralický Sněžník je totiž samostatné pohoří. )
