čtvrtek 28. srpna 2025

I takové byly naše prázdniny

Aneb co se jinam nevešlo.

Letos jsem poněkud zklamaná, léto bylo skoupé na horké dny (nebo aspoň u nás), tím pádem i na ledovou kávu, snídaně na terase a dlouhé večery. Když vyjde počasí, naprosto nemám potřebu cestovat k moři a jsem spokojená s domácí pohodou, koupalištěm na Stražisku a dny strávenými na zahradě, když je počasí jak letos, děsně vám všem cestovatelům závidím. Chtěla bych vidět do budoucnosti, jestli se někdy toho cestování dočkám. No a možná to radši nechci vědět, že nikdy.

Letos největší otrava s vařením: fakt mi chybělo, že kluci nebyli chvíli z domu. Oba teda chodili na brigády, ale tam mi akorát ubyla pomoc, stravování zůstalo. Navíc jsou ve věku, že spořádají jak kobylky. Děsné. (Dobře, nerouhám se, naštěstí máme z čeho je živit.)

Mladší chlapec se nadchl pro motorky. Jelikož tuto vášeň s ním sdílí jeho otec, vydal se s ním až do dalekého Kladna a přitáhli domů Suzuki nevím jakou. Ještě než hoch stihl absolvovat první hodinu autoškoly, vysekal se na polní cestě. V kraťasech. Začíná mi tedy nové éra mateřství: matka motorkáře s věčným strachem. 

Starší chlapec strávil léto na brigádě v blízké mlékárně. Vyráběl pro vás ikonický sýr Niva, ne ten od Babiše, ale ten se značkou MOT. Jezdil ráno na kole sedm kilometrů v 4.20 z domu. Za vydělané peníze si chce kromě autoškoly zaplatit i auto. Abych toho strachu ze silničních nehod neměla málo. 

Starší dcera absolvovala tábor v teepee a byl to "nejlepší tábor, na kterém kdy byla." Říká to každý rok. Optimista po matce. Taky požadovala nákup bazénu, ale naštěstí jsme jí to vymluvili. Drahý jí slíbil, že ji radši v každém horkém dni zaveze na koupaliště. Třikrát jsme byli, takové bylo letošní léto.

Na tábor zase s tím prastarým batohem, protože je největší.

Mladší dcera si evidentně stále myslí, že je s matkou jedna bytost. Spát chodí jedině se mnou, vstává se mnou nezávisle na hodinách a zkoušela vynechávat polední spaní, abych si náhodou třeba nemohla dát v klidu kafe. Naštěstí už pochopila, že její polední spánek je životně důležitý pro moje psychické zdraví. 

Letos se mi třikrát povedlo jenom tak jít ven a natrhat si kytku. Jednou jsem si dokonce umotala věneček na dveře. Drahý mě pozval na rande, byli jsme spolu na večeři a bylo to moc fajn. Furt si stěžuju, ale tohle je moc bezva: mít děti s takovým věkovým rozdílem, že ti starší pohlídají to nejmladší.  Chtěla jsem jít do letního kina, ale dávali jenom blbosti. Šmouly vidět fakt nepotřebuju. Zase jsme nestihli jít ani jednou na borůvky, ale povedlo se mi natrhat misku výborných ostružin z obecního rumiště. 

Prázdniny ukončíme farním táborákem, doufám, že letos nebude žádné vzrůšo. A v pondělí...
V pondělí mi odpadne polovina strávníků. Hurá!!!



Chlapec taky opravil letité sáňky.

Kočárek v akci, miminka ve dvou patrech.

Aby jim nebyla zima, půjčila jim svou peřinu.

Další Magďulino pečení.

Prý moc dobrý. 

Přípravný týden

Letos začal teda moc pěkně, fakt.
Pondělní ráno bylo totálně zabržděné, jak po opici, jenom na vině nebyl alkohol, ale nedělní výlet s pozdním návratem. Zaspala jsem, nemohla jsem se vyhrabat z domu a i když mě drahý zavezl, přijela jsem o dvě minuty později, což stačilo na pozdní příchod na úvodní poradu. Já teda moc nerozumím tomu, proč ty dlouhé porady máme, pamatuju si z ní jenom ten blbý pocit ze zpoždění a to, že na začátku každé hodiny mám větrat.

Doma mě pro změnu naštvali puberťáci, všude binec, měla jsem dělat farní časopis, zasekával se mi počítač, no to jsou ty chvíle, kdy se podobám rozzuřené sani. Radši jsem si udělala kafe a pak jsem dlouze seděla na houpačce a pak už se to trochu zlepšilo.

Úterý ráno bylo mnohem lepší. Pro změnu jsem se vzbudila brzy a po půl sedmé jsem už na kole mířila do školy. Cestou jsem si uvědomila, jak dlouho už takhle jezdím: z pasek už je mladý les, z nízkého lesa už je vysoký les a z vysokého lesa paseka. A taky jsem si uvědomila, proč o přípravném týdnu nikdy nic nestihnu: protože ho celý prožvaním. Buď se starými kolegy o nových věcech nebo s novými kolegy při seznamování. Letos máme místo Ivany Ivetu a místo fotbalistky florbalistu. 

Jelikož mám ten svůj 0,4545 úvazek, zkrátily se mi i dny v přípraváku, takže dnes naposled. To už jsem i něco stihla. Poradit novým kolegům, začít tisknout svoje učebnice, verze 4.0, načerpat informace o OP JAK II a udělat s Terkou nástěnku. 

A pak si užít cestu na kole a doma se zhroutit, protože zase všude binec a batole nespí. Těžký život zaměstnaných matek tohle. A od pondělí natvrdo.

Ani letos vás neochudím o foto z cesty.

Dneska teda brutální fičák. Nesnáším. 



pondělí 25. srpna 2025

Z víkendu

Nabitý pátek.
Dopoledne zubařka, odpoledne pohřeb a večer sraz první třídy, které jsem dělala třídní. Tenkrát deváťáci, teď pětatřicátníci. Moc fajn to bylo.

V sobotu u nás v obci oslavy 520 let od první písemné zmínky. Nešli jsme, protože jsem prudič a sabotér. Kecám, ve skutečnosti jsem kvůli nabitému pátku většinu dne vařila a uklízela a ještě i pekla chleba,  počasí bylo hnusné a program mě taky nepřesvědčil, Veronika Žilková, písně Karla Gotta ani Olympic Revival nejsou můj šálek čaje. (Jestlipak za to dostanu v komentářích?)

V neděli nám drahý naplánoval výlet. Letos jsme toho moc nepodnikli, takže všichni souhlasili, i s cílem, tím byl Vranov nad Dyjí. Jeli jsme až po brzkém obědě, takže moc času nebylo, ale stihli jsme prohlídku zámku, kávu v zámecké kavárně i chvilku na pláži u Vranovské přehrady. Miri byla na prohlídce přiměřeně otravná, takže Michal vyměkl a deset minut před koncem s ní odešel, zato u vody ožila a navzdory chladu se vykoupala. Závidím jí tu bezprostřednost.  







A dnes už v práci. 
Uteklo to jako pokaždé.

sobota 16. srpna 2025

Letní návštěvy

 Normálně se k nám vešlo ještě jedno dítě na prázdniny! Tentokrát to byla Áňa, byla u nás v těch nejteplejších srpnových dnech, postavily si s Magdí stan na zahradě a spaly ve stanu. Jinak se zabavily samy, skoro jsem o nich nevěděla (ta pohoda!). Akorát jedno odpoledne jsme strávily na koupališti, jinak si to plánovaly samy.



I letos dorazila návštěva ze Španělska. Je to trochu vtipné, že se pravidelně vidím jenom s tou kamarádkou, která bydlí nejdál.

Fotky od Jany.

Jsme oblíbená zastávka v návštěvách, protože máme děti a Lego.

Naše děti jsou na návštěvní pobyty buď už velké, nebo příliš malé, takže cestovala akorát Magdí, dva dny byla u Áni a dva dny v N. Jinak je mám všechny furt za zadkem, furt jim musím vařit a už mě to fakt nebaví. Skoro se těším na školní rok!

pátek 15. srpna 2025

Letní úroda

Tak je to šťastně za námi.

Letos nejmíň jahod v historii mého zahradničení, doslova dvě hrsti. Ale s vášní sobě vlastní všechno připravuju na to, aby to za rok bylo lepší. 

Malin naštěstí hromada jako každý rok, po červencových deštích se dostaly i na normální velikost a máme je v mrazáku i v marmeládě.

Červeného rybízu po loňském slabém roce zase hojnost. Černý zkomírá podobně jako josta. 

Jablek, višní, švestek a okurek dokonalé množství, ani moc, ani málo. Zbylo i na sousedy, zároveň žádné trauma z přebytků. 

Dostala jsem kabelu hrušek od Lídy, tak je ještě zavařím a slavnostně ukončím letní konzervační sezónu. Snad se stihnu nadechnout, než začne ta podzimní.

Taková ta běžná ranní sklizeň.


Marmeláda rybízová.

Povidla švestková.

úterý 12. srpna 2025

Paprsek a Kralický Sněžník

 ... aneb náš každoroční výlet do Jeseníků.

Od května můj muž loboval za výlet na Dalimilovu rozhlednu a protože pořád nebyl čas nebo síla, už začal vyhrožovat, že pojede sám. Když už jsme se dohodli, že pojedeme hned, jak se nám Magdí vrátí z tábora, vyšla klukům brigáda. Nakonec jsme v hurá akci vymysleli, že odjedeme v neděli odpoledne po konci brigády, někde přespíme a v pondělí přidáme naši tradiční horskou túru.

Přípravy byly tedy zrychlené, na tradiční řízky ani guláš nebyl čas. Naštěstí jsme měli doma zásoby z jednoho plánovaného výletu, který se nakonec nekonal, čili spoustu ovocných kapsiček, domácí výživné müsli tyčinky, oplatky a sušenky, tak jsme to sbalili společně s těstovinami a rajčatovým sugem z Lidlu a pekáčem buchet a vyrazili jsme. 

Omámení nastalým teplým počasím jsme vyrazili k rozhledně jen tak v kraťasech a tričkách. Pokochali jsme se výhledem z vrcholu věže i z laviček pod věží a vydali se na Paprsek. 

V horách.

Rozhledna jako z pohádky. 


Cestou na Paprsek roztomilé dřevořezby.



Akorát večer v horách byl docela chladný, tak jsme si střídavě půjčovali Markovu mikinu (ten nejotužilejší byl taky nejprozíravější.) Na Paprsku jsme si dali malé horské občerstvení, zabalili jsme do mikiny Miriam a sešli zpátky dolů k autu. 

Moc pěkné ubytování našel Michal v Ostružné. Udělala jsem k večeři těstoviny, dali jsme si čaj a pak jsme hráli karty, protože mi děti vyčinily, že už na takové věci nemám čas. Tak kdy jindy si ho udělat, že.

Ráno u snídaně padlo definitivní rozhodnutí, že zkusíme pokořit Kraličák. Že dáme Miriam do krosničky a když se vystřídáme, že snad nahoru nějak dolezeme. Zajeli jsme tedy do Stříbrnic a v půl desáté začali stoupat.






Byla jsem na Sněžníku na výletě v prváku na gymplu a cesta byla tak prudká a kamenitá, jak jsem si pamatovala. Jestli to někomu nevadilo, tak to byla Miriam. Velkou část cesty ťapkala sama.







Po jedné zastávce na jídlo, několika zastávkách na výhledy a po mnoha snězených borůvkách jsme došli ke slůněti. 



Malá Miriam na vysoké hoře.

A pak už kolem pramene Moravy na vrchol. Jako správná učitelka jsem puberťákům připomněla, že stojíme na střeše Evropy a uprostřed evropského rozvodí, na což mi odpověděli "to víme, to nám říkal Staněk." Dobře jste je to naučil, panučiteli.


Doplnit vodu.



Na vrcholu je taky rozhledna, polská, oproti Dalimilce nehezká, připomínala mi mixér na smoothie, ale vstup zdarma, tak jsme ji taky zdolali. Já v panice, neboť Miriam evidentně nemá pud sebezáchovy a nechtěla se ani držet za ruku, natož v náruči, a já ji už viděla propadnutou mezi zábradlím. A dívat se skrz děravé schody až dolů byl taky pohled pro drsňáka.


Prostě mixér. A ta kamenná část je fake nalepený na plechu.

Nic pro ty, kdo se bojí výšek.

Jedna rodinná selfie na památku.


Na vrcholu na můj vkus moc lidí, hlavně Poláků. Z hory jsme odcházeli v mírném časovém předstihu oproti plánu, po cestě se podařilo zajistit Miri aspoň půl hodiny spánku v krosně a za tři hodiny už jsme stáli u auta.

Botanické endemity nesmí chybět. Violka sudetská.


❤️

Magdí našla aj hříbek.

A zvonek jesenický.



Jako tradičně jsme výlet zakončili dobrou večeří, letos jsme nic nehledali a jeli rovnou do jedné pizzerie v Šumperku, kterou kdysi objevil drahý na služební cestě. 



Když nejedete do Itálie, můžete si klidně dát cappuccino k večeři.  Haha.

Ještě dopřát Miriam trochu řádění na hřišti a hurá domů. 

Tak i letos se nám výlet do Jeseníků vydařil, přestože jsme vlastně vůbec nebyli v Jeseníkách:-)

(Kralický Sněžník je totiž samostatné pohoří. )