Tenhle zážitek prostě nemůžu nezapsat!
Přihlášky na střední č. 2.
Na úvod musím zmínit, že jsem byla strašně nadšená, že konečně někoho napadlo změnit tu pravěkou praxi ručního vyplňování nějakého papíru. A taky se mi líbí princip preferované školy. Kdyby to bylo loni, nemusela bych před porodem vyšilovat a nemuseli bychom jezdit dvakrát padesát kilometrů na západ a pak na východ Moravy.
Byla jsem nadšená tak moc, až jsem na prvním rodičáku vzala slovo výchovné poradkyni, která se mi zdála nedostatečně nadšená. To je můj častý problém, že se mi ostatní zdají málo nadšení (obávám se, že já jim připadám přehnaně nadšená, kolik nadšení je tak akorát? Bůh ví.) Znáte ten pocit, že v momentě, kdy začnete mluvit, tak si uvědomíte trapnost té situace, ale tušíte, že to bude trapné i tak, tak prostě pokračujete? No, tak sorry jako.
Zajímavé je, jak o těch elektronických přihláškách všichni mluvili, ale mně z toho úplně vypadly dvě zásadní informace: že existuje nějaký tiskopis pro lékařské potvrzení, který musím nechat potvrdit u doktora a pak to naskenovat jako přílohu, a že škola místo potvrzování přihlášek předá žákům potvrzený prospěch, který skenujeme jako přílohu. Až jsem to zjistila, tak jsme museli počkat, až se Michal uzdraví a přinese tady ty papíry ze školy, samozřejmě je asi dvakrát zapomněl pod lavicí. Pak jsme naštěstí šli zrovna s Miri na očkování, tak mi doktor lupl kýžené razítko. To byl čtvrtek.
"O víkendu musíme napsat tu přihlášku," říkám doma, a můj muž hned: "V neděli." Tak jsem začala brblat, že proč až v neděli, v tomhle jsme s mužem úplně jiní, já nejradši dělám věci hned, kdežto on všechno rád nechává na poslední chvilku. Ovšem stejně nebyl moc čas a najednou byla neděle večer a už se i Michal nenápadně hlásil, že by se rád na nějakou školu přihlásil. Tak jsem zpacifikovala mimino a šli jsme na to. Kvůli rodičáku mám od podzimu vystavenou identitu občana a co myslíte? Najednou temno. Ani za prase jsem si nemohla vzpomenout na přihlašovací jméno. Muž to stejné, má dvě bankovní identity, ale s přihlašováním přes otisk prstu, a jméno a heslo NIC! Já jsem na to šla nakonec přes svoji bankovní identitu a když jsem se konečně přihlásila, systém spadl. To už jsem teda začala být fest nervózní. Co s tím klukem budeme doma dělat, když ho ani nikam nepřihlásíme?
Na další pokus už teda všechno klaplo, přihlášení, potvrdila jsem to správné dítě z výběru, našla všechny tři školy, co jsme vymysleli a nahrála všechny přílohy. No, a teď ještě nahrát potvrzení o umístění v olympiádě z matematiky. Teď jsme zas zjistili, že je nemáme přesně v požadovaném formátu. Já už jsem na to chtěla kašlat, udělá to dva body, na druhou stranu, jsou to DVA BODY! Tak jsem to celé stornovala.
Muž zatím napsal Michalově třídní, co po ní chceme, a ona mu v pondělí volala. "No, ale to teda podáváte na poslední chvíli!" A zatímco já bych začala okamžitě vyšilovat a pak bych jí snad i vynadala, že nám ty papíry dali pozdě a Michal byl nemocný a že je to i jejich chyba, můj muž s ledovým klidem odpověděl: "Jak pozdě? Ještě máme dva dny."
A tak jsme to večer podali, když člověk ví co a jak, je to otázka deseti minut. A teď už se jenom soustředit na přijímačky.
Paní z gymplu, co má na starost přípravné kurzy:
"Váš syn nebyl na první hodině, bude vůbec chodit?"
Já: "On tam byl, jenom z přetlaku kreativity místo čárky napsal do seznamu křížek."
Michal: "Všichni psali čárky, vypadalo to nudně, a týpek řekl "něco tam napište", neřekl co."
Trochu se divím, že nenakreslil sluníčko.
