Velmi intenzivní léto

 Poslední den prázdnin a já se ohlížím zpět na ty dva měsíce a jsem zcela v údivu a plná vděčnosti.

Do prázdnin jsem šla tak středně unavená, ale taky s velmi dlouhým to-do listem, na kterém něco bylo už dopředu odsouzeno k neúspěchu - třeba velký úklid a malování schodiště ke sklepu, protože je to technicky náročné, sama to nedám a spolupráce vázne. Ale jinak tam byla spousta nutných věcí a já se děsila toho, že léto bude těžce pracovní a odpočinek nikde, že zas budu mít všechny furt za zadkem jak loni a podobně.

Trochu to tak ze začátku vypadalo - to brutální vedro, na které jsem nebyla vůbec připravená, první akce - úprava pokoje kluků - nevyšla úplně podle představ, stejně jako ložnice, kterou jsem malovala navzdory původnímu plánu a byla jsem u toho úplně nas.aná:-) Do toho proběhla nějaká ta manželská krizička (kdyby šlo rozvod vyřídit online, rozváděla bych se třikrát týdně) (ano, jsem trochu cholerik).

Pak se ale lehce ochladilo, já zvolnila tempo a do toho přišla neodolatelná nabídka na Charis. A tam se to asi všechno zlomilo - šla jsem tam s určitou představou, co chci, aby mi Duch vnukl - ovšem slyšela jsem úplně něco jiného. Slyšela jsem: "Děláš to dobře." To jako nebyla dobrá zpráva, čekala jsem: "Tohle  a tamto dělej jinak a budeš mít všechno, co chceš." Ale ne. Místo toho bylo: "Ty tamto nepotřebuješ." Taková parafráze "Máš moji milost a to ti stačí." A tak jsem v sobě umlčela to: "Ale já chci mít hotový ten nový barák a chci mít prostor jet na dovolenou k moři a chci a chci a chci (ženicha, zlato a peníze!!!)" No tak ne.

A jaké pak bylo moje léto? Prostě báječné. Nechápala jsem, proč mám tolik energie (ale pak mi to došlo ❤️). Co jsem chtěla, to jsem stihla, včetně úklidu, zavařování - letos mám i bezinkový likér! na který se vždycky chystám tak dlouho, až ty bezinky opadají.

Ale hlavně: koupali jsme se, výletovali, kafíčkovali, odpočívali a užívali sluníčka i stínu. Po mnoha a mnoha letech jsem se docela těšila do školy za děckama (a taky jsem se těšila na podzimní ochlazení, haha.) Prázdniny letos krásné. Děkuju.

Nejvěrnější kafe-parťačka

Letní úroda

 Letos se to nese v duchu: "co zalíváš, to je mizerné, co nezalíváš, to není vůbec." Prostě totální sucho. Ze slibovaných bouřek je nakonec pár kapek.

Jahody jsme opět prakticky neměli. Maliny zaschly, byla jich tak polovina oproti minulým rokům. Rybíz vypadal všelijak, ale pak dobrý. Mám v podstatě jen jeden keř, ale stačí na všechno.

Hrášek zaschl a nebylo skoro nic. Cibule je prťavá. Mrkev je prťavá. Ani ty cukety moc nemáme, a to mám tři rostliny a zalívám. Okurek jsem zasela míň, bylo jich míň, ale drží se bez plísně, takže jsem zavařila pro nás a rozdala všem zájemcům a ještě jsme jich dost snědli jen tak.

Co ovšem rodilo, to byly stromy. Byla spousta višní, jablek a teď i švestek - až nám to zase ulomilo větev a rychle jsme běželi pro podpěry. Pak už dobrý.

A co jsem letos zvládla a jsem na to mega pyšná: nepředřít se. Višně jsem dala do džemu a do rumu a zbytek nechala na stromě. Jablek spotřebovala tak akorát a zbytek rozdala. Švestky jakbysmet. Paráda.

Taky máme dost rajčat, pěkné dýně a papriky!!! Zato se mi téměř nepovedlo vypěstovat salát. Zkouším podzimní kolo.

Dýněčka.

Papri(č)ka

Rajčátka 

Jablíčka. 

Zeleninka.

Další dýněčka.

Mrkvička, petrželka a cibulka (tady zdrobněliny bohužel přesně ilustrují velikost)

Podzimní maliny jsou ovšem veliké jako vždy.

Švestičky.

Podepřený strom, neboť tady název neodpovídá velikosti.

Sklizeň před letní školou.

Sklizeň uskladňovací.

Letní škola venkovní výuky

...aneb tábor pro matku učitelku. 

Zatímco od starších dětí jsem si poprvé dovolila odjet, když bylo Magdí devět let, na jaře jsem vyhodnotila, že i s tříletou treperendou to půjde. Navíc jsem měla bydlet jen asi 20 km od domu, tak že bych přinejhorším jezdila spát domů. 

S venkovní výukou jsem se seznámila v roce 2018 a hned jsem věděla, že to je ono. Něco už jsem dělala, aniž bych to uměla pojmenovat, a ostatní jsem časem zaváděla a zlepšovala. A taky už jezdím jenom na školení od Lipky a taky jsem objevila kouzlo letních škol: intenzivní nálož inspirace a návodů a přitom ušetříte dovolenou 😀 A ve škole za vás nemusí suplovat.

Aby nebylo všechno jednoduché, chlapci se nám vrátili v neděli večer, takže místo svojí přípravy jsem vybalovala a poslouchala zážitky a v pondělí ráno jsem ještě stihla k zubaři, protože se mi opět rozjel zánět v zubu. A pak jsem se balila, věsila vyprané prádlo, instruovala Magdí - chůvu a kuchařku na celý týden - asi nikoho nepřekvapí, že jsem pár věcí zapomněla, třeba pyžamo nebo nabíječku na mobil.

Celá akce probíhala na Rychtě v Krásensku, ubytování prošlo nedávno rekonstrukcí a bylo super. Na pokoji jsem měla Petru, se kterou jsem přijela - bydlí ve stejné dědině jako já a učí podobné předměty na sousední škole než já a dlouhodobě spolu zlehka spolupracujeme. A přidali k nám Anet od Nového Jičína, velmi inspirativní ženu. Nicméně zajímavé a inspirativní byly všechny ženy, co tam byly (muž byl jenom jeden lektor, haha) (vůbec mi to nevadilo).

A pak už to jelo - načerpala jsem nové seznamovací aktivity, akční hry, zábavné aktivity - a všechno venku! Řešily jsme i nové RVP, byly na výletě v té části krasu, kterou jsem neznala, běhaly po lese, předávaly si zkušenosti, ale taky šly večer na pivo a hodiny a hodiny jsme prokecaly. Měly jsme výborné jídlo, výbornou kávu a skvělý workshop s bylinkami. Jediný problém byl spánek- první noc jsem už klasicky usnula kolem druhé, další dny jsme se sdílely s holkama minimálně do půlnoci a vždycky se vzbudila před půl sedmou. A od středy mi teda bylo dost smutno po Mirince. 

Ale jinak to bylo dokonalé. Jsem tak krásně naladěná na školní rok, že mi to určitě vydrží minimálně do osmého září. 

(Magdí doma vařila a starala se o Miri a ve čtvrtek dala dědovi porci guláše i na pátek a odjela s Miri na mini prázdniny do N. Já po návratu na Miri: "Stýskalo se ti po mámě?" "Nee...ale tobě bylo smutno, že jo?" Ty už mě znáš, děvče:-))

Zoo koutek na Rychtě.

Land art.

Samoobslužný cyklobar.

Býčí skála.

Trocha vody ve vyprahlém krasu.

Evina díra.

Žabička.

Jedna z aktivit.

Stará huť.

Půvabné rychtovské schodiště.

Taky jsme měřily výšku vody ve studních.

To byla výzva.

Hlavně ta motivace!

Nejsem dovolenkový typ

 Máme tu léto a všichni cestují, ideálně k moři nebo do vysokých hor, akorát my nic. Důvodů je víc, drahý taky není dovolenkový typ, jako děti jsme s rodiči nikam moc nejezdili, takže to nemáme naučené, žijeme na dědině vesnickým způsobem života (tím chci říct, že je u nás vždycky dost práce, zahrada, dřevo na zimu, barák). 

Ne, že by nebyla doba, kdy jsem milovala cestování: jakákoliv příležitost opustit dům na víc dní byla vítaná, těšila jsem se a užívala si balení, jízdu a hlavně nová místa.

Kdy se to změnilo? Samozřejmě s dětmi a s  "povýšením" do funkce paní domácí, čili po mamčině smrti. Pamatuju si ten zlomový pobyt úplně přesně: z plánovaného super týdenního pobytu s farářem a rodinami byl najednou třídenní, vlastně dvoudenní výjezd, na který jsme jeli přímo z pouti v L. Kromě nás s kluky ve věku 3 a 5 rodina s dětmi 8 a 11. Farář nějak zapomněl říct, že program máme vymyslet my. Bydleli jsme na faře, kde jsem vařila a pak ji po nás musela uklidit. Na akci jsem musela nabalit "kostelové" oblečení na pouť, věci na kolo, k vodě a náhradní oblečení a náhradní oblečení za náhradní oblečení. A za ty tři dny mi doma přezrály maliny, okurky a skoro zvadly kytky na terase, protože hlavní sezóna. Hlavní účel dovolené by měl být odpočinek, ne? Já z těch tří dní (a chystání před tím a doháněním práce potom) byla tak unavená, že jsem se rozhodla: jenom takový pobyt, který mi dodá víc energie, než jsem do něho vložila.

To hlavně znamená, že když máte zahradu, nemůžete v létě odjet na víc jak čtyři dny. Zároveň si naprosto neužiju nějaký odpočinek, když vím, že mám doma práci, kterou musím udělat po návratu. Drahý říká, že jsem nemocná a že mi není pomoci. No tak asi jo. Anebo jsem si prostě vyzkoušela, co je pro mě jednodušší. 

Posledním důkazem byla naše letošní "dovolená." Nejdřív nachystat dům a zahradu na odjezd - uklidit, uvařit dědovi na tři dny, zalít, otrhat a zpracovat to nejnutnější. Pak sbalit - sebe, Miri, jídlo pro všechny, lékárničku pro všechny a podobně. Po příjezdu na chalupu uvařit večeři. Další den všem nachystat svačiny. A pak si přečtu podmínky ubytování: po skončení pobytu ukliďte. Sundejte povlečení (o.k, není problém), ukliďte kuchyň, hlavně lednici a myčku (jasný, chápu), vyluxujte, umyjte podlahy, wc a koupelnu! Pokud to neuděláte, uklidíme za vás za 1500,-! Tý jo, co to je? Na faře jsme si museli uklidit, protože se platilo 100,- za osobu, ale tady? Drahý na mě: hele, v hodnocení píšou, že týpek je v pohodě,  neřeš to.  Ha! Za 1500,-? Samozřejmě jsem všechno uklidila a ještě se stresovala.

A "nejlepší" na celém pobytu byly noci. Poslední roky mám problémy se spánkem i doma. A spaní jinde katastrofa. Tady byly malé postele, měkké matrace a moc velké polštáře. A horko. První noc jsem se budila každou hodinu a druhou pro jistotu nespala vůbec. Usnula jsem v půl čtvrté. A v půl sedmé už byla vzhůru. 

Takže souhrn: dovolená znamená odjet z domu, abych mohla jinde vařit a uklízet a nespat. A při vaření nemám svoje oblíbené pomůcky ani zeleninu na zahrádce. No tak asi děkuju. Ano, vím, taky bysme mohli jet někam na all inclusive. To asi nejsem ochotná platit - za šest lidí! A pak taky pro mě workoholika je představa dní, kdy se plácám mezi pláží a bazénem trochu hororová. 

Takže díky, tohle nepotřebuju. Já si ráno doma udělám svoji oblíbenou snídani, sednu si s ní na terasu, pak se projdu po zahradě, zaliju, co je potřeba. Na oběd si udělám, na co mám chuť a co zrovna dozrálo. Odpoledne si dám siestu s kávou na houpačce pod vrbou nebo ve stínu na lavičce. Když se mi chce, jedeme k vodě nebo na kolo nebo na výlet. Mezitím udělám nějakou práci, v klidu. Večer se klidně dívám na hvězdy nebo si jdu dřív lehnout do vlastní postele, kde mám ideální matraci a polštář a přikrývku. A zajímá mě, proč s tímto přístupem jsem divná, a lidi, co jedou mnoho hodin autem, aby se váleli u moře mezi hromadou dalších lidí, jsou normální. 

Já prostě nejsem dovolenkový typ. 

Kam bych jezdila, když je u nás tak krásně. 

Výlet do Loučné

Mám poslední týden volna. V pondělí jsem ještě stihla ve spolupráci s chlapci vymalovat kuchyň a pak se pohádat s drahým, v úterý jsme s holkami jely do Bozak, ke kadeřnici a na nákupy (zatímco já si koupila silonky, dcerunka sandálky, peněženku a kosmetiku). Chlapci odjeli na CSM do Ostravy a dům ztichl.

Ve středu mi při výrobě povidel a úklidu vyčistěných koberců došlo, že jsem stihla prakticky všechno z toho brutálního to-do listu, který jsem si na prázdniny nachystala. A že mám chuť ještě na nějaký pěkný výlet s holkama. Nejlíp vlakem. Někam, kde to ještě neznáme.

Z Prostějova jezdí každou hodinu vlak až do Koutů nad Desnou v centru Jeseníků. A každou hodinu zpátky. A tak bylo rozhodnuto.

Když jsem vstávala ráno v pět, popravdě jsem dost pochybovala, jestli to byl dobrý nápad. Když jsme kvůli objížďkám jely víc než hodinu přes samé kotěhůlky s tím nejpomalejším řidičem, nabíraly zpoždění a reálně hrozilo, že nestihneme vlak v sedm, ale budeme hodinu čekat na nádraží na další, tak jsem byla dost ve stresu. Ale všechno klaplo a my nastoupily na dvouhodinový courák z Hané do Jeseníků, s výhodnou jízdenkou na 24 hodin po celém kraji.

Ve vlaku každý zábavu podle svého gusta.

Cesta byla docela v pohodě, ale jak jsme se blížili k horám, přibývalo lidí, cyklistů a dětí a když se k nám přidal celý táborový oddíl, rychle jsem začala hledat náhradní cíl. A tím se místo Koutů stala Loučná nad Desnou. 

Nejdřív jsme se stavily v obchodě pro snídani, pak jsem se dlouze domlouvala s AI, abych se nakonec vydala podle instinktu - a překvapivě jsme došly tam, kam jsme chtěly. Na to nejsuprovější hřiště.

Miri stejně celé léto mluví k tom, že chce "a vylet" a "a hšiště". Tady údivem otevřela pusu. Nevěděla, jestli skluzavku nebo houpačku nebo trampolínu - a co teprve, když pustili vodu do potůčku!

Strávily jsme zde hodinu a půl a já přitom gůglila, jestli bychom přece jen nezvládly nějaký výšlap do hor. Ale nezvládly. Šly jsme si jenom projít místní zámecký park. A daly jsme si tam na oběd těstovinový salát, co jsme si vezly z domu. Na kávičku a mňamku jsme se vrátily do Tančírny a pak jsem nechala řádit holky na hřišti a seděla jsem si na lavičce a nedělala nic. 

Ty fleky na fotce jsou velcí tlustí pavouci. Působivé.

Když Miri potřetí přišla s brekem, protože někde spadla a bouchla se, vyhodnotily jsme to, že je čas na návrat. Akorát nám to vyšlo na vlak, kde Miri prakticky hned zalomila a spala až před Olomouc.

Magdí strašně nechtěla brzy domů a já si uvědomila, že furt nemám šaty, které potřebuju, tak jsme si daly ještě zastávku v Šantovce a já si na druhý pokus vybrala šaty. Bylo to zajímavé, vybírat si společenské šaty ve funkčních kraťasech a trekingových sandálech, ale nikdo nic neříkal. 

A pak oklikami domů. Byl to fajn výlet.

Tak si taky zajeďte do Loučné na hřiště a na kafe :-)

Samozřejmě ještě zmrzlinu!