Podzim v lese

 Jsme tam skoro každý den.

Zavedla jsem totiž povinné každodenní vycházky jako součást programu proti zmagoření. Děcka mrčí, ale pak jsme všichni rádi, že jsme z toho našeho doupěte na chvilku vylezli.

Zprávy nejen ze zahradničení

Už týden chci napsat něco na blog. 

A než to udělám, situace se změní. 

Chtěla jsem napsat, jak žiju v anticovidové bublině - a ejhle, půlka rodiny nakažená.

A moje hypochondrické já už mělo všechny  příznaky, než se zjistilo, odkud virus udeřil, a že  nedostal mého muže. To se mi náhle ulevilo.

Chtěla jsem napsat, jak navzdory některým doporučení musím dodržovat režim, jak ráno brzy vstávám a pěkně online učím a odpoledne dělám přípravy a chodím brzy spát. 

Zase jinak. 

Jsem ráda, že mi nefunguje kamera, protože pak není vidět, jak první hodinu zívám.

A tak se poplácám po rameni, že jsem letos ulovila červené papriky za dvacet korun a zavařila jsem je, a stihla jsem to ještě při normálním vyučování. A našlapala jsem zelí do hrnce, což mě fakt nebaví, ale jsou to dvě hodiny práce a chci mít na zimu vlastní kysané zelí. A zavařila jsem i červenou řepu se zelím, a tím jsem zavařovací sezónu definitivně ukončila.

A taky moje zahradnické radosti. 

Naučila jsem se být v klidu a zahrádku jsem uklízela jen tehdy, když byl čas a bylo pěkně. 

Po troškách jsem vyryla mrkev a petržel, abych je mohla hned zpracovat. 

Sklidila jsem poslední rajčata, aby dozrála doma. 

A až před dvěma dny jsem sklidila i celer. 

Rytí jsme dali za dvě odpoledne, společně já a kluci. Nahnat je do práce už je fuška, ale pomoc ohromná. 

A jak řekla Magdí:

A už může padat sníh!!!

Začátek října. Tyčky od rajčat, spousta mrkve a divizna. 

Pár dní později. Tyčky na půdě, mrkev ve sklepě. Divizna. 

Celer. Můj pěstitelský úspěch. 

Půlka zrytá. Tyčky od kytek. Divizna v čudu. 

V zarostlém pařeništi osychají hlízy jiřin a holínky. Zryto. 

Podzimní zákoutí. 

Všechno uklizeno. Všechno vypleto. Všechno zryto. Ještě tu hromadu odpadu odvézt do hnědého kontejneru a může sněžit. 

Zpátky v nouzovém stavu

Čekali jsme to všichni, ne?

A už je to tady.

Já si ještě užila relativně normálních pět týdnů.

Přestože učit v roušce je dost vopruz.

A zákaz zpěvu a cvičení ve škole - to je jak z hloupé komedie.

Ale pro mě dobrý,

však už jsem děckám říkala,

že to všechno Pán Bůh dělá kvůli tomu, 

abych nemusela ten protivný tělocvik učit,

a až vedení školy pochopí, že mi ho furt nemá dávat,

tak bude klid.

 

Po troškách sklízím ze zahrádky,

otrhala jsem jabka - jsou výborná!

Není jich moc, ale ani úplně málo.

I mrkev a petržel už mám v písku ve sklepě.

A Marek zryl první záhon.

 

V neděli jsme ještě šli normálně do kostela - 

a už utrum.

Pracně vytvořený rozvrh online výuky pro dvě třídy,

co zůstaly doma, se zase překopával,

když ode dneška už jsou školy zase úplně zavřené.

A myslím, že nikdo z nás nevěří,

že se vrátíme dřív než po Vánocích.

 

Ale my už to známe.

Včera jsme si srovnali rozvrh.

Já si připravila prezentace, protože už musím učit online.

A je to docela děsné, připojení vázne, Teamsy se sekají. 

Ale snažím se.

Venku déšť, chladno, mokro.

Aspoň že nikam nemusíme!

Alexandrova rozhledna

Dala jsem si ideální podzimní víkend:

volné páteční odpoledne (tj. dvě hodiny mezi návratem domů a večerní mší), večerní procházku k volbám a pak ke stavbě s mým drahým mužem - volby, to je jedna z mála věcí, které se účastníme vždycky spolu.

V sobotu pořádný úklid domu, 

pokořená a venku na vichru usušená hromada prádla, dobrý oběd. 

Zlikvidovaná rajčata, uklizené odkvetlé krásenky a kaly.

V neděli mše, dobrý podzimní oběd - moje první hovězí líčka s kaší a mrkvový koláč.

A pak výlet. 

Aneb zrušte předsudky, Adamov je vcelku pěkné místo. 

Největší zážitky:

Markovi spadla pet lahev s kyselkou tak nešťastně, že vybuchla a rozprskla se na všechny strany. 

Magdí asi pětkrát uklouzla, spadla a narazila si zadek. 

První zkratka byl prudký uklouzaný kopec. 

Při druhé jsme minuli odbočku a museli jsme se vracet. 

Ale rozhledna dobrá. Výhled a počasí taky. 

A ještě jsme stihli i zastávku u tety a Marušky v Brně. 

Podzimním výletům zdar!