Jaro?

No co, aprílové počasí. Ne, že by to bylo nějak neobvyklé, v našem kraji, v tuto dobu. Přesto se všichni tváří tak překvapeně! To já jsem v pohodě. Dnes jsem si totiž vyzvedla v obuvi svoje opravené kozačky. Myslela jsem, že už je nevyužiju, ale nakonec budu ráda, že si budu mít co obout, o Velikonocích. Kdepak moje nové jarní botičky!

Včera odpoledne

Včera večer

Dneska v poledne

A další chleba: x-tý v pořadí. Od upečení prvního domácího chleba jsme kupovaný neměli. Michal je rád, že se konečně nají, i když sní míň než půl bochníku. Já jsem ráda, že dávám rodině kvalitní kváskové pečivo. Kluci se zlobí, že je chleba "moc černý".

V postní době jsme se vzdali sladkostí. Tedy nekupujeme sladkosti. Asi proto velikonoční linecké sušenky nedožily Velikonoc:-)

Květný pátek ve Sloupě

Postní doba vrcholí. A všechny ty důležité dny pro nás začínají na Květný pátek ve Sloupě.

Toto poutní místo je mi zvlášť milé. Jednak je takřka "za kopcem", a hlavně - bolestná Matka Boží - to je síla. 

Každý rok si říkám, že půjdeme pěšky, i s dětma. A každý rok je tak hnusně, že to prostě nejde. Ani letošní rok nebyl vyjímka, bohužel. Ale přece: vzali jsme Magdí a jeli aspoň na večerní. A byla to síla:-) Duchovní posila na zbytek roku.

Kluci byli sami u nás v kostele. Od září chodíme pravidelně na páteční dětské mše a oba kluci začali i ministrovat. Takže aby nepřišli o nálepku do knížečky a o další příběh ze starého zákona.

Doma si pak děláme krásné páteční večery: na večeři chleba s tuňákovou pomazánkou - to u nás zavedl Michal jako vzpomínku na dětství (oni samozřejmě nemívali tuňáka, ale sardinky).

A pak pohádka. Buď v televizi, nebo na DVD, nebo čtená u nás v posteli.

Kluci letos jako jediní odministrovali všechny křížové cesty. 

A já se na ně - v ministrantském oblečení - nemůžu vynadívat.

Neodolám

... vyfotit si první jarní kytičky. I když je to každý rok stejné, po zimě mě to pokaždé stejně uchvátí.

Sněženky. Krokusy. Jarní sluníčko. A prádlo konečně na šňůře venku. 

Nádhera.

Krásné dny

Březnové dny bývají nevyzpytatelné, zvlášť u nás, kde podle zlých jazyků máme jen dvě roční období: zimu a ... k...vskou zimu. Letošní březen patří k těm studenějším, sluníčko se sice snaží, ale na loukách a polích zůstávají sněhové mapy a vítr je pořád příliš studený.

Přesto jsme zahájili venkovní práce: máme prořezané jabloně a učesanou trávu na zahrádce.

Provětrali jsme po zimě vozidla

i houpačku.

Včera se zase naplno projevila moje časopisová mánie

Poté, co jsem si u Pavlíny Blahotové vyškemrala poslední výtisk Denisiny knížky, ještě silněji propaguji a podporuji jejich skvělé vydavatelství DecoMedia. Doporučuji všem!

Vždycky se mi strašně líbily časopisy o bydlení, ale když už jsem si nějaký koupila, byla jsem zklamaná. Pravda, sahala jsem po těch levnějších. Až jednou na mě kouklo krásné vánoční vydání Marianne Bydlení. A pak jsem nevycházela z údivu: každá stránka byla nádherná a bylo v ní něco, co jsem mohla vyzkoušet a co mě inspirovalo. Mě, která byla přesvědčená, že v našem 2+nic se už nic vymyslet a použít nedá. Tehdy jsem se silně zamilovala, a ta moje první čísla, vánoční 2010 a velikonoční 2011, jsou stále nejlepší. 

Bohužel, v poslední době šel časopis dolů. A když z redakce začali mizet oblíbení redaktoři, nastal čas pro změnu i na mé straně. Láska se přesunula z titulu na lidi a z MB, která už s tou první úžasnou má málo společného, na NPB. Jenom tak mít víc prostoru... V každém případě, jestli se někdy Madlenka dočká vlastního pokoje (a bude to dřív než v patnácti), zařídím jí pokoj podle tohoto čísla NPB. A za postel dáme motýlkovou tapetu.

Nakonec taková radost pro Magdalenku, pro kluky i pro mě:-)

Pořídila jsem kávový servis. Z nabídky hračkářství jsem byla zklamaná, nechtěla jsem plast ani porcelán, nepotřebujeme tam Disney postavičky. Na mou touhu odpovědělo Tchibo! 

A dokonce ve slevách.

Praktický plechový servis navíc dodává v úchvatném kufříku!

 

Malá požíračka

nebo taky notorická polykačka. Toto označení si ve čtvrtek vysloužila malá Madlen. Proč?

Po podzimní příhodě s baterkou se rozhodla ochutnat tatínkovy léky. Jasně, na výběr měla probiotika i kyselinu listovou, ale ona si musí vybrat něco extra. Rifampicin. Stála jsem vedle ní a chystala snídani, dózičku, kterou najednou otevřela, jsem jí vzala z ruky, a byla přesvědčená, že nestihla nic sníst.

Když jsme se vrátily ze školky, kam jsme odvedly Míšu, vyděsila mě červená plenka, a vyhodnotila jsem to jako zánět močových cest. Dokonce dostala Nurofen, protože byla uplakaná a nevrlá, a po konzultaci s naším doktorem i Fenistil. To už se mi zdálo, že jí nějak rudne a natéká obličej. Při poledním spánku už měla takovou barvu, že jsem se vyděsila podruhé, že to je žloutenka. A taky začala studovat příbalový leták, kdyby přece jen... No jo. Běžný vedlejší účinek rifampicinu - zbarvuje veškeré tělní tekutiny do oranžova.

Odpoledne jsme se jeli ukázat našemu doktorovi, že jako ne zánět močových cest. INTOXIKACE! Pak už to jelo: telefonická konzultace s toxikologií, doma rychlobalení, příjem do nemocnice, vysvětlování, jaterní testy, čekání, čekání, čekání. Dávka, kterou snědla (1 tableta) není na její váhu toxická, jaterní testy v pořádku, jen ta barva!!! Celá nemocnice se na ni chodila koukat. A já? Bydlet v Norsku, už jsem zřejmě bez dětí, ale já přísahám, že SVOJE DĚTI MILUJU A PEČLIVĚ SE O NĚ STARÁM, ABY PROSPÍVALY FYZICKY I DUCHOVNĚ. Vážně je nenechávám nikde samotné a toxické látky pečlivě schovávám. No, Madlenka je prostě turbomyš. V pátek odpoledne nás poslali domů. Už v normální barvě.

Dneska relaxujeme, uklízíme a pečeme sušenky. Mareček výborné ovesné a Michálek oblíbené koka.

Doporučujeme obojí!

V pozadí kradnoucí ručka.

A venku typický březen - za kamna vlezem.

Připravena na jaro

Sice u nás ještě sněží, ale Magdalenka je na jaro připravená. 

Nové šatičky, kabátek, a od včerejška i její první vlastní opravdové botky. 

Uviděla jsem je u nás v lékárně a za 250,- jim nešlo odolat. 

Jsou kožené, s certifikátem zdravotní obuvi a jednoduše krásné!

Kuchyňka a kočárek

S příchodem holčičky do rodiny se změnilo spektrum hraček v domácnosti.

Auta a traktory začínají doplňovat holčičí záležitosti.

A protože Madlenka je ještě maličká (takže se obávám, že drahé hračky by rychle zničila, ještě než by je stihla ocenit), místa u nás není nazbyt a já miluju vlastnoručně vyrobené a recyklované věci, za první kočárek a kuchyňku jsme nedali téměř žádné peníze.

Kuchyňka ve fázi 1: sporák z krabic

Kuchyňka ve fázi 2: hlavně kvůli klukům jsme museli rychle přidat ovládací knoflíky

Současná podoba s nádstavbou z krabice od mražených kachen.

Jak budu nacházet další vhodné krabice, chci se dostat k něčemu takovému:

Pinterest

A kočárek: malý golfáček jsem dostala já v šesti letech. Byl jenom na doma, takže přežil vcelku v pořádku.

Vytržené sedátko jsem nahradila vlastnoručně ušitým, polstrovaným, pratelným a růžovým:-)

Rok a půl

...naší Madlenky.

Co umí?

Chodit. Běhat. Ráda tancuje.

Ještě minulý týden používala jediné slovo: HAM.

Umí říct i máma, táta, Maí (Mari, platí na oba kluky), tadí a totó, když něco chce.

"Máma" ovšem používá pouze v naprosté krizi.

Je to holka každým coulem: miluje růžovou barvu, panenky, parádu a ozdoby do vlasů.

A stále nám dělá jen radost!