Prvokomunikanti 2017

...aneb děti, které byly letos poprvé u svatého přijímání,
měly v pátek v Brně sraz s biskupem.
Vlastně netuším, jestli je to každý rok,
ale letos mě to kvůli Markovi zvlášť zaujalo,
a tak jsme sbalili i ostatní, co chtěli, a vyrazili jsme.

Trochu mi to připadalo jako za starých časů,
akorát biskupovi i generálnímu za těch dvacet let poněkud zbělely vlasy.
A někteří kluci, co s náma sedávali na zemi před oltářem,
teď stojí v ornátu u oltáře.

No, některé věci se ale vůbec nezměnily,
třeba Luděk Strašák tam byl před dvaceti lety, a je tam pořád.

Byli jsme na věži i v kapucínské kryptě,
 zkoušeli jsme se svatým Václavem a Ludmilou péct hostie,
vyblbnuli jsme se v parku
a vyrobili biskupovi předimenzovanou monstranci.
Bezva den s bezva děckama!

V běhu

... nejen přespolním.

Poslední zářijový týden završuje celý šílený měsíc.

Každý den něco: schůze, schůzky, akce školní i mimoškolní. 

K zbláznění, na zapisování mi ani nestačí obvyklý vzkazovník v kuchyni.

Opravdu mimořádné bylo úterý.

Opět okresní přebor v přespoláku.

Ale představte, letos mimořádně u nás.

V Lysicích vichřice polámala stromy v parku,

a jiní náhradníci nebyli.

Jací jsme byli pořadatelé?

No, byla to trochu bojovka.

Hodně zmatků, hodně se toho nevychytalo.

Nahrazovala jsem to vstřícností a úsměvem.

(Nevím, na kolik to zabíralo...:-))

 A tak - nakonec jsme to zvládli se ctí.

Příště možná radši zase v Lysicích?

Nee, naše pole je nejlepší!

 

 

Šílené září

Můj rok nezačíná 1.1, ale v září.

Doba převratných změn.

Léto v čudu, prázdniny v čudu.

Já ve škole, děti ve škole.
Nové rozvrhy, nové kroužky, noví učitelé, nový ředitel!

Je potřeba nakoupit všechny ty tužky, pera, obaly, přezůvky,
 protože, 

i když se to snažím všechno vyřešit přes léto, 
v září se stejně zase něco najde.

V práci - začínám zase od začátku.

Noví žáci.

Nové předměty.

Staré předměty s novými plány a novými učebnicemi.
Není to taková hrůza jako loni,
ale k ideálu to má pořád daleko.

Do toho pouť.
A narozeninový maraton.
A nejvíc práce na zahrádce.
A bramborové brigády v L. 
(které mám tak ráda a které poslední roky z výše uvedených důvodů sabotuju.)

Zvykání na nový režim je bolestivé.
Změna počasí nepříjemná.
Ranní vstávání stresující.

A září je prostě šílené.

Zářijoví oslavenci

Víte, ve kterém měsíci se rodí nejvíc dětí?

No přece v devátém...:-)

Takže jako v září.

Nebo aspoň v naší rodině určitě. 

Narozeninový maraton začíná Magdalenka hned třetího.

Naše čtyřletá:

Magdalenka je naše holka.

Gender-negender, miluje panenky, růžovou,

všechny holčičí kýče poníky počínaje

a Hello Kitty a Minnie konče.

Pusu nezavře od rána do večera.

(Po kom to asi má?)

Den nato slaví narozeniny děda.

Pak máme pouť.

(Takové zpestření, aby těch slavnostních obědů,

chlebíčků, sladkostí a zmrzliny nebylo málo, že.)

Dnes mají narozeniny Michalové.

Jak se to tak stane, že se syn narodí ve stejný den jako jeho otec?

A že i po tátovi jmenuje, i když je druhý?

Míša osmiletý.

Míša jako třeťák překvapuje.

Všechny úkoly nosí pečlivě zapsané a doma je sám vypracovává.

V žákovské už donesl řádku jedniček.

A sám si domluvil, že se bude učit hrát na trubku!

Zatím má doma nátrubek a hraje mi dost na nervy,

tak nevím, jak dlouho nám to vydrží.

 

Nějaké to foto sourozenecké:

 

Táta má letos kulatiny.

Takže jedna rodinná.

Všechny fotky od Danky.

Ta je mimochodem taky zářijová.

Tak všechno nejlepší, vy naši zářijoví oslavenci!

 

Trochu nepatřičně

Ach, léto letos odešlo přesně posledního srpna.

A tak i když venku prší,

dovolím si ještě zavzpomínat na prázdniny 

(a nacpat sem nepatřičně letní fotky).

Jaké byly letos prázdniny?

Pěkné. Bohužel takové ve stylu "matka samoživitelka".

Vážně nám ten táta chyběl,

když už nebyl v práci, neměl vůbec chuť na nějaké výlety,

a bohužel letos nebyla ani minidovolená.

S dětma jsme si to užili.

Hodně slunce, hodně kola, hodně kamarádů.

Placatění na zahradě, bazén, domácí strava "co zahrada dá."
A stihli jsme všechno, co bylo v plánu:
výlet vlakem,
technické muzeum,
setkání v Olomouci,
 návštěvu Táni s dětma...
A my s mužem i nějakou tu horskou turistiku:-)
 

Magdalenka začala sama jezdit na kole,

za moje kolo jsme namontovali vodící tyč,

 a poslední srpnový den jsme dali výlet až na Suchý.

A koupali jsme se.

I já se koupala. Ano, v té "konecsrpnastudené" vodě.

Vážně jsem (po půl hodině osmělování) vlezla do vody a plavala.

Po sto letech.

A doopravdy jsme si to poslední letošní koupání užili.

Stejně jako celé prázdniny.

Tak ahoj léto!