Zobrazují se příspěvky se štítkemfarnost. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfarnost. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 7. června 2026

Boží tělo

To je vždycky tolik zážitků, že to nejde vynechat. Ale přitom je to furt stejné: mše, průvod, družičky s kytkama, doma oběd, chvilku odpočinout u kafe, nechat vyspat Miri, pak na pouť do N., kolotoče, chvilku posedět Pod břízkami (které tam už nerostou), řízek, další kafe, koláče a dobroty. Akorát novinka: Marek místo toho kamarádce na biřmování. 

Dobrý to bylo jako pokaždé. 


Družičky.




Družičky dotrhají košíky.




Kolotoč na kliku. Uhlíkově neutrální pohon :-)


Na koni.

Unavená omladina.


neděle 24. května 2026

Jakože klidný víkend

 Víkend byl fajn, ale odpočinek se moc nekonal.

Marek v pátek odjel do Jeseníků na Kunčickou ultra náročnou dálkovou anabázi (z prvních písmen si poskládejte název, který nelze vyslovit ve slušné společnosti, bližší info pro případné zájemce na příští rok zde) a vrátil se v neděli odpoledne poněkud zmožen. 

Sobota byl první den po x-dnech, kdy jsem nemusela vstávat, takže jsem se samozřejmě vzbudila před šestou. Tak jsem se věnovala standardním sobotním záležitostem až do podvečera, kdy drahý rozhodl, že konečně po třech odkladech pojedeme na koncert Epydemye. A tak jsme svěřili mrně Magdí a vyrazili jsme. Chápete to? Po půl roce další koncert! Úplně žiju kulturou! 




Epydemye hrála v rámci festivalu ve Velkých Opatovicích, stihli jsme i kousek Roberta Křesťana a bylo to moc fajn. Pak teda rychle domů, v jedenáct do postele a ráno v půl šesté budíček na přesunutou pouť do Sloupu (místo na svatou Annu s Vysočanama na Jana Nepomuckého. Na rozdíl od jiných mi ta změna vůbec nevadí.) Michal není úplně zdravý, takže jenom s holkama - Miri v kočárku.






Počasí krásné, nálada taky, ale já po celém týdnu dost zbitá. Došla jsem v pohodě, to jo, doma ještě rychle dovařila a naservírovala oběd, ale od té doby se jen válím s nohama nahoře. Unavenější než Marek po 60 kilometrech v horách. Náročný život matky prostě. Teď ještě sesumírovat, co všechno nás čeká příští týden (čtyři doktoři, jeden výlet, Noc kostelů, další pouť, dvoje narozeniny a letní počasí). Promyslím, jestli si neotevřu láhev vína. Asi bude potřeba. 

úterý 14. dubna 2026

Po víkendu

 Po strašném týdnu celkem fajn víkend. V sobotu už docela jarní počasí, v neděli už zase ne. 

V sobotu jsme se v hojném počtu (já s drahým, Marek se svou milou a Blanka s Františkem) zúčastnili Michalova závěrečného večera po pokračovacích tanečních.

Zatímco Marek na pokračování tanečních řekl jasné NE (z jejich třídy šel jeden pár), Michal se chtěl připojit k půlce své třídy a chodit, ale neměl s kým. V posledních hodinách přihlašování mu kamarádi dohodili jednu Elišku, která taky chtěla tančit, a neměla s kým. Eliška s ním tančila, ale jinak se s ním moc nebavila, což chlapci nevadilo, protože tam beztak chodil kvůli kámošům. 

Já už jsem si v KaScu připadala jako mazák: věděla jsem, kde jsou záchody, kde máme stůl a kde se prodává občerstvení. Ples byl hodně podobný tomu zimnímu. Akorát tanečníky představili ve čtyřech skupinách, každá skupina tančila jiný tanec. Michal a Eliška byli úplně poslední, tančili cha-chu, protože prý je to nejjednodušší tanec a on ani Eliška nejsou moc dobří. Pak všichni tančili bachatu, což je tanec, o kterém jsem slyšela poprvé. Seděli jsme na blbým místě a moc jsem na ně neviděla.

Tanec s rodiči byl zase zajímavý, stejně jako v zimě. Mohli jsme tančit dýl, ale chlapec prohlásil, že "stačí". Ale zatančila jsem si pak s drahým, dokonce tango, když nám Honza připomněl základní krok. Taneční soutěž byla nefér, vysvětlil mi synek, vyhráli ti, co tančí i v pokročilejším kurzu. Nevadí, chlapec se tentokrát ani nepřihlášil (protože přece není moc dobrý.) Ale jinak to byl pěkný večer. 





Neděle byla studená, tudíž odpočinková. Slavili jsme Boží milosrdenství v B. No - první rok jsem tam šla pěšky s Miri v kočárku v tričku, loni sama na kole v mikině, letos v bundě s Markem v autě, protože fakt kosa. Jestli to tak půjde dál, příští rok snad pojedu na lyžích. Ale zase lidí je tam každý rok víc. Žádné agapé nebylo, protože každý spěchal domů do tepla. 



A pondělí konečně bez větších plánů s Miri samy doma. Taková nádhera! Vyprala jsem čtyři pračky, šly jsme na nákup s kočárkem s miminkem, dokonce jsem nemusela vařit, protože zbylo maso od neděle. Venku sice pod mrakem, ale už teplo, takže byl čas i na první hrabání v hlíně, na což se vždycky těším celou zimu. A večer, večer jsem ještě stihla webinář, který nebyl od Lipky a nebyl úplně blbý. Takže příjemný víkend. A jak jste se měli vy?

Letos mi drahý udělal pařeniště už na začátku března, a tak už mám salát, rukolu i špenát.


A na druhé straně koriandr, kopr a ředkvičky.

Okno taky kvete.

A nejvíc kvete puškýnie.

neděle 4. ledna 2026

Ještě z Vánoc

.... protože doba vánoční nekončí na Štěpána, že jo. Aspoň nám katolíkům.

Letos byly Vánoce docela dobře rozložené (ovšem musím říct, že v rámci plánování mě poněkud stresuje, jak jsou Vánoce pokaždé jiné dny. Někdo navrhoval posouvat Vánoce podle sněhu, mně by spíš vyhovovalo, kdyby to bylo jak na Velikonoce stejné dny. Prostě předposlední neděle v roce čtvrtá adventní neděle, v úterý nebo ve středu Štědrý den. A každý rok bychom si užili krásně dlouhé volno.).

Tak letos jsme si po svátcích dali vcelku normální sobotu a v neděli jsme slavili svátek (Svaté) rodiny a po váhání a domlouvání jsme konečně vyrazili do vánočního Brna. Marek už je řidič, tak jsme mohli jet v pohodě dvěma auty do Blanska na vlak. Akorát teda kvůli lístku na parkování nám ještě ujel jeden spoj před nosem a přijeli jsme se stmíváním.  Tak aspoň jsme měli hned vánoční světýlka, že jo. 

Vzhledem k tomu, že na vánočních trzích kupujeme už roky maximálně punč, tak vůbec nevadilo, že jsme přijeli až po trzích. Aspoň bylo míň lidí, i když na můj vkus furt hodně. Miri se svezla na kolotoči, podívali jsme se na draka ve svetru a na betlém u radnice, vlezli do pár kostelů prohlídnout betlémy a pak už zas šli na vlak, protože bylo docela pozdě.





Cestou domů jsme se stavili na pizzu v Blansku a zde jsme měli největší zážitek: jídlo a pití nám dovezla robotická kočka. Byli jsme z toho tak vyvalení, že jsem na poprvé nestihla vzít všechno pití, takže s ním kočka odjela a pak se znova vrátila i se slovy: "Dobrý den, vážení hosté!" Hustý. Už vás někdy obsluhoval robot?

V pondělí mě doběhla touha po nějaké kultuře a tak jsme s Magdí odjeli do B., kde v kině dávali záznam Louskáčka z Královského baletu v Londýně. Jakože našla jsem i poslední dvě místa v představení v Janáčkově divadle v Brně, ale cena a čas a doprava a okolnosti rozhodly, že kino stačí:-) Udělaly jsme si s Magdí holčičí odpoledne, ještě jsme stihly švadlenku, kde si nakoupila vlnu na háčkování, kterému propadla, zašly jsme do kavárny a pak si vychutnaly balet a byly překvapené, jak se to dá pojmout zase jinak. (Magdí uchvátily Angličani, u mě vede Brno a Klárka v reálném věku.)


Jakoby to ty sněhové vločky z Louskáčka přivolaly, v noci krásně nasněžilo. Prokutáleli jsme se až k silvestru, který jsme po letech strávili u Blanky. Původně jsem chtěla odjet kolem desáté, ale najednou byla půlnoc. Tak po deseti letech jsem vítala nový rok od prvních vteřin. A omezení ohňostrojů vítám a vůbec mi to teda nechybí.

Nový rok u nás znamená vepřové se zelím na oběd, vídeňští filharmonici v poledne a čeští večer, flákací odpoledne a brzké zaplutí do postele, aneb snaha aspoň trochu srovnat dítěti režim (jelikož silvestrovskou půlnoc si samozřejmě dala s námi, že, pařmenka jedna nespavá.)

V sobotu Tříkrálová sbírka. Trochu jsem na whatsupové farní skupině vyvolala paniku, protože den před akcí jsme měli tři skupinky, a je zapotřebí aspoň šest, a zafungovalo to a v sobotu nás bylo do sedmi týmů! A to i přesto, že ti, kteří měli přijít, nepřišli. Poprvé za dvacet let sbírky jsme všechno zvládli za dvě hodiny, v klidu, bez mrznutí, bez únavy. Jak prohlásil náš Michal: "Když nechodíme pět hodin, tak mě to i baví."


Moje královny.

A já jako náhradník, když A. odpadla.

Závěr vánočního veselí proběhl v neděli v kostele na zpívání u jesliček. Takový nový a moc příjemný počin. Část rodiny odjela na nákupy, ale my s Miri jsme si to užily. Já zpívala a ona řádila, samozřejmě. Na následném posezení na faře se Miri seznámila s malou Laurinkou a byla úplně hotová z toho, že jí ožilo její miminko :-)



Na chodníku to drhne, ale jezdíme uličkami.

pondělí 8. prosince 2025

Mikulášský víkend

Letos to jaksi bylo celé jinak. I ve škole: zaúřadovaly nemoci a Mikuláše musel nakonec dělat učitel. Z deváté třídy zbylo pět čertů a jeden anděl a smutek, že si to nemohli užít v celé partě. 

A my na plese. Ještě že je Miriam zatím maličká, zásadní večer prospala a mně nebylo lito, že u toho nejsem. 

Nadílku všichni dostali následující ráno (letos jsem nezapomněla ani na sebe, ha.)  A Mikuláše jsme šli obhlídnout až v neděli do kostela. Magdí a její kamarádky z nábožka dělaly anděly a slušelo jim to. Miri byla z Mikuláše tak vyjevená, že ani ségru nepoznala. A perníčky zládovala hned. Prý se nám povedly.

Všechny fotky půjčené. Tahle od otce Pavla.

Tahle od Lenky. 35 dětí.

Za fotku děkujeme paní T.

neděle 27. července 2025

Pouť do Sloupu

 Varianta D, čili klasická farní kolem svátku svaté Anny (a Jáchyma, jak poznamenal nový farář, chudák se z toho společného svátku vytrácí. Jáchym, ne nový farář).

Na úvod jsem se nepoučila ze soboty, kdy mi dvakrát zmoklo prádlo navzdory předpovědi In-počasí: srážky 0 mm pravděpodobnost 10%, a opět jsem uvěřila, že srážky pravděpodobnost 60% maximálně 4 mm. Ehm. Na poslední chvíli jsem teda před odchodem z domu chmatla jakousi pláštěnku, abych zjistila, že je to "Age 12". To nevadí, bude přece jen mrholit. Jasně.  Mrholilo velmi hustě a intenzivně a při příchodu ke sloupským lukám prostě "chcalo", jak trefně poznamenal F. A já pláštěnku po lokty, nedopnutou přes břicho. Prostě moje postava už nějakou dobu neodpovídá "age 12". 

Šlo nás dvanáct jako apoštolů, genderově vyrovnaní 50 na 50, respektive šest na šest. Dali jsme cestou dva růžence a korunku ke svaté Anně, překonali jsme bláto i bezpočet kaluží a do Sloupu dorazili v krásnou dobu půl hodiny přede mší. Naštěstí na mši mi Magdí dovezla suché kalhoty, bundu a boty s ponožkami, jinak nevím. Mokré boty jsem v kostele sundala, ale byla mi už docela zima. A naštěstí jsem na jaře s řádící Miriam objevila temné zákoutí u schodů na kúr, kde jsem se mohla převléct. (Mimochodem, už jste se někdy převlékali v kostele během mše? Zážitek:-) asi desetivteřinový :-) )

Nepamatuju si, že by někdy na pouť do Sloupu v červenci takhle lilo, na druhou stranu: ty sluncem zalité poutě splývají, ovšem tahle bude určitě nezapomenutelná! 

PS: nakonec za celý den napršelo místo uváděných 4-7 mm krásných 52 mm. Reklamuju předpověď.


Vypadá to cool, ale byla mi zima.


pondělí 23. června 2025

Boží tělo

 Po několika letech se vší parádou: krásným počasím, čtyřmi oltáři, muzikanty a bandou družiček, z čehož dvě byly naše. Ta malá svou funkci zatím plně nepochopila, třeba časem. 

Letos pro jistotu tři koše.

Ségry. 


Oltář u starostů. 

A naproti.




Všeci čtyři na jedné fotce!

V bílých šatech se válí po zemi obzvlášt dobře.

Už zas máme ve farnosti kousek jáhna.

A ještě z kostela.

Po slávě jsme jedno dítě poslali s dědou na pouť, dali jsme si oběd a hlavně odpolední siestu (hlavně unavené batole neschopné spát v cizím prostředí) a pak jsme na pouť do N. vyrazili taky. Měli jsme se tam... pouťově.


Děcka zatím takto.


A takto.