Jaké jsou u nás?
Tradiční.
Já totiž potřebuju mít uklizeno (ne že bych přerovnávala skříně, ale mám ráda umytá okna, vyprané záclony, které provoní pokoj jemnou vůní škrobu, čisté povlečení a tak).
Taky máme napečeno, protože u nás se cukroví jí, a to v poměrně značném množství.
Máme nazdobeno, protože mě to baví, ale ne moc,
protože v hromadě jiných povinností toho víc nestíhám.
O Štědrém dnu dopoledne chodíme na hřbitov se stromečkem.
Připravíme salát a na oběd zelnou.
Pak se šli kluci vykoupat a nastrojit, protože ve čtyři hodiny je u nás dětská mše.
Prostřu stůl, usmažím rybu... a všichni se podivujeme,
jak je ten štědrý den krátký.
První vánoční večeře ve zmenšeném obýváku.
Jedna z mála tradic, které si užíváme a kluci je vyžadují: pouštění lodiček
Letos byla nadílka zvlášť napínavá: Mareček už začíná tušit, jak to s těmi dárky asi je...
(Kde je maminka? Že ona dává dárky pod stromeček?
Nee, je ve sklepě!
Naštěstí netuší, že matka právě táhne ze sklepa dvě obrovská auta,
co tam byla schovaná celý advent, aby je pod ten stromek šoupla.)
Se sborem jsme pak zpívali na půlnoční a druhý den taky, a po svátečním božíhodovém obědě
jsme vyrazili do kostela na Vánoční pohádku.
Míša dělal Josefa.
Lev byl báječný, ovšem z pávů jsem byla paf.
Divadlo bylo vážně velkolepé a krásné. Díky Daně, že to tak krásně zrežírovala.
A po divadle jsme jeli do Ludíkova,
a domů přijeli až večer.
Ještěže máme dnešek, a konečně se můžeme válet u pohádek
a nic nedělat.
Krásné Vánoce!
