Vzpomněla jsem si na svoje reportážní příspěvky z doby covidové a rozhodla jsem se uložit si zase jeden obyčejný den z dob mateřské č. 4.
Čtvrtek 11. ledna 2024 je den mrazivý a zároveň slunečný. Noc patřila k těm horším, Miriam se vzbudila přibližně stokrát (dobře, no, tak jenom asi desetkrát, ale stačilo to.) Jeden z mých největších mateřských posunů: před dětmi jsem tvrdila "nikdy si nebudu brát děti do postele", pak jsem se aspoň snažila vrátit je vždycky do postýlky, ovšem s Mirinkou už se ani nesnažím. Spí s námi v posteli a já si říkám, co je to takový rok nepohodlného spaní z hlediska věčnosti! Prvních sedm měsíců uteklo jako voda. Michal má na to teda jiný názor, no, má smůlu, jsme s Miri v přesile.
Vzhledem k náročné noci nechávám starší děti vypravovat se do školy samy, dávají to od září dost dobře, když nepočítám snídaně skládající se ze sklenice studené vody se sirupem a na svačinu suchý chleba (nějak jsem nestíhal mami). My vstáváme až 7.20. Nově dávám Miri hned po probuzení na nočník a dneska se zrovna zadařilo a bobek skončil tam místo v plínce, hurá. Převleču Miri z pyžámka a vypustím ji na podlahu k hračkám.
Vytáhnu žaluzie, otřu orosená okna, dám vodu na čaj a vynesu plínky a nočník. Pak si dám snídani, sjedu novinky na mobilu, převleču se, vyvětrám a udělám další hromadu věcí, které tak dělají matky doma a u nichž neplatí, že když je uděláte dnes, nemusíte je dělat zítra, neboť právě naopak, je to práce každodenní, která je vidět, jenom když se neudělá.
Před devátou snídá/svačí Miri. Po měsíci pochopila kouzlo jídla a otevírá pusinku na kašičku jak ptáček. Dnes má instantní rýžovou malinovou.
Pak se oblečeme a jdeme ven.
Spojím procházku, nákup, vyzvednutí balíčku a sociální kontakty. U Baráčka konečně koupím výkresy Magdí do školy, v Jednotě sýry, máslo, zlevněné banány a kojeneckou vodu. Na náměstí potkám Hanku s Ájou, tak spolu probereme nemoci, které je souží, v železářství vyzvednu balík a proberu s Danielou přijímačky na gympl. Kočárek nechám na terase, uklidím nákup a otevřu balíček. Podlehla jsem reklamě a poprvé nakoupila v Sinsay. Adventní kalendáře pro kluky i světýlka z výprodeje vypadají líp, než jsem čekala, akorát jsem se nechala nachytat a omylem místo korálkové girlandy objednala keramický pseudostromek. Ale poučená z předchozích omylů hned zadávám vrácení.
Oběd bude ve stylu "zachraň jídlo". Pečená zelenina včetně posledních červených řep, půlka celeru z včerejška, fialové brambory, mrkev, petržel, paprika. Myslela jsem si, že je to rychlé jídlo, ale čistím zeleninu tak dlouho, až se Miriamka vzbudí. Když ji doma vytahuju z kočárku, hned cítím, proč řve. Takže svléknout, umýt, přebalit, obléct. Pak jdu zase vařit. Ještěže mám polívku ze včerejška. Oloupanou nakrájenou zeleninu s olejem a s kousky špeku dám péct, Miriamce uvařím zeleninu s kuřecím, umíchám česnekový dip, zjistím, proč se u linky lepím - někdo ráno vysypal cukr. Takže do oběda ještě stihnu vytřít a vyluxovat. Miriamka si zatím hraje. Nejlepší hračky: vysavač, myčka a krabice s papíry.
Obědváme.
Přijde Michal, nají se, pochová Miri a jede do školy pro Michala - bere ho na opravu rovnátek. Mně začíná siesta: kafe a Sama doma. Trochu si pohraju s Miri, trochu nakojím, nakonec viditelně ospalé dítě udrndám na chodbě v kočárku. Před druhou přiběhne Magdí. Rychle jí chystám svačinku a čaj, bere si housle a batůžek a běží na autobus. Já u "Buchet po ránu" poskládám prádlo ze včerejška, vyžehlím utěrky a kapesníky. Narovnám myčku, uklidím kuchyň. Uvařím si čaj a ozve se řev. Použiju na Miriam univerzální uklidňovák - kojení, a pak ji, chtíc aby spala, držím v náruči, než se dospí, takže asi hodinu. Normálně by přijel Marek, ale dnes je do večera ve škole - je jedním z pořadatelů školního turnaje v LOLku.
Ve čtyři skončí Magdalence hodina houslí a tak volá, jak je zvyklá, čímž vzbudí Miriam. Neva, stejně přijeli Michalové. Mladší má opravená rovnátka, starší vyrovná nákup a předá nám tašku s oblečením pro Miri od Danky, dáme svačinu, pokecáme, mladší nám pustí stream z "Markova" turnaje (přenášený díky jeho počítači, který ráno vezli do školy.) Starší jde znova do práce, já nakrmím Miri, banán s jogurtem jí teda zrovna moc nejede. Za chvíli dorazí Magdí z autobusu.
 |
| Nový outfit, děkujeme. |
Do večera je to taková hluchá doba, hrajeme si, kontroluju Magdí úkoly, furt někdo něco jí a já furt uklízím nějaké špinavé nádobí. Pak se hecnu, že musím udělat nějaké resty: nasbíram tmavé prádlo a zapnu pračku, zavakuuju plyšáky a oblečení po Magdí, které schováváme pro Miri, a uklidím skříň na chodbě. Potřebuju vytvořit místo pro golfky a skoro se zadaří.
Na večeři uvařím Mirince ovesnou kaši s banánem, ta jí teda chutná. Pak ji vykoupu, Michal mezitím přiveze Marka s počítačem. Sejdeme se v kuchyni, zase všichni jí, Marek vykládá zážitky ze školy, já si vzpomenu, že mám v lednici játra a v rychlosti ještě tvořím paštiku. Miriam si různě předáváme, čti vždycky ji někomu vrazím do náruče, ať uspává, a mezitím uklízím kuchyň, věsím prádlo a tak. Pak objevím důvod, proč je Miri nevrlá: další nálož v plínce. Takže repete koupání a konečně kojení, u kterého usíná.
Strašná pohoda koupat a krmit jenom jedno dítě. Ti starší jsou najednou v postelích. Dům ztichne. I ta myčka dojede cyklus a vypne se. Ještě nachystám svačiny, ať zas nemusí jíst suchý chleba, říkám si a jdu spící dítě odložit do postýlky. Jojo, to si jenom myslím. Jakmile přestane cítit moji náruč, otevře oči, a moje další snaha přikrýt ji a odejít je odměněna pláčem. No tak nic, no. Při chystání svačin vzlyká v židličce vedle mě, moji večerní hygienu absolvuje částečně sedící na podložce na zemi, hlavně aby mě viděla, částečně přímo v mé náruči. Tatínka večer nechce. Za chvíli uléháme spolu, do mé postele, samozřejmě, a obě usínáme u kojení. Dobrou noc!
