pátek 27. února 2026

Vyhlašuju jaro

Ještě v sobotu u nás sněžilo tak vydatně, že moje potřeba sněhu se až přeplnila. V neděli do tající břečky začalo pršet a déšť většinu sněhu přes noc zlikvidoval, takže pondělí bylo už velmi předjarní. 

Chtěla jsem jít odpoledne ven jenom pro balíček a vyvětrat Miri, ale najednou jsem stála v zahradě s nůžkami v ruce a už to jelo. Ostříhat trvalky, udělat místo sněženkám, s údivem hledět na rašící tulipány. 

Doma jsem uklidila ty nejteplejší čepice, Markovo oblečení na lyže i Magdiny brusle. Sáňky jsem vytáhla na půdu, hrablo na sníh schovala do garáže a ze skříně vylovila tenisky. Na zahradu jsme místo krmítka pověsili houpačku. 

Hurá, je to tady!

Must have foto každého jara.

Poslední sníh?

Kočičky.

Dnešní.

Největší radost. 

sobota 21. února 2026

Únor

Každý rok v tomto období přemýšlím, jestli je horší leden nebo únor. Vzhledem k počtu dnů s mlhou jako z hororu letos vedl únor, ovšem aktuálně to dost vylepšil další sněhovou nadílkou a taky jarními prázdninami. Ty jsem si letos zvlášť užívala, protože od začátku měsíce zaskakuju za nemocnou kolegyni a ze dvou pracovních dnů se staly čtyři. A k seznamu předmětů, které jako správná "univerzální učitelka" zvládám učit, přibyl zeměpis.

Prázdniny jsem zahájila na dentální hygieně, umím si to prostě naplánovat. Seznam věcí, co bych měla stihnout, byl obsáhlý a roztříštěný a samozřejmě jsem ho celý nezvládla. Vyřídili jsme ale nějaké nákupy a další povinnosti, a pak už jsem se jenom snažila, abych úplně nevyřídila sebe. V pátek jsem si třeba dovolila strávit část dne čtením knížky, to byl tak veškerý prázdninový luxus. 

Na únoru mám vždycky nejradši, když končí. A vzhledem k tomu, že sněhu bylo letos dost (přestože padal postupně a mezitím roztál, takže na běžky to zase nebylo), už se otevřeně těším na jaro. 

Nové oblečení po Baru a Emi a koník z minulého tisíciletí.

V oblevě.

Furt dost sněhu.

Ještě víc sněhu. 

Tohle beru jako loučení se zimou.

Těšení na jaro z loukykvět. Fakt nevím, kam to zasadím, ale touha byla větší než rozum.




neděle 1. února 2026

Ještě z ledna

 Letošní leden byl fajn, protože:
1. stále pouze poloviční úvazek 
2. slušné zimní počasí (ideálně příště prosím ubrat mrazu a přidat sněhu, slunce nechat)
3. Miri tři ze čtyř půltýdnů ve školce 
4. na začátku a na konci měsíce volno

Kromě toho:
- byli jsme na plese
- koupila jsem si kytku
- přečetla jsem několik knížek 
- kromě úklidu a přerovnávání jsem si párkrát prostě jen sedla uprostřed chaosu a nedělala nic
- byla jsem u kadeřnice 
- koupila jsem si novou zimní bundu a užívala si, jak se v ní hezky chodí a jak je v ní teplo
- potomci přinesli krásná vysvědčení 
- došlo mi, že letos nemusím žádné z dětí vypravovat na lyžák, ha ha.
- jinak jsem asi třistapadesátpětkrát poskládala puzzle, postavila domek z Dupla, namalovala kočičku a převlékla miminko. 

Ostatní události se s odstupem času zdají nedůležité. 
A teď hurá na únor!

Cesta do obchodu, když zrovna nebyl sníh.



Cesta do obchodu, když zrovna byl sníh.

Puzzle forever.

Na poradu. Místo oslavy narozenin. Domácí vlašák na domácí vece s mýma okurkama, co jsem zavařovala, a vajíčkem našich slepic. A tu krabici jsem taky dělala, ručně. Včera večer.

Oblečení od Danky a koník z minulého století.

Procházka skoro až na Holíkov. Hodně skoro.

Zima.

Rozkvetl mi hvězdník!!!