Minulý týden mi došlo,
že jsem zapsala den v nouzovém stavu na jaře i na podzim,
a že by to chtělo i v zimě, ve třetí Covidové vlně.
A tak zde máme dnešek.
Mrazivé zimní pondělí.
Ráno se moc neliší od mého obvyklého pracovního,
vstávám před šestou.
K mému ránu vždycky patří konvice horkého čaje, radio Proglas,
sladká snídaně, chystání svačiny,
zděšení po pohledu do zrcadla,
rozčesání a pak uplácání kudrn,
buzení Magdí, které se dnes vůbec nechtělo z postele.
Ale vyhrabaly jsme se z domu celkem včas.
Mrazivá ranní procházka mě vždycky probere.
Tisíc kroků ke škole, doprovodit Magdí až ke dveřím, zamávat jí do šatny, tisíc kroků k domovu.
Se zastávkou v obchodě pro suroviny nutné k vaření oběda.
Když se blížím k domu, začíná svítat.
Mám ještě skoro dvacet minut, než mi začne vyučování,
Takže ještě rychle uklízím na chodbě bundy, čepice a brusle.
Ukládám nákup.
Vyvětrám v ložnici a zapínám počítač.
Venku je -8,9°C, doma v kuchyni 16,5°C.
Není důvod svlíkat svetr.
V pondělí učím online tři hodiny.
Začínám s šesťáky.
První hodinu ještě trochu spí, ale něco zopakujeme
a dokončíme kapitolu o hlístech.
Domlouváme se, že příští hodinu bude test.
Tady se vlastně moc neliší výuka ve škole a u počítače.
Akorát máme hodinu kratší o těch pět minut,
kdy se ve škole zapisuje do třídní knihy.
Přestávka před další hodinou je jenom pětiminutová.
Stihnu jenom vytáhnout u kluků žaluzie, aby je vzbudilo zimní slunce.
Mám dějepis u osmáků.
Průmyslová revoluce.
Fuj, ta mě nikdy nebavila.
Ale zvládáme i opakování, mezipředmětové vztahy,
Radek mě informuje, že na Covid umřel herec, kterého neznám,
ze seriálu, jehož název mi vůbec nic neříká,
kdosi si stěžuje, že nemůže bruslit, protože nemá brusle,
a Tomáš si stěžuje na Vanessu, že začíná hodinu o dvě minuty dřív,
než musí.
Čeká mě velká přestávka a volná hodina.
Kontroluju, že Michal vstal na češtinu.
Budím Marka, ale marně.
Převleču nám postele, zapínám pračku s povlečením,
vysaju ložnici, kuchyň i chodbu.
Michalovi kontroluju test do češtiny,
včerejší večerní opakování se vyplatilo.
No, tohle bych při výuce ze školy nezvládla.
Dám si čaj, muffin na svačinu, zkontroluju Instagram.
Odpovím na Teamsech na dotazy, opravím pár testů, uzavřu pár známek.
Sedím u stolu opřená o radiátor, který konečně hřeje.
Kolem pobíhá Marek, který se včas vzbudil.
Začíná mi poslední hodina.
S mými deváťáky.
Píšou test z vnějších geologických dějů.
Na odpověďmi se bavím.
Čím větší hloupost vymyslím jakou nesprávnou odpověď v testu,
tím větší pravděpodobnost, že to někdo vybere.
(Ovšem napsat, že "moréna" je pohanská bohyně zimy,
to vymyslel náš Michal.)
Zvládám i probrat s Vaness její nový účes
(stříhala mě Aguš, je to křivý a nelíbí se mi to),
výsledky matematiky i pravděpodobnost, že se už za týden potkáme ve škole.
(Fakt? Já asi nepřijdu, mě se asi nechce. Já chci spát.)
Odučeno.
Je jedenáct, jdu vařit. Dneska krémové risotto se šunkou a hráškem.
Mezi mícháním rýže pročítám reklamní letáky,
píšu blog, škrobím povlečení. Konečně svlíkám svetr.
V půl dvanácté oběd s klukama.
Uklízím kuchyň, jdu pověsit prádlo.
Venku se mezitím zatáhlo.
Dopřávám si kávu a Sama doma.
Domácí odpolední rituály.
Tip na to, jak pomoci mobilnímu hospici Ondrášek a ještě mít krásné náušnice s říční perlou a úžasný náramek s listem monstery
Pak teda, aby té radosti nebylo příliš,
přišla i upomínka na zaplacení pokuty ke stavbě.
Vyřizuju platby v bance.
Vyřizuju školní maily.
Sepisuju uzavřené známky pro kolegyně.
Sama doma končí. Venku sněží.
Marek odchází bruslit za kámoši a Michala posílám za ním.
Jenom se musí zabavit jinak, z bruslí vyrostl.
V půl třetí se oblíknu, vezmu sáňky a jdu pro Magdí.
Stavím se i na hřbitově zapálit svíčku.
Vyzvednu Magdí, společně vyzvedneme v práci tátu,
který dokončuje akci a ještě se ani nestihl naobědvat a jdeme domů.
Doma někteří obědvají, někteří svačí a já si dám druhé kafe.
Tuším náročné odpoledne.
Muž se vrací do práce.
Já se připravuju na zítřejší vyučování.
Čtyři hodiny výuky, čtyři hodiny přípravy.
Z toho do dějepisu jenom pročtu prezentaci z loňska
(jó, myslím, že se mi povedla, včetně těch detailů o moru),
a karboxylové kyseliny překopíruju do nového souboru,
takže ve skutečnosti je čas přípravy jedné hodiny dvoujnásobný.
Sladký život učitelky.
Do toho kontroluju Magdí, která píše dopis kamarádovi.
A Michala, který si dělá zápis do zeměpisu a přírodopisu.
Marek je dnes naštěstí samostatný.
V sedm si dělám přestávku.
Uvařím krupičnou kaši k večeři a připravím rozkvas na chleba.
Uklidím kuchyň.
Hromada prádla na žehlení bude muset počkat.
Jak tak hledím na diář, aspoň do čtvrtka.
Ještě mě čeká Michal a učení němčiny na zítřejší test.
Dochází mi energie a bolí mě hlava.
To dítě se totiž učí němčinu od září, v bakalářích má jedinou známku
a vůbec neví, která bije.
Slovíčka i zápisy v sešitě má špatně.
Používá anglickou výslovnost, říká "funf" a "džanuary."
Tak nevím.
Je chyba u něj, u učitelky nebo za to může distanční výuka?
Odpadám.
Dopřávám si dlouhou horkou sprchu s voňavým gelem od Manufaktury, čisté pyžamo a čerstvě povlečená postel - to je moje vrcholné hygge.
Je 21.15.
Magdí spí.
Klukům budu muset sebrat telefony a WiFi, abych je taky donutila jít spát.
Zato mě dnes bude stačit padnout do těch křupavě povlečených peřin a budu spát okamžitě.
Dobrou noc.
