Děti na sněhu

Ne že by toho sněhu bylo nějak moc.

Ale s globálním oteplováním by měl být člověk šťastný i za to málo.

Jenom mě dost vytáčí,

že po každém pořádnějším sněžením

přichází obleva.

Tak proč jako ten sníh padá,

když vzápětí taje????

 

Perličky ze školy

Před pololetím se sbírají jedna radost. 

Perličky.

Zasmějte se taky!

I když v některých případech je to snad smích zoufalství.

Kteří savci jsou schopni aktivního letu?

Ptáci!

Napiš vejcorodého savce.

Slepice. Kukačka.

Převeď 5000 000 pascalů na nějakou lepší jednotku.

Jako na metry? Nebo na kila?

Proč lidé uměli zpracovávat dřív bronz než železo?

Protože ho dřív našli.

Napiš kočkovitou šelmu.

Vlk.

Do jakého zoologického řádu bys zařadil ježka? 

Ježek je hlodavec. No vážně, vždyť je to celá myš.

 A žere červy. Myši taky žerou červy. 

Pár fotek z kabinetu.

Výrobky do pracovních činností a keramický kapr od Nely.

Zakoutí s mapami.

Pracovní stůl neustále zarovnaný.

Až si z něho konečně odrovnám všechno to, co mám hotové,

 tak budou prázdniny.

 

 

Tady je Magdalenčino

Naše děti nemají svůj pokoj.

Ale o to víc se snažím, aby měly aspoň svůj koutek.

Něco, kde je to "jejich".

A aby to tam měli hezké.

Změny v Magďulčině koutku umožnilo přidání poličky na zeď.

Vlastně bedýnky, kterou jsme už doma měli.

A jak je najednou všechno jinak!

Magdalenka už má konečně i svůj stoleček.

Je z něho přešťastná.

(Hlavně z té růžové lampičky.)

A přidání police na knížky vyvolalo další změny:

skříňka s knížkami se vyprázdnila.

Protože byla zbytečně velká a měla rozbitá dvířka,

odtáhla jsem ji na půdu.

Na volné místo jsem přestěhovala šicí stroj z kuchyně.

Výsledek:

víc místa v ložnici.

Víc místa v kuchyni.

Víc pohody, víc radosti, víc štěstí.

Amen.

Vesele do nového roku

Začátek nového roku pro mě obvykle žádný velký zlom neznamená.

Přece jen,

jako správná učitelka víc prožívám a předsevzetí si dávám

především na začátku roku školního.

Nebo na jaře.

Ale nějaké změny nový rok přece jen znamená.

Překopali nám jízdní řády.

Autobus měl navíc každý den zpoždění 

(20 minut, pak 12 minut, pak 8 minut.... 

možná už příští týden bude jezdit, jak má.)

Hned druhého ledna jsme ve škole založili SRPŠ

(jako ve škole, kde jsem rodičem),

které vlastně nikdo nechtěl - 

a já jsem si opět dovolila projevovat názor,

a tím jsem se stala černou ovcí, málem vyvrhelem. 

Nový rok přinesl i věci příjemné.

Už před Vánoci jsme z kuchyně přestěhovali starý skříňový šicí stroj,

a v novém roce jsme místo něj přesunuli stůl.

Taková blbost, ale pocit z místnosti je teď úplně jiný,

a všichni si to užíváme.

O místo u topení se skoro pereme.

Včera jsme zase koledovali v tříkrálové sbírce.

Bez sněhu a mrazu to bylo příjemnější,

ale zároveň to tak nějak nebylo ono.

Mám radost, že když kluci dostali nějaké ty drobné pro sebe,

bez řečí je pak stejně naházeli do kasičky.

I tak si domů donesli plnou tašku sladkostí.

A já byla tak ráda, že jsme se zbavili těch vánočních!

Loučení se starým rokem

Poslední dny roku jsme odpočívali.

Váleli jsme se doma, hráli Sazky a dostihy,

které Markovi nadělil Ježíšek,

pečovali o Magdalenčino nové miminko,

koukali na pohádky a bylo nám fajn.

Před Silvestrem jsme stihli výlet na Holíkov:

Vyšlo nám to nejlepší počasí: zmrzlá zem, trochu sněhu.

Zato na Silvestra začalo pršet, sníh zmizel

a na žádný pochod jsme se nevydali.

Odpoledne přijela domluvená návštěva,

která ale odjela nečekaně rychle.

O půl deváté večer jsem měla chuť někam vyrazit,

ale pustili jsme si v televizi cimrmany

a za hodinu už jsem chtěla jenom pyžamo a spát.

A tak to mám každý rok.

Nový rok už kolik let zásadně vítám spánkem.

A dnes už pracovně školně.

Jenom mě těší, že začínám ten zkrácený týden 

svým nejkratším a nejlepším dnem.

Aspoň to tak nebolí!

(I když to vstávání o půl šesté... au.)