Už i Verča

Moje neteř, které jsme navíc s Michalem kmotry,

měla včera první svaté přijímání. 

Kvůli koronaviru posunuté z května

a ještě v rouškách. 

Bylo to pěkné, kostel ve Sloupě nejkrásnější prostor, děti roztomilé, můj drahý bratr četl na úvod modlitbu rodičů a já byla hrdá sestra a teta. 

Jelikož Verunka byla ze všech nejkrásnější, samozřejmě.

Přijeli jsme skoro pozdě, jako být ve Sloupě před půl osmou byl heroický výkon a ten jsme nezvládli. 

A pak jsme zas rychle odjeli, 

protože i u nás bylo přijímání a já zpívala se scholou.

Doma jsme si dali oběd a poobědový relax. 

A pak jsme to zase jeli pořádně oslavit.

Děti slavily převážně v bazénu. 

My dospělí převážně jídlem.

Krásně bylo, první letošní letní neděle. 

 

Sloupský potok plný vody. Nevídáno! 

A to už je u nás. Z kůru. 

Šlepr 2020

Nocování na šlepru v Hradisku.

Pořádá na úvod prázdnin kamarádka a každý rok nás zve. 

A letos:

škola nám končí tak, jak má, v úterý, 

takže žádná páteční rozlučka.

(Bude úterní.) 

Akce Alfa-Kocanda odvolaná.

Po poslední dětské mši posezení s 

prvokomunikanty, takže žádný filmeček.

Navíc navzdory předpovědi bez deště. 

A tak jsme jeli. 

Skvělé to bylo. 

Děcka lítala se spolužáky. 

Měli jsme špekáček, maso z udírny, pivo a limču.

Poměrně nesourodá, nepříliš početná společnost, čítala hlavně pohodové mladé rodiny. 

Děti od 0 do 18 let. 

Krásný výhled na panorámata. 

Nad obzorem se střídala duha s blesky v oblacích a pak hvězdy a letící satelity. 

Michal s Magdi našli světlušky.

Vydrželi jsme až do půlnoci.

Konečně něco, co připomíná léto. 

Prší

... a nám už neprší do stavby!

I když zatím jen provizorně.

Minulý víkend se pracovalo v pátek i v sobotu.

Natřeli jsme všechny palubky (hlavně já, pomáhal Marek a pár jich dotřel děda).

V sobotu se pak stihlo i natažení kusu střešní fólie.

Než se přihnala bouřka.

Při práci na střeše už proběhly téměř všechny rozmary počasí:

déšť, chladno, větrno, mrholení, v sobotu šílené horko a pak i bouřka.

(Už chybí jen krupobití a sníh.)

Vzhledem k předpovědi počasí byla další brigáda v úterý

a pak ve středu.

Chybělo zakrýt jen horní část krovu, tak se tam natáhla aspoň plachta.

Taková radost!!!

A ano, práce na stavbě přivolávají déšť.

Kdybychom začali o dva roky dřív,

republika by teď nemusela řešit abnormální sucho.

Učíme se venku

Učím.

Děcka mi strašně chyběly.

Dva dny v týdnu mám půlden u třeťáků.

Jejich paní učitelka je velice pečlivá a uvědomělá,

tak já to vyvažuju.

Chodíme ven, zkoumáme přírodu na živo, běháme, hrajeme hry.

Oni se učí, ani o tom neví.

Zase jsem oprášila vzpomínky na nejlepší hry z táborů a výletů.

Znáte třeba nálety?

Aneb jak přimět děti, aby běžely a pak skočily po hlavě... do obilí...

Šesťákům jsem slíbila (už v září) výlet na kolech.

Do lesa, k potoku, na lov hmyzu, který probíráme.

Do školy jsme sice nemohli, ale do lesa na kolech?

I bez roušek!

Tohle je nejvyšší místo Drahanské vrchoviny.

Byli jste tu někdy? - "NE!"

I proto mají tyhle rádoby odpočinkové akce smysl.

Taky jsme ulovili splešťuli blátivou.

A ukázala jsem jim, kde pramení Punkva.

Se svýma osmákama jsem se viděla dvakrát.

Potřebujete něco? "Ne."

Zvládáte online školu? "Jo."

Máte s něčím problémy? "Ne."

Nechcete nějakou konzultaci, třeba v matematice? "Ne."

Chcete se ještě na něco zeptat? "Můžu už domů? Chce se mi spát."

Dovolili nám dávat normálně vysvědčení a rozloučit se s deváťáky.

To je radosti!!!

Boží tělo

Včera. 

Koronaviru navzdory stejné jako každý rok. 

Dopoledne mše s otevřenými dveřmi, takže venku. 

Po mši průvod. 

Letos zmatenější než obvykle. 

Kluci ministranti, Magdi družička.

Na pouťový oběd do Němčic. 

A pak na kolotoče. 

Už asi mládnu, dala jsem s Magdi řetízkáč a horskou dráhu a úplně v pohodě. 

Vždycky taky musíme na střelnici. 

A zírám, jak to kluci umí. 

Úspěšnost 100%.

Pršelo jako vždycky. 

Ochutnali jsme první třešně. 

Akorát nám chyběl Vojtík,

kterému zrovna tak blbě vyšla plánovaná operace očí. 

Ale volali jsme mu. 

A pouť jsme zvládli bez roušek. 

Jakoby se vlastně nic nezměnilo. 

Chvála Bohu za to. 

Ruce v hlíně

Nejlepší lék na všechno. 

Nejlepší činnost po posledních deštích. 

Zahrada v červnu voní a zpívá. 

Roste, kvete, zelená se. 

A plodí: pažitku, tymián, špenát, rukolu, rebarboru, listový salát.

První jahody. 

Naučila jsem se přidávat do salátu výhonky řepy a protrhanou mrkev. 

Těšíme se na hrášek. 

Koncentrovaná radost.