Ještě masopust

V neděli u Šárky na karnevalu ve složení rytíř, černokněžník,

bílá paní a Červená Karkulka.

Bohužel nemáme žádné společné fotky, jelikož tatínek měl zase něco neodkladného a sama jsem vážně nezvládala tři děti a ještě focení.

Kostýmy: Michálek - vánoční dárek - rytířský oblek z Lidlu (120,- po slevě)

Mareček - papírový klobouk z čarodějnic 2013, černý plášť od babičky (šitý pro bráchu na poslední zvonění v roce 2001)

Madlenka - čepeček a zástěrka po mně, šitý pradědečkem kolem roku 1984, body a sukýnka vlastní (poznámka: najít originální sukni ke kostýmu)

já - bílé tričko vlastní, sukně - spodnička mých svatebních šatů, klobouk - papírový kornout omotaný kusem tylu (původně síť proti hmyzu, Kik, cca 39,-)

Nápady: k nezaplacení!

V úterý tradiční ostatky v horáckých krojích ve školce.

Včera jsme zahájili dobu postní.  

Kluky jsem navedla na myšlenku postního předsevzetí bez televize.

Uvidíme, jak dlouho to vydrží(m) :-) 

Pro Jardu

V sobotu jsem byla na pohřbu našeho třídního z gymplu. Našeho profesora biologie. Našeho Jardy Fialy.

Asi jsme si úplně jako třída/třídní nesedly, vzpomínám na řadu nedorozumění a konfliktů.

Ale za sebe můžu říct, že jsem ho měla ráda.

Byl to jeden z nejlepších pedagogů, které jsem kdy potkala.

Byl jedním z důvodů, že jsem šla studovat biologii na universitu.

Jeho hlášky jsou nezapomenutelné, a tak i já jako učitelka dávám žákům při písemkách MitFi, aby se mohly na minutu podívat do sešitu, hlásím, že chlorofyl mají rostliny a sněžný muž Yetti, že mechy se milují v dešti a nejdůležitější informace z biologie do života je ta že v první době porodní se nesmí tlačit.

Tak na rozloučenou, Jardo, ta tvoje...

Člověk ze zoufalství

snadno pomate se

muchomůrky bílé

budu sbírat v lese

Muchomůrky bílé

bělejší než sněhy

sním je k ukojení

své potřeby něhy

A neprocitnu tady

až na jiném světě

muchomůrky bílé

budu sbírat v létě

obrázek jsem si půjčila z http://lailah.blog.cz/0711/muchomurky-bile

Opravdu náročný víkend

Jak se to tak stane? Třeba tak, že nepozorná, nerozumná, ano, řekněme si, hloupá matka, dá ročnímu dítěti na hraní starou kalkulačku.

"Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty, a mně hasne u vaření, pro tebe, ty zlobo, ty!

Hle kohout, vůz i kočárek, hrej si, tu máš..." kalkulačku!

A dítě ztichne, matka dovaří, nakrmí robátko, a při zběžné kontrole ohrádky zjišťuje: kalkulačka bez krytu, kryt vedle, jedna baterka vedle, a kde je, ..., ta druhá!

No jasně, v batolecím bříšku!

(Potvrzeno při RTG. Předtím samozřejmě ještě proběhla cesta pro zbývající děti, návštěva místního PLDD pro papíry, zalarmování široké rodiny při pokusu kontaktovat otce batolete, rychlobalení, aspoň minimální rychloúklid domácnosti, poučení dětí o slušném chování a poměrně zběsilá jízda do nemocnice. Ano, víme, že minuty nerozhodují, ale řidič byl nadšen, že nemusí dodržovat rychlostní limity - krizová situace - tak jsme jeli jako...:-))

Je vtipné, jak je důležité přijet co nejdřív, ale v nemocnici je na všechno dost času!

S diagnózou "už je skoro ve střevech" jsme byly s Madlenkou přijaty k observaci na dětském oddělení.

Zde jsme strávily vcelku poklidné dva dny a dvě noci, než baterka prošla celým Madlenčiným trávicím traktem a bez zanechání škod (snad!) opustila její tělíčko opačným otvorem, než se do něj dostala.

A jelikož v nemocnici mají na všechno dost času, při vyloučení v 11.30 jsme byly konečně propuštěni v 16.00. V 16.30 jsme měli u nás uspávání broučků. Leč stihli jsme vše. 

Malá polykačka!

A dnes teda konečně všechno uklízím a peru, a neskutečně si užívám, že jsem doma! A je fajn, že máme prázdniny, Mareček byl dnes na návštěvě u kamaráda, celý den, takže jsem byla hodně s Michálkem a užívali jsme se. 
(Míšo, mně se tolik stýskalo, tobě taky? - Ne, mami, mně ne! :-))
Snad poslední dny, kdy se dá prádlo sušit venku! (A stejně dosychá v prádelně, protože se za chvíli zatáhlo.)

 

Volby

Moje první volby: v šesté třídě. Volil se předseda třídy. Strany byly jasné: holky proti klukům. Já proti Liborovi, klukovi, který se jenom šklebil a říkal hloupé vtipy. Bylo přece jasné, že to musím vyhrát, i proto, že holek bylo ve třídě víc. Výsledek? Vyhrál Libor. Zjistila jsem, že pro něj hlasovaly i moje kamarádky. Proč? Protože je to přece kluk! Holky nemají v politice co dělat.
Další volby před osmi lety. Komunální. Vytvářeli jsme alternativu "starostovým mužům", byli jsme mladí a nadšení. Pak jsem si je zopakovala před čtyřmi lety, vždy se stejným výsledkem: tvořili jsme zanedbatelnou menšinovou opozici. Jen tak do počtu. 
Letos byly volby v naší obci ještě vyhrocenější, o přízeň voličů bojovaly hned tři strany. Tu naši jsem vedla tentokrát já. Naše alternativa: slušné, milé a vstřícné jednání pro lidi. 
Výsledek? Stejný jako tehdy v šesté třídě. Poměr "starostovců" a "našich" stejně trapný: 7:4. Od nás se dostal jen jeden kamarád. Lídrině nikoliv:-)
Co z toho? Skutečným vítězem voleb je v tomto případě moje rodina. Madlenko, už žádné proplakané opuštěné noci!!! Už žádné nervy, žádné zbytečné rozčilování. Za osm let v zastupitelstvu jsem neprosadila nic než jednu prolízačku na dětské hřiště.
Čas namířit svou energii jinam.

Aleluja!

Letošní Velikonoce? 

Prostě jako vždy...

Velikonoce jsou duchovní svátky. Rozumím lidem, kteří "nechodí do kostela" a nemají tyto svátky rádi. Taky bych neměla. Ovšem pro nás "kostelové" mají Velikonoce neskutečnou krásu. Každý rok. Ať se děje cokoliv, teď si uvědomuji to podstatné a naplňuje mě to radostí a štěstím.

Letos se zvláště vyvedlo to, že jsme Velkopáteční obřady a včerejší i dnešní bohoslužby prožili v kostele celá rodina pěkně pohromadě, se všemi dětmi. Včera ve zvláště pěkné atmosféře v kapličce v Malém Hradisku.

A letošní vigílie? V poněkud brutálním čase 4.30, o to krásnější: tak jako Marie Magdaléna jít ještě za tmy ke hrobu, aby se za východu slunce mohlo vyjít z temného chrámu a cítit: slunce svítí, ptáci zpívají a...

Ježíš žije, aleluja!

A něco světského: beránek přežil cestu do kapličky, žehnání i cestu domů, ale jak je vidět, nepřežil focení:-)

Dodržujíc tradici, která velí pořídit si něco nového, aby nás nepokakal velikonoční beránek, tak jsme si s Magdalenkou pořídily nový kočárek. Jsem z něho neskutečně nadšená!!! 

Takže jsem odpoledne "vystajlovala" děti a sebe a vyrazili jsme na procházku.

A dnes: naši mrskutníci.

Magdalenka je zatím tak maličká, že si i letos Velikonoční pondělí jako matka dvou synů užívám - celé dopoledne sama doma, barvení vajec jen co do chuti:-)

Veselé Velikonoce!

Fotky z kostela jsem si půjčila z www.farnostprotivanov.cz, fotil tuším David a Pavel, a to loni a předloni. Letošní ještě nejsou k dispozici:-)

Šílená

Dneska byl hezký den! Synovec Vojtíšek měl křtiny. Užili jsme si to všichni. 

Rozhodla jsem se udělat si i hezký večer a ignorovat horu nádobí ve dřezu a prázdný chlebník i ledničku.

Ještě v 9 večer to šlo. Pak jsem to nevydržela.

Za půl hodiny: nádobí umyto, autosedačka a další drobnosti na svých místech, prádlo připravené na praní v pračce, jablečné muffiny v troubě.

Aby měl drahý svačinu do práce, kluci svačinku do školky a my všichni dobrou snídani.

Ach, jak se mi bude ráno hezky vstávat!

PS: proč šílená? A připadá vám toto normální?:-)

Přituhuje

Konečně! 

Kluci byli s tatínkem bruslit na našem místním kluzišti.

My holky jsme si daly dlouhou procházku. Už jsem musela z kočárku vytáhnout kanýrkovou parádnickou peřinku - nějak nám to dítě vyrostlo, a místo v peřince měla hlavičku na naškrobeném kanýru. Takže výměna za kombinézu.

Dneska šla na hlídání k tetě Miladce a my jsme s klukama vyrazili za kulturou. Do kina. Na film o létajícím sobovi Niko 2. Dobrý to bylo, bála jsem se jen občas:-)

 

 

Vánoce po Vánocích

Moje tchýně už mnoho let říká, že když je u nich pouť, ona má pouť až den poté. Všude je uklizeno, navařeno, napečeno, a přitom žádné návštěvy, které by bylo nutné obsluhovat.

Takže já mělo letos Vánoce až po Vánocích, ze stejného důvodu.

A dnes, když kluci po měsíci vyrazili opět do náruče předškolního zařízení, to byla teprve pohoda!

Zapálila jsem vonnou svíčku, uvařila skořicový čaj...

No jo, Táni, je to ten darovaný při Theuščiných křtinách. Jako těhotná jsem nemohla na čaj ani myslet, a tak dobře jsem si schovala, že jsem jej našla až o Vánocích.

 Takže akorát:-)

Dušičky

Dneska poprvé od křtin všichni na mši. Kluci seděli vpředu na lavičce mezi dětmi a Mareček chodil k nám dozadu každých 10 minut hlásit "mami, zatím jsme hodní." Michálek přišel jen jednou, někdy po kázání, schoulil se k tatínkovi do náruče a vzdychl "jsem strašně ospalej" a ... usnul. (Celý týden chodí ze školky "po o", doma už nespí a prostě mu odpolední spánek chybí.) Magdalenka chrupkala v kočárku, občas otevřela oči a strašně se zatvářila, a jednou si vykřikla. Pořád bojuje s bříškem:-( Jinak byla jak brouček. Michal stál vzadu vedle mě. Snad si přestanou lidi myslet, že se rozvádíme. Vidět nás dva někde spolu je totiž vzácnost a lidská fantazie, zvlášt na malé obci, je nekonečná.

A já si vždycky vzpomenu, jak jsem trávila dušičky v minulosti:

- jako dítě mrznoucí na hřbitově při zpěvu Odpočiňte v pokoji, se svíčkou v ruce, s nezapomenutelným panem farářem Kozárem. Ten už letos bude slavit na druhém břehu. 

- jako studentka v Olomouci u kapucínů, ráno v půl sedmé, schoulená k topení v lavici, udiveně hledíc na docenta Kašpárka, který mi pár měsíců předtím řekl "ženská, vy jste úplně blbá, já vám tu trojku z anorganiky klidně napíšu, stejně vás vyhodí Kotouček z analytiky" (Aha, nevyhodil. A blbá neblbá, dostudovala jsem). A tento docent jde pokorně ke přijímání! Jestlipak taky vyznával: nadával jsem studentům!?

- u nás v kostele s maminkou. Šly jsme spolu na hřbitov zapálit svíčku, pokochat se tou tichou nádherou, v kostele jsme seděly vedle sebe - a maminka plakala, pro všechny blízké, kteří nás opustili  příliš brzy. (Jsme totiž dost tragická rodina). A letos jsem plakala já.

Matičko Kristova, klíčnice nebe, za duše v očistci prosíme tebe.

Mateřskou přímluvou otevř jim bránu, oni už touží tak po Kristu Pánu.

PS: máme polámaný foťák, proto málo obrázků a hodně keců:-)

Magdalenčiny křtiny

Tuto neděli byla veliká sláva. Křtili jsme hned tři Veselé děti!!! Kromě Magdalenky i o tři týdny mladší dvojčátka od Michalova bráchy Petra - Verunku a Honzíka. Všechno vyšlo, tak jak mělo. Počasím počínaje a příjemným odpolednem konče.
Akorát, co jsme nevychytali, bylo focení. Jo, holt už to není tak, že máme na starosti jen děťátko a focení. Teď to byli tři malé děťátka a šest větších, které jsme museli uhlídat - takže focení - to už se nezvládlo.
Ale pro změnu to máme natočené na video. Aspoň něco!

S mojí tetou.

S tetou a mojí sestřenicí Maruškou.

My s dědou, kmotry a panem farářem.

Rodinka.

Pomocníci

Koupání s takovými pomocníky je pohoda.
Mareček Madlenku hlídá, aby nespadla ze stolu, Michálek češe.
Magdalenko, máš skvělé brášky:-)

První vycházky

První vycházka byla trochu debakl, protože jsme zmokli. No prostě jsem zapomněla přibalit pláštěnku i deštník! U kočárku proběhl boj, kdo bude vozit.
Absolvovali jsme většinu kočárkové exhibice (ukaž, co máte! Holčička... Tak nakonec se vám to povedlo... tak to vám moc přeju... jak se jmenuje... kolik vážila... je krásná... je maličká... atd.)
Teď už snad budeme jezdit v klidu!

A Madlenčina první fashion story:
zavinovačka - po mamince a strejdech, výroba babička kolem roku 1978, styling - kulmování volánů - babička ludíkovská, vnitřek zavinovačky: originál šitý od maminky (prostě jsem tu původní nenašla!)  mikinka H&M - po bráškách
čepice - konečně něco nového, dárek od tety z Brna
kočárek - Roan Marita, po bráškách

Absolutní štěstí

Měsíc pryč - a tentokrát jsem nepsala, že bych nestíhala - naopak, času jsem měla spoustu... Jenže jsem jej trávila jinak než doma! Těhotenství, které jsem já subjektivně vnímala jako pohodové a bezproblémové, mi zkomplikovala diagnóza "placenta previa centralis".
Jaké může mít taková diagnóza důsledky mi jaksi docházelo opožděně - takže jsem byla celkem v pohodě. Nu, klidně jsme mohli být i po smrti: já i mimi.
Ale díky vynálezům jako je ultrazvuk a skvělým doktorům jsme obě v pořádku.
To, že jsem dva týdny ležela v nemocnici - banalita.
Jsem ráda, že to dobře dopadlo! A dnes už vedle mě v domácí postýlce chrupká malá Magdalenka.

"Tady jsem už pěkná."

"To není náhoda, vážně jsem moc hodná: jím a spím."

"A když venku chybí sluníčko, tak jdu do solárka."

"Nefoťte mě, ještě nejsem upravená."

 

Konečně domů!

Všechny naše děti.

První koupání.

Magdalenčina postýlka.

Doma a v pohodě.