čtvrtek 18. ledna 2024

Led(n)ové dny

Nudíte se? Vyprdněte se na medvídka mývala a pořiďte si děti. Nejlíp rovnou čtyři. A pošlete je do školy. To je pak teprve zábava!

Michal postoupil na další level v nošení rovnátek. K horním dostal dolní a destičku. Už druhý den jsem objednávala úpravu destičky. Dva dny po opravě se mu vycvakl drátek. A večer po opravě znova. Tak si ke skoro sedmi tisícům za rovnátka připočtěte čtyři cesty do Blanska a máte rovné zuby za všechny prachy. 

Michal končí základku a chce za Markem na gympl. Nebo asi nechce, ale neví, kam chce. Nechce na intr a nechce jezdit do PV. Takže půjde dělat přijímačky na gympl. Na gymplu už dávno nekladou důraz na známky ze základky, protože všichni ví, jak se liší hodnocení škol a různých učitelů, takže známky ze základky dělají 40% bodů. Což je vlastně sakra moc.

Abych chlapečkovi pomohla, vydala jsem se ve škole za panem nejvrchnějším. No že já jsem si to zase neodpustila. Ne, že jsem mu nepomohla, ještě jsem mu asi uškodila. (Ale tak třeba pan nejvrchnější chápe, že chudák děcko nemůže za svou šílenou matku, co byste chtěli, je to učitelka a navíc blogerka.) Někdo kvůli adrenalinu skáče padákem z letadla, mě stačí jednání s panem ředitelem. Kdybych chtěla shrnout průběh jednání, nestačily by mi tři články. Takže si odnáším jednu památnou větu: "Však já vím, co si o naší škole myslíte, z těch vašich komentářů, které já ale nečtu."

Jo, víte, co nadstandardního jsem po něm chtěla? Přečíst si školní řád. Hele, v naší škole je to téměř tajný dokument a větu ze školského zákona, že školní řád umístí ředitel na přístupném místě ve škole si evidentně různí lidé můžou vykládat různě. A pak vám ještě paní zástupkyně dá dobrou radu, jak si můžete ten padesátistránkový (nebo kolik to má stránek) dokument půjčit ze třídy během třídních schůzek a prostudovat si ho na chodbě. Tak vážení, jestli toto není bizár, tak já už nevím. Jednadvacáté století, kdy mají všechny školy všechny přístupné dokumenty na webových stránkách, do naší obce prostě nedorazilo.

No a teď ten můj blog. Nikdo ho nečte, ale všichni ho čtou a všichni ví, co tam je. Dovolila jsem si napsat něco o stupních ve škole! A taky, že někdo má něco na háku. Je to něco, za co bych se měla omluvit? Je to vůbec urážka? Vadí vám, když o vás někdo řekne, že máte něco na háku? Já bych to třeba chtěla umět a nevím, jestli někomu prospělo, že já nemám věci na háku a že furt všechno řeším. Však kdybych dění ve škole, ve farnosti a v obci přehlížela jako ostatní a nepsala o tom na blogu, tak bych sobě (a evidentně i jiným) ušetřila dost stresu. Nevím. Možná si to dám jako novoroční předsevzetí: měj to na háku!

Konečně jsme spáchali rodinný výlet do Ikea, ale naprosto mě to emocionálně neuspokojilo. Ani ty kuličky mi nechutnaly tak, jako když je uvařím doma. Ale děti si koupily, co potřebovaly, a já si dala aspoň bezedné kafe.

Jo, a konečně jsme měli školní besídku! To nemůžu vynechat, jé, to by mě ty dobré duše, co pak panu řediteli říkají ty komentáře, které on nečte, neodpustily! No vidíte, a jestlipak mu taky řeknete, že Veselá napsala, že jí vůbec nevadilo, že vánoční besídka byla po Vánocích! A že se jí besídka líbila. A že kdyby byla fakt zlá, tak napíše o všech drbech, které se k ní donesly, ale že je nenapsala. Tož to je na blogu takové blbé, že nikdo neocení, co nenapíšete :-P

Nejvíc se mi líbila scénka o kůzlátkách, no a zase: byli lidi, co je to nebavilo, protože to bylo dlouhé. Mě zas nebavilo vystoupení ZUŠ, protože už jsem to slyšela, ale zase kamarádka mi říkala, že ZUŠ byla nejlepší. No prostě, sto lidí, sto názorů, a nemusíme se kvůli tomu na sebe zlobit. No a samozřejmě si myslím, že měli zapojit i druhý stupeň, protože ty starší děcka těm besídkám dodávají úplně jiné grády. Tomu, jak osmá třída NEMÁ TALENT!, tomu se směju ještě teď. 

Jo, a Magdí hrála druhákům mezihry na flétnu a dvakrát to zahrála blbě. Abyste taky neřekli, že o chybách svých dětí nepíšu! Píšu. A budu psát dál. A jestli se smějete, je to dobře. I když se třeba smějete mě. S tím já dokážu žít. Smíchu zdar!

Upozornění: v tomto článku bylo použito velké množství ironie a sarkasmu.

Jedna opravdu kvalitní fotka z besídky. 5. třída.



čtvrtek 11. ledna 2024

Jeden den z mateřské dovolené

Vzpomněla jsem si na svoje reportážní příspěvky z doby covidové a rozhodla jsem se uložit si zase jeden obyčejný den z dob mateřské č. 4.

Čtvrtek 11. ledna 2024 je den mrazivý a zároveň slunečný. Noc patřila k těm horším, Miriam se vzbudila přibližně stokrát (dobře, no, tak jenom asi desetkrát, ale stačilo to.) Jeden z mých největších mateřských posunů: před dětmi jsem tvrdila "nikdy si nebudu brát děti do postele", pak jsem se aspoň snažila vrátit je vždycky do postýlky, ovšem s Mirinkou už se ani nesnažím. Spí s námi v posteli a já si říkám, co je to takový rok nepohodlného spaní z hlediska věčnosti! Prvních sedm měsíců uteklo jako voda. Michal má na to teda jiný názor, no, má smůlu, jsme s Miri v přesile. 

Vzhledem k náročné noci nechávám starší děti vypravovat se do školy samy, dávají to od září dost dobře, když nepočítám snídaně skládající se ze sklenice studené vody se sirupem a na svačinu suchý chleba (nějak jsem nestíhal mami). My vstáváme až 7.20. Nově dávám Miri hned po probuzení na nočník a dneska se zrovna zadařilo a bobek skončil tam místo v plínce, hurá. Převleču Miri z pyžámka a vypustím ji na podlahu k hračkám. 






Vytáhnu žaluzie, otřu orosená okna, dám vodu na čaj a vynesu plínky a nočník. Pak si dám snídani, sjedu novinky na mobilu, převleču se, vyvětrám a udělám další hromadu věcí, které tak dělají matky doma a u nichž neplatí, že když je uděláte dnes, nemusíte je dělat zítra, neboť právě naopak, je to práce každodenní, která je vidět, jenom když se neudělá. 

Před devátou snídá/svačí Miri. Po měsíci pochopila kouzlo jídla a otevírá pusinku na kašičku jak ptáček. Dnes má instantní rýžovou malinovou. 





Pak se oblečeme a jdeme ven. 


Spojím procházku, nákup, vyzvednutí balíčku a sociální kontakty. U Baráčka konečně koupím výkresy Magdí do školy, v Jednotě sýry, máslo, zlevněné banány a kojeneckou vodu. Na náměstí potkám Hanku s Ájou, tak spolu probereme nemoci, které je souží, v železářství vyzvednu balík a proberu s Danielou přijímačky na gympl. Kočárek nechám na terase, uklidím nákup a otevřu balíček. Podlehla jsem reklamě a poprvé nakoupila v Sinsay. Adventní kalendáře pro kluky i světýlka z výprodeje vypadají líp, než jsem čekala, akorát jsem se nechala nachytat a omylem místo korálkové girlandy objednala keramický pseudostromek. Ale poučená z předchozích omylů hned zadávám vrácení.

Oběd bude ve stylu "zachraň jídlo". Pečená zelenina včetně posledních červených řep, půlka celeru z včerejška, fialové brambory, mrkev, petržel, paprika. Myslela jsem si, že je to rychlé jídlo, ale čistím zeleninu tak dlouho, až se Miriamka vzbudí. Když ji doma vytahuju z kočárku, hned cítím, proč řve. Takže svléknout, umýt, přebalit, obléct. Pak jdu zase vařit. Ještěže mám polívku ze včerejška. Oloupanou nakrájenou zeleninu s olejem a s kousky špeku dám péct, Miriamce uvařím zeleninu s kuřecím, umíchám česnekový dip, zjistím, proč se u linky lepím - někdo ráno vysypal cukr. Takže do oběda ještě stihnu vytřít a vyluxovat. Miriamka si zatím hraje. Nejlepší hračky: vysavač, myčka a krabice s papíry.



Obědváme. 



Přijde Michal, nají se, pochová Miri a jede do školy pro Michala - bere ho na opravu rovnátek. Mně začíná siesta: kafe a Sama doma. Trochu si pohraju s Miri, trochu nakojím, nakonec viditelně ospalé dítě udrndám na chodbě v kočárku. Před druhou přiběhne Magdí. Rychle jí chystám svačinku a čaj, bere si housle a batůžek a běží na autobus. Já u "Buchet po ránu" poskládám prádlo ze včerejška, vyžehlím utěrky a kapesníky. Narovnám myčku, uklidím kuchyň. Uvařím si čaj a ozve se řev. Použiju na Miriam univerzální uklidňovák - kojení, a pak ji, chtíc aby spala, držím v náruči, než se dospí, takže asi hodinu. Normálně by přijel Marek, ale dnes je do večera ve škole - je jedním z pořadatelů školního turnaje v LOLku. 


Ve čtyři skončí Magdalence hodina houslí a tak volá, jak je zvyklá, čímž vzbudí Miriam. Neva, stejně přijeli Michalové. Mladší má opravená rovnátka, starší vyrovná nákup a předá nám tašku s oblečením pro Miri od Danky, dáme svačinu, pokecáme, mladší nám pustí stream z "Markova" turnaje (přenášený díky jeho počítači, který ráno vezli do školy.) Starší jde znova do práce, já nakrmím Miri, banán s jogurtem jí teda zrovna moc nejede. Za chvíli dorazí Magdí z autobusu. 

Nový outfit, děkujeme.


Do večera je to taková hluchá doba, hrajeme si, kontroluju Magdí úkoly, furt někdo něco jí a já furt uklízím nějaké špinavé nádobí. Pak se hecnu, že musím udělat nějaké resty: nasbíram tmavé prádlo a zapnu pračku, zavakuuju plyšáky a oblečení po Magdí, které schováváme pro Miri, a uklidím skříň na chodbě. Potřebuju vytvořit místo pro golfky a skoro se zadaří. 

Na večeři uvařím Mirince ovesnou kaši s banánem, ta jí teda chutná. Pak ji vykoupu, Michal mezitím přiveze Marka s počítačem. Sejdeme se v kuchyni, zase všichni jí, Marek vykládá zážitky ze školy, já si vzpomenu, že mám v lednici játra a v rychlosti ještě tvořím paštiku. Miriam si různě předáváme, čti vždycky ji někomu vrazím do náruče, ať uspává, a mezitím uklízím kuchyň, věsím prádlo a tak. Pak objevím důvod, proč je Miri nevrlá: další nálož v plínce. Takže repete koupání a konečně kojení, u kterého usíná. 

Strašná pohoda koupat a krmit jenom jedno dítě. Ti starší jsou najednou v postelích. Dům ztichne. I ta myčka dojede cyklus a vypne se. Ještě nachystám svačiny, ať zas nemusí jíst suchý chleba, říkám si a jdu spící dítě odložit do postýlky. Jojo, to si jenom myslím. Jakmile přestane cítit moji náruč, otevře oči, a moje další snaha přikrýt ji a odejít je odměněna pláčem. No tak nic, no. Při chystání svačin vzlyká v židličce vedle mě, moji večerní hygienu absolvuje částečně sedící na podložce na zemi, hlavně aby mě viděla, částečně přímo v mé náruči. Tatínka večer nechce. Za chvíli uléháme spolu, do mé postele, samozřejmě, a obě usínáme u kojení. Dobrou noc!

středa 10. ledna 2024

Tříkrálovka se čtyřmi dětmi

 Na podzim jsme s Lujzem domluvili, že to zorganizujeme spolu. On zase vyzvedl kasičky, já napsala propagační článek do místního zpravodaje (stejně se zase všichni ptali, evidentně to nikdo nečetl) a oba jsme se snažili sehnat co nejvíc koledníků, což se teda vůbec nepovedlo. Ještěže mám tolik dětí, jinak nevím.

Rozhodli jsme se, že budeme chodit pěkně na termín, v sobotu odpoledne. Počasí nám letos moc nepřálo, celou dobu pršelo, na druhou stranu, aspoň bylo relativně teplo. Čtyři skupinky jsou na naši dědinu zoufale málo, takže není prostor na hrdinství a spěchá se. Dvě sloky, napsat na dveře, pomoct nacpat papírovky do pokladničky, rychle předat navlhlý letáček a cukr a honem k sousedům. Na psaní letos vychytávky: spešl pastelky a tekutá křída. 

Naši skupinku jsme tvořily já, Magdí, Miriam a Barunka. Miriamka nejzodpovědnější miminko na světě: v půl druhé se řádně nakojila, hodinku koukala skrz pláštěnku na kočárku a pak spala. Vzbudila se ve čtyři, a možná, kdyby se na ni jedna kamarádka nechtěla podívat, tak by ani tu poslední část cesty neřvala. Ale stalo se. Magdí s Barčou samy zvládly posledních pár chalup a já běžela domů nakrmit a přebalit. Naši kluci mezitím pomohli na horním konci Lujzovi.

V pondělí jsme to s Lujzem sečetli a dobrý. 
Na příští rok ukládám několik důležitých připomínek:
Začít dřív je rozhodně lepší než chodit potmě.
Pastelky a tekutá křída jsou rozhodně lepší než normální křída. 
Do deště je nejlepší plastová koruna nebo papír obalený izolepou.
A chodit v sobotu je lepší než chodit v neděli.

Děkuju všem zúčastněným, za rok zas!

My dva králové, třetí spí v kočárku. 

Na víc fotek nebyl prostor.

pátek 5. ledna 2024

Řekly naše děti

Tak si tady zase uložím pár perliček od dětí, aby nezapadly v denním provozu. Sesbíráno během minulého roku.

Marek:
"Tak oni jsou taková normální rodina..."
"Jak to myslíš? Že jako snad my nejsme normální rodina?"
"Ne, nejsme, ale to nevadí, aspoň zde není nuda."

Michal:
"Miriam, budeme se učit mluvit. Začneme něčím jednoduchým, řekni třeba: nejkulaťoulinkatější!
Miriam:
"Éé, ggggggggg, uuuuum."
Michal:
"Tak to nebylo úplně ono, ale na začátek asi dobrý. "

Já:
"No Marku podívej se na ni (jako na Miriam), jak už se umí hýbat, to už není to miminečko, co jsme si dovezli z porodnice!"
Marek:
"To já nevím, když jste ji přivezli, tak jsem zrovna sekl trávu na zahrádce."

Michal:
"Tak tohle budou naše nejkrásnější Vánoce!"
Miriam spustí šílený řev a Michal:
"A nebo taky ne."

A na závěr jedna starší Michalova úprava jedné oblíbené lidové písně:
Vyletěla holubička ze stáje, ze stáje, narazila do zdi a teď mrtvá je!

Jedna dokumentační fotka akrobatky, která cucá palce u nohy.


čtvrtek 4. ledna 2024

Ohlédnutí

 Všude se to teď hemží rekapitulacemi a shrnutími a vzpomínkami a sbírkami úspěchů za loňský rok. Co k tomu můžu říct já?
Můj loňský plán byl "porodit a nezbláznit se". 
Čili splněno. 
(K té druhé části by možná měl někdo připomínku, ale uznejte, není to výrazně horší než předtím.) 

Jinak:
- nikam jsem necestovala
- nebyla jsem na žádné zajímavé kulturní akci
- stavba domu nepokročila
- tu jabloň jsem zase nezasadila

Samozřejmě, máme Miriam! A Marka na gymplu. Bohužel to nemůžu považovat za svůj úspěch, ani jedno ani druhé, možná tím víc jsem za to vděčná. Spousta věcí v mém životě stojí za prd, ale Pán Bůh to vyvažuje dětmi. A to je fajn. (Taky si můžu myslet, že jsem dobrý člověk, však víte, jak se říká, Pan Bůh ti to oplatí na dětech:-))

No a k ostatnímu se asi nechci vracet. 

Vítej, roku 2024!

Hvězdník vykvetl přesně na svátky.

Novoroční procházka. 
 
Sedm měsíců a už se kamsi šplhá.