Náš guláš s rýží

 Jaro je nám letos servírováno v homeopatickém ředění.

Jeden teplý den na třicet studených.

Jedna hodina sluníčka na sto hodin mlhy a tmy.

Tak co pořád dělat, když ven nás to neláká

a válení máme od října dost a dost?

Já vařím.

 

Sem tam jsem si některé recepty na moje oblíbená jídla uložila i na blog, třeba sem nebo sem.

A dnes přidám recept na maďarský guláš.

Je to jídlo pro naši rodinu (a hlavně pro mě) dost zásadní.

Především je to skutečně náš guláš.

Nevím o nikom jiném, kdo by přesně tohle jídlo vařil.

 

Taky je to jídlo, které oslovilo v naší rodině všechny:

dědu, který je na českou klasiku a chce hutné jídlo s masem,

děti, které chtějí málo masa a měkké maso,

puberťáky, kteří jsou furt hladoví

i mého muže, který je v chutích poněkud konzervativní.

 

Je to jídlo bezlepkové a bezlaktózové.

A je z hovězího, což se mi teď fakt hodí.

Dá se udělat ve velkém množství, takže jsem je ráda vařila pro pracanty na stavbě.

Vaření je to jednoduché, není to sice rychlovka, 

ale zase je to takové to jídlo, co se dělá samo.

 

Originál receptu mám z takových těch karet, které na přelomu tisíciletí zaplevelovaly poštovní schránky.

Možná si je pamatujete: přišly na ukázku zdarma dvě karty s recepty, zvířátky nebo kdoví čím a za stovku jste si mohli objednat další krásné karty a k nim jste dostali zdarma pořadač na karty, zástěru, chňapku, vařečku a porcelánové prasátko nebo kdoví co.

A pak jste se rychle museli odhlásit, protože jinak každý týden přišel další balík karet za přemrštěnou cenu a nezaplacení rychle spělo až třeba k exekucím.

Tohle byla sada "Bylinky" a já si objednala za stovku hromadu karet s něčím, čeho je teď plný Pinterest a Instagram, ale byl mezi tím i tento geniální recept na guláš - takže to stálo za to.

Za bylinku je v tomto receptu považována mletá paprika.

A pak jsem to teda naštěstí rychle odhlásila.

 

Tak ten recept!

 

Potřebujete asi tak 600 g hovězího masa na guláš.
Já hledám v mrazáku balíčky s nápisem "přední" nebo "divné maso" nebo i "hnusné maso",

akorát pak strávím spoustu času, když z něj vykrajuju úhledné masové kostky.

Pak potřebujete jednu až dvě cibule, trochu sádla, plechovku nasekaných rajčat, tři velké brambory, sůl, pepř a mletou papriku. 

Když je k dispozici, hodí se i velká hrst žampiónů a hovězí vývar.

A rýže, protože tento guláš se jí s rýží.

Začíná se jako každý guláš:

na sádle osmahnete nadrobno nakrájenou cibulku. Na zlatavou cibulku vhodíte maso nakrájené na kostky, prudce osmahnete, až začne pouštět šťávu. Osolíte, opepříte, "okořeníte dostatečným množstvím mleté sladké papriky", jak psali v kartě.

A pak to přijde: v tuto chvíli zalijete maso drcenými rajčaty z plechovky.

Přilijete asi dvě deci vody nebo vývaru, já většinou prostě vypláchnu tu plechovku a zaliju maso zbytkem naředěné rajčatové šťávy.

Zakryjete hrnec pokličkou a necháte hodinu dusit.

Já teda vždy v papiňáku, to je jistota i s horším masem ze staré krávy.

 

Za hodinu oloupete brambory a nakrájíte je na tenké plátky.

(Já dávám brambor i víc, když potřebuju nastavit maso:-))

Guláš promícháte, maso by mělo být už téměř měkké a šťáva hustá.

Vmícháte plátky brambor, případně dolijete trochu vody.

Znova přikryjete a vaříte dalších 10 - 15 minut.

Bokem si dáte vařit rýži.

Když se zadařilo a máte žampiony, nakrájíte je na plátky a šoupnete je do hrnce ke guláši na posledních pět minut.

Já je obvykle nemám a i tak je to dobré, ale žampiony to posunou na další úroveň.

 

A pozor při servírování:

na talíř naložíte rýži do "hnízdečka" a doprostřed nandáte guláš.

(To hnízdečko naše děti úplně vyžadují.)

Ideálně se guláš ozdobí ještě lžičkou zakysané smetany, která se zlehka posype mletou paprikou. 

Focení jídel a foodstyling teda musím trochu vypilovat...

Kombinace rýže a brambor v jednom jídle mě fascinovala,

ale je to fakt dobré.

Já si to dávám klidně i bez masa.

Tak vyzkoušejte a dejte vědět, jak vám chutnalo!

Letošní Velikonoce

Přípravy v nezvykle poklidném duchu.

 

Hloubkový úklid ložnice podpořilo extra teplé počasí,

takže jsem i větrala matrace a otírala rošty v posteli.

(Ano, laťku po laťce, plíseň je mocná a vlezlá. 

Divím se, že nás ještě nesežrala.)

 

Taky jsme pohrabali trávník, umyla jsem okna a furt jsem prala.

Od záclon a závěsů přes všechny možné potahy a povlaky 

až ke všem teplákům a tričkám a ponožkám, 

které se při třech dětech snad množí geometrickou řadou. 

Upekla jsem medovník a linecké, v pátek tvarohové koláče 

a našeho miniberánka, kterému jsem večer šlehala vlnu

a zase jsem ji našlehala málo, 

takže jsem ho pak celou sobotu dosoušela v troubě.

V sobotu jsem ještě upekla mazanec, který chudák nestihl ani vychladnout,

než se na něj děti vrhly.

Ale přitom všem jsem pořád měla spoustu volného času.

Tak třeba v pátek odpoledne jsem šla SAMA na dlouhou procházku.

V sobotu jsme obarvili vajíčka.

(Tak brzo jsem to nikdy neměla!!!)

 

Barvení na modro v červeném zelí.

A taky sichr  v cibulových slupkách.

S covid-opatřeními jsme mohli na bohoslužby do kostela 

v pátek a v pondělí, kluci jako ministranti chodili každý den

a v sobotu na vigílii jsem šla s nima, protože jsem četla.

Vyhlásili jsme offline svátky,

takže děti trávily čas se mnou a spolu, hrály karty a další hry,

a samozřejmě se u toho hádaly a praly a byly tak protivné,

že jsem chtěla z fleku jít zapnout wi-fi.

Jo, a sami letos udělali bramborový salát. 

V neděli jsme měli válecí den.

Až večer můj muž vymyslel, že půjdeme obhlídnout 

můj les.

Po předcích jsem totiž zdědila nějaké pidi kousky pole 

a na jeden kousek už se za ty roky stihl rozrůst les,

a můj muž, potomek kulaka, chtěl vědět, CO to je za les.

Vjeli jsme do lesa autem lesní cestou, která se měnila v rozbrázděnou paseku,

obhlídli les (bukový s potůčkem, heč!)

a pak chtěli jet zpátky. Původní cestou to nešlo, na hlavní cestě byla závora,

tři pokusy skončily v porostu a už to hrozilo, 

že budeme muset nechat auto v lese a jít domů dva kilometry pěšky.

Což by až tak nevadilo, kdyby se už nestmívalo,

a to auto nebylo naše.

Ale můj muž, ten se prostě dostane odkudkoliv.

Nakonec jsme našli další cestu z lesa, zase se závorou, 

ale na větší pasece, a on tu závoru objel, přestože tam měl místo jen na centimetry. 

Tolik zážitky holky z vesnice. Večer v lese.

Dneska velikonoční pondělí, co si budem, nemožnost mrskutu mě vůbec nemrzí.

Za Magdalenkou přišli dva kluci, což ji potěšilo.

Odpoledne pak hledala čokoládového zajíce na zahradě.

A konečně jsme zvedli zadek a navzdory nic moc počasí vyrazili do lesa.

Teda spíš do místa, kde dřív les byl.

(A po návratu jsme dojedli všechny ty dobroty, 

které doma ještě zbyly.)

A to byly naše Velikonoce.

Covidové, studené, žravé, rodinné a příjemné.

Tak doufám, že vy jste si je taky užili!

 

Michal šlehá Magdí a čte říkanky z čítanky, protože si prý už nic nepamatuje.

Co mám dneska vařit

Na to se ptávala maminka,

když jsme byli malí,

a já tu otázku nesnášela.

Pak se narodil Marek, já byla bez školních obědů 

a otázka "co vařit" nastoupila i u mě. 

A s nástupem celostátní karantény to zde bylo zas.

Co každý den vařit?

(Vsuvka: hotovky, mražená jídla a "dáme jídlo"

u nás z finančních a dostupných důvodů nehrozí.)

Já jsem si teda udělala plán

(jsem totiž specialista na plány.)

Vyšla jsme z toho, jak nám vařili na základce.

Každé pondělí byla rýže, každý pátek knedlíky (ty jsem nesnášela)

a uprostřed týdne "sladká středa" (od té doby miluju středy).

U nás máme:

v pondělí rýži. 

Buď italské krémové rissoto, nebo (častěji) 

variantu rýžové pánve, do které zpracuju zbytky obraného masa z víkendového vývaru,

unavenou zeleninu z ledničky, mraženou zeleninu

nebo ideálně v létě čerstvou zeleninu ze zahrádky.

V úterý jsou těstoviny.

Receptů na ně mám desítky.

Oblíbené jsou se šunkou a hráškem, carbonara,

rajčatové, s bylinkami... 

Nebo obyčejné šunkofleky.

Nebo vymazlené lasagne.

Ve středu je ryba.

Pár receptů na ryby mám i zde na blogu.

Ve skutečnosti ale u nás jím ryby jenom já.

Děcka pouze lososa a rybí prsty. 
To mi ale nebrání dělat rybí středy. 
Někdy se nechají přesvědčit, a když ne, dají si jenom brambory. 

Ve čtvrtek jsou luštěniny nebo zelenina.

Nebo brambory.

Hitem čtvrtka je červená čočka s rajčaty a fazolový guláš.

Dnes jsme si s Markem naplánovali tortilu s kuřecím.

Nejdřív neměli u řezníka kuřecí

a pak ani v COOPu tortily.

Takže nakonec dnes bylo chilli con carne.

Tím jsme splnili luštěninový čtvrtek. 

Akorát to "chilli" bylo trochu moc chilli.

Stane se, no.

Pátky jsou postní, bezmasé čili sladké.

Střídám lívance, palačinky, buchtičky s krémem,

žemlovku (když jsou jabka), ovocné knedlíky nebo koblihy

a vždycky je doplní hutná polévka.

Koprová, pórková, dýňová krémová...

V sobotu jsem ochotná vařit náročná jídla.

Knedlíky, maso. Vývary.

Typické sobotní jídlo je sekaná, holandský řízek

nebo zapečená krkovička. Nebo rajská.
Nebo speciální maďarský guláš. 
To je takové naše rodinné jídlo. 
Někdy sem dám recept, protože to je fakt super. 

Neděle je svátek.

V neděli máme sváteční jídla.

Minutky. Řízek. Kuře. Třikrát za rok svíčková, když se hecnu a máme z L. maso. A tak.

A jinak teda s nouzovým stavem máme totálně vyjezenou domácnost.

V mrazáku poslední krabičku s mrkví,

v lednici poslední skleničku s mrkví v soli.

Zbývá nám 6 sklenic okurek.

Pár česneků a poslední malinovou marmeláda. 

Ještěže letošní úroda je na dohled! 

Chilli con carne zřejmě přestalo pálit,
protože večer je chlapi slupli na posezení. 

Jaro v karanténě

Jaru je epidemie ukradená a vtrhlo k nám karanténě navzdory.

Přesně v úterý. 

Poznalo se podle toho, že jsme konečně vyměnili 

zimní bundy na jarní a zimní boty za tenisky.

(A přidali roušky.)

Sladký život na venkově nám umožňuje žít na zahradě,

i když nemáme nikam chodit.

A protože je čas, máme krásně vyhrabaný trávník před domem,

za domem i na obou zahradách.

Ostříhané jabloně.

Samozřejmě s dětskou prací.

A vytáhli jsme kola.

A včera jsme s Magdí podnikly první delší vyjížďku.

(To se prý asi nesmí. Ale my jsme za celou dobu potkaly 

jen dva motorkáře a jednoho cyklistu, co jel na protější straně silnice.

S šátkem přes obličej.)

 Kromě užívání jara se věnujeme domácí škole.

Jako není to úplně jednoduché.

Spíš je to dost na nervy.

S Magdí to ještě jde, úkoly pro prvňáky jsou jasné.

Každý den stránka slabikáře, stránka písanky, stránka v matematice.

Horší kluci.

Navíc mají úkoly přes aplikaci v mobilu,

a dost těžko se hlídá,

jestli v pokoji pracují nebo hrají hry.

A pak už jen děláme to, co zbytek republiky.
Pečeme doma, abychom nemuseli do obchodu,
a ušila jsem pár roušek,
až tam budeme muset.

A venku to kvete.
Jaro už nezastaví ani víkendové ochlazení.

Babí léto

Čím jsem starší, tím víc miluju teplo.

Mám ráda i podzim, kupodivu i déšť a plískanice, když jich není moc, a snad proto, že v následujícím půl roce jich bude až až,

chci letní počasí co nejdéle.

 To si pak dám kafe venku.

Na zadní terase pod vrbou je letos nejlíp.

A ke kávě poslední kousek pouťového řezu.

A protože o loňské pouti jsem nepsala,

a já pak nevím, co bylo, letos to napravím.

Takže:

počasí bylo letní.

Na mši jsme zpívali s Kamínky jako vždy.

Na oběd nás bylo osm.

Vojtíšek je nemocný a tak se Šárkou nepřijeli.

Odpoledne prijeli babička s dědou,

tři švagři s rodinami,

a tak nás bylo plno.

(10 dětí!)

Měli jsme řízky se salátem jako vždy.

Taky chlebíčky s mým vyhlášeným vlašákem, který letos připravoval Marek.

Medovník a místo tradičního ořechového řezu koláč s názvem "Ožralý František".

Vybral jej Míša, neboť když ho uviděl v kuchařce, název ho tak fascinoval, že chtěl vědět, jak to chutná.

Taky domácí zmrzlinu, která byla málo zmrzlá, se šlehačkou, která byla málo tuhá.

(Příště jedině ve spreji.)

A Magdalenčin narozeninový dort od Miladky.

O zákuscích od Miladky ani nepíšu,

protože je děti snědly ještě před návštěvou.

Na kolotočích jsme byli v pátek po mši a v neděli.

I já. (S Magdí a Míšou na Twistru).

A neměla jsem foťák, takže bez fotek.

Ale bylo to fajn!

Maryša hadra

Od dětsví miluju vůni kávy.

S chutí je to horší, jako malá jsem si říkala, že až mi začne kafe chutnat,

budu doopravdy dospělá,

a když se budeme bavit o černé kávě,

tak jsem vlastně pořád dítě.

Nepila jsem ji ani na vysoké, kdy ji ostatní studenti nutně potřebovali

při učení během noci

nebo ke zvládnutí těžkých rán po propařených nocích.

Já jsem se učila přes den, nepařila jsem a v noci jsem spala. 

A pila jsem výhradně čaj.

Pak jsem se dala na Latté macchiato.

Jenomže to už byl poslední ročník vysoké

a já se vrátila zpátky do přívětivé, ale kavárenprosté náruče venkova.

No, a místo našlehaného latté z kavárny

jsem měla akorát instatní napodobeninu z pytlíku.

Fuj.

Ale postupně přes napěňovač mléka a mokka konvičku z Tescomy 

se moje kávová kultura začala zvedat.

Posledním krokem bylo pořízení kafemlýnku,

protože káva je dobrá jen čerstvě namletá.

A tak máme polední poobědový rituál:
děcka se dohadují, kdo bude mlít kafe,
a pak zuřivě točí klikou...
prostě Maryša hadra.

Sýr a křup

Co se týká nákupů chuťovek, sladkostí a dobrot z reklam,

naše děti si jich vážně neužijí.

Od malinka je odbývám s tím, že je to drahé, nezdravé, 

hnusné (ano, vím, že je o jídle se to nemá říkat, 

ale na rovinu, vždyť tohle snad ani není jídlo.)

Přeslazeným škrobovým krémům s lentilkami odmítám říkat "jogurt"

a na většinu proseb namítnu "uděláme si to doma lepší."

Jedna ze záležitostí, která kluky dlouho lákala, 

byla krabička se sýrem a tyčinkami.

Sýr a křup.

Což o sýr, máme oblíbenou pomazánku z tvarohu a pažitky,

nebo vykapaný osolený jogurt s bylinkami.

Ale kde vzít tyčinky?

Ve staré Chuťovce z časopisu Žena a život jsem našla recept

na křupavé jogurtové tyčinky.

Včera jsem je upekla, celý večer a celou noc schovávala, 

a ráno v noční košili vyběhla na zahrádku

pro pažitku do tvarohu.

Svačina trochu netradiční měla velký úspěch.

U kluků i ochutnávajících spolužáků.

Recept na tyčinky

200 g hladké mouky

150 ml bílého jogurtu

100 g rozpuštěného másla

špetka soli

Zpracujeme hladké těsto, necháme chvilku odpočinout a pak vyválíme tyčinky.

Pokládáme je na plech vyložený papírem na pečení, potřeme rozšlehaným vajíčkem

a posypeme podle chuti - já jsem použila sezamové semínko a kmín.

Pečeme asi 15 minut na 180°C.

Když už nevím, co vařit...

... tak se inspiruju třeba v novém Albert magazínu, který mi tentokrát věnovala Lenka.

A skončím u toho, že vyrábím domácí lasagne.

Jsem normální? Ne, nejsem.

Jsem strašně mlsná.

(jinak by mi stačily brambory a vajíčko)

Kdyby se chtěl někdo inspirovat, tak recept:

Na vál nasypu asi tak půl kila polohrubé mouky, udělám důlek a vyklepnu tři malá vajíčka (máme mladé slepice, jinak bych dala 2 normální). Nejdřív nožem vmíchám vajíčka do mouky, pak rukama zpracuju těsto.

Pak udělám omáčky:
bešamelovou 
(tři plátky másla a tři lžíce hladké mouky vymíchám v kastrolu na plotně na jíšku, zaliju půl litrem mléka a nechám zhoustnout. Osolím, opepřím, nasypu bylinky - oregano a tymián. Nechám probublávat asi 10 minut)

a rajčatovou
(v kastrolu zpěním na olivovém oleji nakrájenou půlku cibule, pak přidám tři stroučky česneku na plátky a zaliju rajčaty z plechovky. Osolím, opepřím, nasypu bylinky, trošičku osladím a nechám provařit.)

Ve velkém hrnci přivedu vodu k varu a osolím ji.
Těsto si rozdělím na půl, první část vyválím na tenko, ukrojím kus podle velikosti misky a vhodím do vody. Vařím asi 3-5 minut.
Do zapékací misky rozetřu bešamel, na něj rozprostřu uvařené těsto. Dám vařit další kus.
Na těsto v misce naliju rajčatovou omáčku a posypu nakrájenou šunkou. Mezitím se mi zase uvařil další kus těsta, tak ho dám do misky na šunku a dám vařit další kus. Rozválím a rozkrájím zbytek těsta.
V misce navrstvím na lasagne zase bešamel, na něj jsem dala čerstvý špenát (protože je zrovna na záhoně), na špenát těsto, zase rajčata, další těsto a to na závěr potřu zbytkem bešamelu a posypu sýrem.

Zapékám v troubě na 200°C asi půl hodiny. Bylo to výborné!

Letní pohoda

Svačina na sluníčku.
Letos první koupání v bazénku.
Mražená káva s vanilkovou zmrzlinou a karamelizovanými ořechy.
Mareček na tréninku. Bude z něj snad fotbalista? I přes matčin odpor k tomuto sportu?
A ještě....
Kde je Míša???
S ostatními předškoláky strávil celý den a celou noc a ještě jedno dopoledne ve školce.
Zvládl to odloučení od rodiny rozhodně líp než já! Jeden by neřekl, jak je to poznat, že doma jedno dítě chybí.