Vlna veder

 Tak já nechci přesvědčovat nikoho o existenci nebo neexistenci klimatické změny ani se hádat, jestli taková vedra byla vždycky - ale v ložnici máme po týdnu horka 29°C. V naší ložnici, která má minimálně jednu zeď kamennou a v běžném létě tam spím v dlouhém pyžamu a pod peřinou, protože je mi jinak zima. Poslední noci spím bez přikrývky, protože se to jinak nedá. A víte, co se říká o naší dědině? Že máme jen dvě roční období: zimu a ku..vskou zimu. Ohó! Teď zde máme akorát tak ku..vské horko. 36°C. U nás. Co je potom jinde???

Už jsme stihli ve středu s Miri první koupání na Suchým, ve čtvrtek odpoledne nás vzal Marek do Stražiska, v pátek jsme byly v kostele a na faře (tam je teď úplně božsky!), v sobotu jsme odpískali cyklopouť do Křtin (v takovém vedru pochopitelný krok) a v neděli jsme znova dali Stražisko. To byla ale chyba: milion lidí, Miri to moc nedávala a navíc ji rozbolelo zase ouško. Přivezli jsme ji domů unavenou, spící a přehřátou. Naštěstí se do rána srovnala.

Jinak vedra přežíváme zavření doma. Ven, jenom když musíme. Třeba dnes k doktorovi a na nákupy. A odpoledne jsem šla uklízet do sklepa. Kdo má sklep, ten se má! Škoda, že se mi tam nevejde postel :-)

A vy, co bydlíte v teplých končinách, ve městě a v bytě, myslím na vás. Přežijte to ve zdraví.

Ohlédnutí za školním rokem

A vezmu to od nejmladší.

V září jsem si nebyla vůbec jistá, že už chci, aby to moje robátko už chodilo do školky. Ale ona je stejná jako její sourozenci a školku od první chvíle milovala. Vybrali jsme nejbližší školku, která měla místo, a ani jsme na začátku netušili, že to tam bude tak super. Péče nadstandardní!

První měsíce jsme tedy jeli v módu tři dny ve školce, dva týdny doma. Ale od Vánoc už skoro nebyla nemocná a od února tam začala i spávat po obědě. A všechno v pohodě: "teta Jana" ze školky nám při loučení vykládala, že v životě nepotkala dítě, které by se tak těšilo na polední spinkání. 

Miri se ve školce naučila zpívat, tančit (zima je pyč, jalo je tu, je teplo, je teplo, je teplo!!!), stříhat, malovat, lepit a říkat "ano" místo našeho domácího "jo". Měla ty nejlepší učitelky, našla si tam kamarády a školku opouštíme s těžkým srdcem. 

Magdí ukončila sedmou třídu s pochvalou za olympiády a s pověstí třídní šprtky (prostě celá já!)

Michal přijel domů bez vysvědčení, protože do školy jel na motorce a nějak se stalo, že odjel bez batohu, bez složky, bez dokladů a bez mobilu. Takže vysvědčení odmítl, že je nemá kam dát, a vystresovaný se vrátil s panikou, že doklady ztratil. Tohle děcko mě stojí nejvíc nervů! Naštěstí má třídního od nás z dědiny, tak si ten slavný papír dovezl dnes. Známky má nejvíc pestré ze všech, ale čtyřka ani pětka tam není, a navíc si donesl pochvalu: Jsme rádi, že je vaše dítě žákem naší školy! No tak jo.

Marek chodí do třídy, jejíž průměr byl 1,36. Samí šprti chytří a zodpovědní mladí lidé! Marek nevybočuje z řady, ačkoliv co má Verču, už nemá samé výborné. 

A já? Konec dobrý, všechno dobré. Vztahy na pracovišti se urovnaly, akce navíc se zvládly, loučení s deváťáky jsme si nakonec všichni užili. Dala jsem za tohle pololetí dvě exkurze, dvě podnikavé akce, dvě vystoupení. Akorát teda jsme se na poradě dozvěděli, že kvůli nemocem a suplování nebudou prachy na prémie. Haha, ještě že tu práci nedělám kvůli penězům!!! 

Ovšem: letos víc hodin, víc práce, víc času s děckama, víc emocí!!! Nakonec to byl fajn školní rok.

Naposledy ze školky.

Vlastně z kulturáku, který byl poslední měsíc provizorní školkou.

Jak nám za ten rok vyrostla!

A v září už jinam.

Červen v kostce

Červen letos vypadá asi takto: 

1. místo volného pondělí ve škole porada, takže Miri ve školce. Deštivý den, Michal odjel na školní výlet. 

2. Všichni v ústavech, jenom Michal na výletě. Pracuju na zahradě, když mi napršelo.

3. Michal se vrací z výletu, peru, chystám exkurzi.

4. Místo učení tří hodin jedu s osmáky na exkurzi do Brna. Ztratili jsme autistu, naštěstí jsme ho našli za deset minut. Byl "v tunelu".

5. Marek jede do hor, pomáhám mu balit, taky uklízím, protože 

6. Jedeme na blahořečení do Brna. Bez Michala, který hraje s orchestrem na ZUŠ Open. 

7. Ráno rychle chystat kytky a šaty na Boží tělo a odpoledne pouť v N.

8. Volné pondělí využívám na úklid a praní a psaní na školní web a chystání JDS.

9. Škola, místo volné hodiny zkoušíme s holkama na loučení s devítkou. Drhne to. 

10. Ve škole ladím JDS, odpoledne jdeme na koncert sboru ZUŠ a večer se mi rozbolí se mi zub.

11. Zvládneme den pro děti z náboženství, čili JDS, já i návštěvu zubařky a opravu zubu, Magdí zvládne koncert na housle, který já fakt nestíhám.

12. S bolestí zubu zvládnu odučit všechny hodiny,  přezpívat s holkama písničky na loučení a jít večer na mši, jinak nic.

13. Marek jede na půlmaraton do Olomouce, zub mě už nebolí, uklidím celý dům a potkáme se s Táňou. Jdu spát až v neděli.

14. Místo prospaného dne vařím, pohostím návštěvu, jedeme na nákup a chystám Marka na sportovní kurz. Zase jdu spát pozdě.

15. Marek odjíždí na kurz, já jdu na dentální hygienu a večer jedeme na koncert BigBandu, kde hraje Michal. Jdu spát zase pozdě a už jsem úplně hotová.

16. Ladíme vystoupení na loučení s deváťáky, už to celkem jde. Taky vymýšlím hru na farní den.

17. Loučení s deváťáky na obci zvládneme skvěle. Pak zase rychle sedám na kolo, na kterém jsem přijela, a jedu za Miri do školky na besídku a odpoledne s rodiči. Navzdory únavě zůstaneme do konce. 

18. Kromě práce chystám hry a malování na farní den. Taky chystám Michala, který bude celý víkend v Brně na brigádě, a který odjíždí. Večer je grilovačka pro katechety, abych se nenudila. Je to fajn, jdu spát o půlnoci.

19. Cyklistický výlet s osmou třídou. Jeden chlapec se dvakrát vybourá, dělám ošetřovatelku. Odpoledne se vrací Marek, jeho Verča ho jede vyzvednout a rovnou mě hodí na závěrečnou se školou. 

20. Chystáme farní den, naštěstí je součástí oběd, protože vařit nestíhám.

21. Farní den se povedl. Měla jsem na starost malování na obličej, to bylo fajn, a hru pro děti, a to byl propadák. Nikomu se v tom vedru nechtělo nebo co. Večer se nám vrací Michal a konečně mám zas všechny doma.

22. Konečně pohoda. Vařím a peru a jsem s Miri, kromě odpolední závěrečné porady ve škole. Je horko.

23. Celý den supluju v druhé třídě. Je to fajn: roztřídíme výkresy, máme školní piknik a pak jdeme na třešně a na houpačky.

24. Konečně mám den na to, abych přebrala školní věci a uklidila stůl a kabinety. A odpoledne chuť vzít Miri k vodě.

25. Celý den s deváťáky. Zvládneme nácvik vystoupení na schodech, požární poplach i vycházku k rybníku.

26. Poslední den školy. Tak snad i to zvládneme. Byla to letos fuška.

Fotky zpětně. U vody je nejlíp.

💛

Jahodová sezóna. Mám čtyři krabičky v mrazáku a deset skleniček marmelády.

Druháčci a kůň.

Tajemný sklep o farním dnu.

Moje ošetřovatelské veledílo.

A pivoňky ze začátku měsíce.

Může být hůř

Měla jsem rozepsaný příspěvek o tom, jak je náročný červen v kombinaci matka + učitelka + katechetka (i když aktuálně pouze v záskoku). Jak potřebuju svoje rutiny a pravidelnosti a jak jsem unavená z toho, že od půlky května je FURT NĚCO. Někoho vypravovat na výlet, nějaký koncert, doktor, exkurze, pouť. Neustále na něco někoho chystám, balím, taky zapomínám a nestíhám. Až mě ze všeho toho stresu začala bolet čelist. 

Ovšem ve středu večer (po dalším koncertu a před setkáním dětí z náboženství, kam jsem chystala ještě dvě stanoviště, aby se zapojila i mládež, prostě aktivní blbec) jsem zjistila, že mě čelist nebolí ze stresu, ale od zubu! Celou noc jsem nespala, slupla jsem dva ibalginy a jeden paralen, jak to bolelo, a furt jsem přemýšlela, jak to udělat, když mám na starost třicet dětí někde, ale potřebuju být padesát kilometrů jinde u zubařky. Jako patrona proti bolení zubu jsem si určila Jana Bulu, čerstvě blahoslaveného, říkám mu: "Honzo, ty víš, jak to bolí, když ti ve vazbě vymlátili zuby, hele, jedeme tam seznámit děcka s tvým příběhem, snaž se a pomoz mi to vyřešit!"

Ráno mi na mysl přišla naše asistentka Terka, že  by mohla jet se mnou a vrátit domů děti, až je v průběhu dne opustím. Terka se nejdřív zděsila, že by měla jet na "svatou akci" (prý "aby nespadl kostel, když tam vejdu"), ale souhlasila, vedení školy mi ji schválilo a zubaře mi dali až na třetí hodinu. A tak jsme jeli.

Já jsem si dala další ibalgin a pak ještě i Aulin od paní T. (a moje zubařka zděšeně vyvalila oči, vraj "ale tieto lieky sa nesmejú kombinovat!" A to jsem jí nestihla říct o tom posledním ibalginu ve dvě odpoledne:-)) No co, bolelo to, ale s léky a přímluvou od Buly to šlo. Půl hodiny před koncem akce jsme s Miri sedly k Markovi do auta a jeli do Pv, Marek pokračoval dál s Verčou a já si nechala zub vyvrtat a vyčistit. Doma jsem pak byla úplně v rauši z toho, že mě to nebolí. Všechny ty mateřské povinnosti jsou NIC, když vás nebolí zub, fakt. V pátek ráno jsem vytočila kolegyni v práci, že "seš ňák moc aktivní takhle v červnu po ránu!" Jenže když vás přestane bolet zub, svět je krásný i v červnu ve škole.

Ovšem odpoledne se zub zase ozval navzdory další dávce anestetik a večer na modlitbách matek už jsem si na hubu tiskla studený obklad, doma jsem se bolestí rozbrečela a začala hledat číslo na zubní pohotovost, abych zjistila, že zuby mají pohotovost jen do večera a pak až ráno od osmi. Smířila jsem se s tím, že sobotu strávím v čekárně, dala si další dávku léků a za upěnlivých modliteb skrz Jana Bulu usnula.

A ráno - nic. Normálně dobrý. Uklízela jsem, vařila, převlíkala postele, prala - a zub nic. Dokonce jsme večer jeli do Ol za Markem na půlmaraton! A potkali jsme se s T+T. Paráda. Neděle pak byla únavná, vaření, pečení, návštěva, nákup v Lidlu a vypravování Marka na školní sportovní kurz (on se teda chystal sám, ale i role supervizora, poradce a hledače cyklorukavic je mentálně náročná) - a zub dobrý. 

Co z toho plyne za poučení: 

1. nestěžuj si, může být hůř 

2. Koho nic nebolí, má tisíc problémů, koho něco bolí, ten má jen jeden problém - platí jak nic jiného.

3. Jana Bulu jako přímluvce při bolení zubu doporučuji. (Škoda, že na svatořečení to stačit nebude, ale i tak díky, Honzo!)

Hrdinové dnešní doby. 

Sestra Anežka komtesa Františka, kdybyste nepoznali.

Nejlepší stanoviště tradičně vw sklepě u Polendy.

Milovaná Olomouc. 

Verča od 4. kilometru těžká krize, ale nevzdala to.

Boží tělo

To je vždycky tolik zážitků, že to nejde vynechat. Ale přitom je to furt stejné: mše, průvod, družičky s kytkama, doma oběd, chvilku odpočinout u kafe, nechat vyspat Miri, pak na pouť do N., kolotoče, chvilku posedět Pod břízkami (které tam už nerostou), řízek, další kafe, koláče a dobroty. Akorát novinka: Marek místo toho kamarádce na biřmování. 

Dobrý to bylo jako pokaždé. 

Družičky.

Družičky dotrhají košíky.

Kolotoč na kliku. Uhlíkově neutrální pohon :-)

Na koni.

Unavená omladina.

Bula a Drbola

 Tak schválně, říká vám to něco? Já jsem o těchto dvou kněžích, které popravili komunisti během babických procesů, slyšela poprvé při mládežnické pouti z Babic do Kostelního Vydří. Bylo to v roce 2001 a povídali nám o tom přímí svědkové událostí, ovšem takovým způsobem, že jsem to vůbec nepochopila. Vyvraceli nám oficiální podání známé ze seriálu 30 případů majora Zemana, jenomže z toho já si pamatuju akorát týpka se sekyrou v díle "Studna".

Ale loni papež odklepl jejich blahořečení a naše biskupství to celkem rozjelo: spustili jim webovky, na kterých jsou kromě suchých dat i čtené úryvky z dopisů před popravou a AI animovaný film a taky třeba úniková hra. 

Samotné blahořečení pojalo biskupství taky docela velkoryse - kanadský kardinál původem z Brna, výstaviště, akce pro děti, koncerty, svědectví...

Máme toho klasicky červnově moc, tak jsem byla ráda, že pojedeme až v 11.00, protože jsem ráno musela ještě všechno nachystat a upéct chleba a koláče a uvařit guláš a uklidit a umýt si vlasy. Vždycky si připadám jako superžena, že jsem to dala, ale v Brně mě skoro mrzelo, že jsme nejeli dřív. Bylo to tam fakt velké: akce pro děti, hromada skákacích hradů, stánky, katoličtí influenceři Mládež Litomyšl, Ministranti brněnské diecéze, časopisy, Proglas... my jsme šly s holkama na koncert Brouků, pak jsem koupila Magdí tričko IN! a než jsem vystála frontu na WC, byl čas přesunout se na naše místa do pavilonu P na mši. Po mši se chvilku rozkoukat, pozdravit pár známých, pak jsme šli na koncert Michala Horáka a byl konec.

A naše diecéze má první blahoslavené a země první uznané mučedníky komunistického režimu. 

Jane a Václave, orodujte za nás.

Já v pátek: nebudu smažit žádné řízky! Taky já v sobotu ráno. 

O koláčích jsem nic neříkala. Radši.

A ještě guláš na oběd pro kluky.

Brouci. "Taková malá děcka a jak jim to zpívá. "

Přede mší.

Rady do života.

Oblíbený písničkář.