Vánoce kam se podíváš

Letos ano.

Nejhorší první rok v práci po mateřské mám za sebou,

letos jsem měla chuť plánovat

a chuť zdobit.

A tak máme v ložnici další stromeček...

... a věnec na zdi...

Andílek byl dárek k narozeninám.

A v kuchyni:

A nejkrásnější vánoční stromeček.

Letos totiž výběrový od Lucky z plantáže.

Zelený stříbrný smrk.

 

Letošní Vánoce

 Tradice štědrého dne byly dodrženy.

Marek prvně na půlnoční.

Vybrala jsem si k Vánocům náušnice,

a schovala je tak dobře, 

že jsem je ještě nenašla.

Třeba za rok.

Kluci dostali samé dárky ladící ke klidným Vánocům:

sadu bojových tanků a každý svoji Nerf pistol.

Takže od té doby u nás stále zuří nějaká bitva.

Na Boží hod odpoledne hrály děti divadlo.

Naše všechny tři.

Hvězda nad supermarketem.

Míša jako bankéř, Marek "člověk, který ví" 

a Magdalenka andílek.

 

Na fotkách ještě se Štěpánkem jako prodavačem.

Vánoce na dosah

Letos v plné palbě.

Školní besidka ve středu odpoledne v sokolovně.

Loni jsem byla místo ní na pohřbu.

Dneska vánoce ve škole.

Učím vážně ty nejbáječnější děcka na světě.

Doma, světe div se, stíhám.

Minulý víkend jsem napekla a rovnou i dozdobila cukroví.

Máme uklizeno.

Aj ty okna jsem včera umyla - dobrá, umytá okna jsou moje obscese.

Dneska poslední zkouška dětí na divadlo.

Zítra poslední roráty.

A tak musel aspoň roztát sníh, protože jinak by bylo všechno dokonalé. A to by přece nešlo!

V lese

V neděli jsme vyrazili do lesa.

Pro stromeček na schody.

Bylo krásně mrazivě, po trošce sněhu jsme dokonce mohli vzít Magdí i stromek na sáňky.

Tento týden jsme se dočkali oblevy, nového mrazu i nové trošičky sněhu.

Vyrobili jsme vlastní vánoční přání, 

přidali jsme pár vánočních dekorací

a trochu jsme zvolnili.

Ale jen na chvilku:

zítra máme vánoční posezení s kolegy, 

na sobotu plánujeme pečení.

Děti jsou nejprotivnější za celý rok.

Inu, jak říká Táňa,

Vánoce bez trochy stresu - to by nešlo.

Pokračujeme

... zběsilým tempem.

Po Mikulášovi konečně nastal čas na pečení perníčků.

A ve čtvrtek jsme jeli do Brna. Žít (adventní) Brno.

Marek byl objednaný na kontrolu u lékaře,

a tak jsme to spojili všechno.

Děti měly slíbený punč a kolotoč.

Na kolotoči byla Magdalenka, a pak šli všichni na houpačky.

Fakt, na Moraváku mají klasické retro houpačky - lodičky.

Kdyby se pán nedíval s obavami i na Marka,

jako že je moc velký,

šla bych se zhoupnout taky!

Protože lodičky jsem milovala ze všeho nejvíc.

Zato punč veliké ovace nesklidil, dělám doma lepší.

Prohlídli jsme pár stánků, vánoční stromy, světýlka v ulicích,

samozřejmě hračkářství,

navštívili tetu a Marušku,

já jsem si udělala čárku "byli jsme na trzích"

- a rychle domů.

Dnes jsme si ráno přivstali na roráty,

s chutí jsem si zazpívala Ejhle Hospodin přijde a Rodičko boží vznešená,

  doma vytáhla venkovní světýlka,

uvařila pomerančovou marmeládu

 a nasávám adventní atmosféru víc než na trzích.

Příliš akční začátek adventu

Letos je advent nejkratší možný,

a i to je asi důvod,

proč jsme advent rozjeli ve velkém stylu, akce za akcí,

snad abychom to za ty tři týdny stihli. 

Na začátku prosince dostaly děti adventní kalendáře.

Letos je tam kombinace všeho:

nějaké zážitky, nějaké dárečky a sladkosti a taky nějaké to lego.

Ale pssst, to je až na poslední dny před Vánoci 

a tvářím se tajemně.

Balení tentokrát obstaral obyčejný balící papír,

a byla to docela fuška.

Příští rok to musím zjednodušit a zase použít nějaké pytlíčky.

A celé to mám krát tři,

aby si děti užily to rozbalování.

Výroba mi zabrala všechny listopadové krátké středy!

Jo, a nestlihla jsem to,

a část balíčků dověsila až včera

a některé ještě nemám,

ale naštěstí si toho nikdo nevšiml.

Balíčky na větvi.

Kluci mají podobný, ale bez ozdůbek (nestihla jsem.)

Prosinec začal nádherně zimně,

tohle jsme pozorovali celý pátek z okna školy.

V sobotu se tedy děti vydaly sáňkovat,

a Míša sjel na bobech pod auto.

Naštěstí to dobře dopadlo,

řidič - náš skorosoused - z toho byl dost nešťastný,

přivedl mi Míšu že "přejel jsem ti kluka",

ve skutečnosti do něj jen zlehka narazil - jel pomalu.

Člověku dojde až časem, co se mohlo stát,

a děkuje všem andělům strážným.

(s našim Míšou se nadřou.)

V sobotu večer jsme byli v kině.

Byl to zážitek z kalendáře a asi adventní tradice

(už podruhé!!!)

Film Paddington II.

Perfektní britská komedie, doporučuju.

V neděli jsme zašli na rozžíhání vánočního stromu.

Vystupovala zase školka i družina

(i s potrefeným Míšou)

a pak byla ohnivá šou, která byla příliš dlouhá

a vystupující byli skoro nazí

(venku -4°C)

ale jinak dobrý.

Letos žádná bílá němá příšera, hurá.

V pondělí Mikulášská besídka ve školce.

Magdalenka beruška.

 

V pátek už jsme stihli Mikuláše v kostele,

včera večer u nás doma

a dnes byl ve škole u kluků.

V naší škole jsme ho měli včera.

Je to moc, je to prostě moc.

Někdy si říkám, že bývalo lepší,

když jsme my jako děti chodili kolem oken a vyhlíželi

a těšili se... i když nakonec stejně nepřišel. 

Dnes máme adventní zážitek pečení perníčků

(v kalendáři byly formičky).

Zítra jedeme do Brna s Markem k lékaři a rovnou se všema na trhy.

A letos poprvé mám už od začátku adventu

nakoupené všechny dárky.

Na rovinu: je to taková "znoucectnost".

Je mi jasné, že před Vánoci stejně nebudu vědět, kam dřív.

Jdu balit.

 

Pondělinec, středečka

Přišel s tím kdysi můj táta:

jeho kolega přejmenoval dny v týdnu. 

Po středě byl čtvrteček, pak páťulínek, a po víkendu přišel pondělinec.

Mně průběh jednotlivých dnů určuje rozvrh,

a letos podobně jako loni je nejhorší pondělí a úterý.

Má to své výhody: to nejhorší máte hned za sebou.

Ale taky nevýhody: tyto dny skoro nikdy neodpadají.

A navíc mě to pracovní nasazení často na zbytek týdne úplně odrovná.

Hlavně pondělí mám tak děsné, 

že pravidelně v neděli večer chytám deprese.

Prostě pondělinec.

A když už se těšíte na to, že ještě hodina a máte padla,

přijde kolega, že je nemocný a potřebuje suplovat odpolední tělocvik.

Ale pak máme středu. Středečku.

Nádherně krátký rozvrh.

Samé báječné hodiny: přírodopis, laboratorní technika.

Dobrá, přiznejme si, že všechny možné porady a školení 

jsou vždycky ve středu,

a tak krátký den mívám tak jednou za měsíc.

Ale dneska zrovna jo!

Hurá!

PS: vy, kteří neučíte, to neberte jako provokaci.

Si uvědomte, jak nebezpečné povolání vykonávám. 

 

 

 

Čas na Proglas

Jak se zkracují dny a prodlužují večery,

kromě toho, že doma přidáváme koberce, svíčky a světýlka,

měním šatník, měním boty,

taky přelaďuju rádio.

A v tomto zádumčivém období, které pokračuje adventem,

studenou zimou a graduje tichou postní dobou

si neumím představit lepšího průvodce domácí pohodou.

Někde jede celý den televize,

já jsem spíš rádiová.

A není lepší rádio pro tento čas než Rádio Proglas.

Jasně, bývaly doby, kdy jsem se této stanici vysmívala,

stejně jako jejím posluchačům

(s průměrným věkem 80 let, tvrdil brácha).

Nesnášela jsem tu unylost, modlení a dechovku.

Teď mi to, co se mi zdálo dřív unylé,

přijde nádherně klidné.

Rádiové modlení nevyhledávám, ale už mi tolik nevadí.

Dobrá, no, dechovku vypínám pokaždé

(nebo zapínám digestoř, myčku a posílám kluky trénovat na trubku.)

Ale jinak - hudba na Proglasu je úžasná.

Hlavně výběr Milana Tesaře. Pořad "Jak se vám líbí."

Miluju i hudební siestu s klasikou.

Žeru jejich dětské pořady.

Zbožňuju hlasy moderátorů a vlídný humor.

A nemají reklamy.

A v adventu hrají nádherné adventní skladby 

a vánoční koledy hrají až o Vánocích,

a Vánoce mají až do Křtu Páně.

A když se blíží ten advent, 

tak jedna krutě pěkná s poetickým textem od Soumraku.
Musíte si na ni jednu písničku počkat, ale stojí za to!

Pomalu se za patami vkrádá noc 

Desetiletý

Nebudu zde znovu psát, jak to utíká,

jak mě to překvapuje,

že mi to připadá jako včera, co se narodil...

Místo toho sem konečně dám fotky z jeho prvního přijímání.

Akorát, když se na ně dívám...

za toho půl roku zase vyrostl.

 

Všechno nejlepší!

Jsme moc rádi, že tě máme!