Vesničani ve městě, letní díl

 Začalo to přáním nejstaršího dítka "utratit peníze z brigády za nějaké fajn oblečení." Pokračovalo to přáním, abych jela s ním jako poradce. Nó, tak to mi lichotilo, že se v téměř osmnácti chce radit o hadrách s matkou. Ale jinak se mi vůbec, ale vůbec nikam nechtělo. Jenže jsem taky měla nějaké vyřizování, k tomu vyřizování pro další dítě, a tak jsme vyrazili.

Na výběr máme Olomouc a Brno, Šantovku a Vaňkovku, neboť bydlíme v podstatě na spojnici těchto měst, když nejedete po dálnici. Autem je lepší Olomouc, ale hromadnou dopravou překvapivě Brno, ačkoliv jiný kraj. Jejich IDS je mnohem propracovanější a lepší. Takže výběr padl na Brno, jelikož stále nejezdím autem.

Ráno jsme sbalili i Mirouše, jak jinak, a přidala se i Magdí, jak jinak. Poslala jsem ji napřed, ať pozastaví autobus, když nebudeme stíhat, a ona běžela napřed, ale na špatnou zastávku. Samozřejmě jsme autobus dobíhali, ona mezitím volá, říkám si, asi se bojí, že nám to ujede, ale vlezeme do autobusu a třetí děcko nikde. Tak jsme vyrazili bez ní, ale ona se vrátila domů a udělala psí oči na tátu a ten ji za námi na přestupní místo č. 1 hodil autem. 

Vlakem do Brna se jezdí moc hezky, kraj koupil nové krásné vlaky a pojmenoval je po odrůdách vína (ta jižní Morava!!!), my jsme jeli Frankovkou. 

V Brně největší zážitek "antické vykopávky" - aneb zbořeniště bývalého Prioru, aktuálně staveniště.

Forum Brnum.

A pak už Vaňkovka. Nejdřív do DM drogerie a do Alberta, protože všude jinde mají zavřeno. Pak vrátit nechtěnou objednávku do Tchiba, podepsat zřízení účtu pro Michala, protože v současnosti zařídíte všechno v bance včetně zřízení účtu on-line,  akorát že vůbec. Michalovi jsem rovnou na novou kartu převedla peníze, protože mu slíbili jakési výhody při častém placení, a nechali jsme ho tím pádem všechno platit. Jak to nemá ještě zažité, vyvolávalo to řadu vtipných situací. 

Byli jsme se podívat na kraťasy v obchodě, kde měli zlevněné kousky za dva tisíce a v regálu s nápisem "Mikiny za 299 - 699" měli mikiny za tisíc a víc. Paní prodavačka v "C&A" cpala klukům skinny džíny, že se to nosí, neví, že sleduju na Instagramu hromadu módních poradkyň a vím, že se skinny nenosí, navíc Michal v nich má nohy ještě hubenější a Marek v nich vypadal podle slov jeho bratra jako gay (nic proti gayům, samozřejmě.) Nejvíc chtěli všichni jít do knihkupectví a Michal si tam koupil Dostojevského v angličtině. Padám do mdlob. Magdí si chtěla koupit něco na oblečení, ale pak jsme to vyhodnotili, že Vinted má lepší kousky za míň peněz. Ale Marek si nakonec vybral, co potřeboval, a dokonce i já jsem si koupila tričko,  protože na něm byla šípková větvička. (Jestli mi budete někdy chtít něco prodat, dejte tam kytky a máte vyhráno.) Mezitím jsme ještě krotili Mirouše, ušli deset tisíc kroků, pak jsme si dali pizzu do ruky a hambáč ve studentské slevě, snědli to na schodech ke kapucínům a domů jsme jeli Modrým Portugalem. 

Takové normální nákupy.

Modrák pod okem si zařídila v Bushmanu. Stůl v cestě.

Taková normální cesta vlakem.

Já jsem se celou dobu těšila, až si dám doma dala kafe, pěkně na terase, s nohama nahoře, ale pár kroků od domu se strhl liják. Ovšem než jsme se najedli a uklidili nákup, bylo zase azúro, tak jsem si sedla na tu terasu s tím kafem a Marianne Bydlení, co jsem si koupila za odměnu, že jsem celou akci přežila, a řeknu vám: zlatá dědina!

Nákupní horečka

 Tak jako obvykle trochu přeháním, ale je pravda, že jsem využila všemožné zářijové slevy a navzdory poměrně vyprázdněnému bankovnímu účtu nakoupila několik zásadních věcí. 

Tou první nejdůležitější byla nová trouba. No jo, další věc, co měla vydržet do nového domu, ale bohužel. Že nesvítila a nejel ventilátor, to mi až tak nevadilo, ale když šla dvířka zavřít jen speciálním hmatem a hrozilo, že mi zůstanou v rukách, toho jsem se už bála. Nová trouba je pěkná, svítí, ventilátoruje, ale naučit se v ní péct, to je zas něco. Má milion funkcí, které asi nikdy nevyužiju. 

Taky jsem si koupila nový telefon. Ten starý nebyl zas tak starý, ale měl prasklý displej a v prasklinách se udělaly černé fleky, které měnily velikost i umístění. Občas to bylo vtipné, ale většinou dost otravné, když jsem neviděla část zprávy nebo třeba kontrolní pin. Tři měsíce jsem odolávala, ale už to dál nešlo. 

Troubu i telefon jsem kupovala současně a pak nastala tragikomická situace, kdy mi trouba nešla vypnout a nebyla jsem schopná novým telefonem zavolat svému muži, aby mě zachránil. (Dobře to dopadlo, ta trouba totiž na rozdíl od staré i v momentě, kdy je vypnutá, tak svítí, fouká a ukazuje teplotu.)

Hlavní požadavek na troubu: bílá barva. Požadavek na telefon: ne černý. Můj švagr: aha, takže nejdůležitější parametr je barva! Ahaaaaaa....

Pak jsem ještě využila slevy v Tchibo a doplnila jsem si šatník. Dvě trička, kalhoty, svetr.

A teď už do Vánoc klid. Nakupování mě totiž nějak přestává bavit.

 

Na svetru už jsem zašívala dírku. Proč?

 

Velké přípravy

 Naše Magdí půjde v neděli k prvnímu svatému přijímání. Je to sice záležitost zcela duchovní, ale tak nějak se k ní přidává oslava zcela světská, v naší farnosti extra velká. Ještě jsem se nerozhodla, jestli jsem za to ráda, nebo mi všechny ty věci kolem vadí.

Absolvuju to už potřetí, takže jsem připravena na všechno. Je to dlouhé, náročné, vždy přijde něco nečekaného a vždycky se něco po... kazí:-) Tak hurá na to. 

Pro mě jako pro matku to znamená spoustu zařizování. Za prvé, slušně obléct celou rodinu. 

Což o to, pořizování dlouhých bílých šatů pro slečnu jsem si užila. Už dlouho dopředu jsem prohledávala internetové bazary a nakonec objednala dvoje krásné šaty ve dvou velikostech: jedny, co se mi strašně líbily, a druhé o velikost větší, aby bylo na výběr. A hádejte, které si vybrala. Ty druhé, samozřejmě, na rozdíl od mého minimalistického cítění ty s výšivkou a pošité perličkami. V pondělí jsem je vyprala a usušila na sluníčku a  v úterý v rámci schopností vyžehlila a překvapivě nespálila (jsem šikovná.) 

Vzhledem k nejasné předpovědi počasí jsme koupily i bílé svetříkové bolerko a bílý kožíšek. A nové bílé balerínky v ohromující velikosti 37. V osmi letech. 

Velký oříšek je obléct kluky. Samozřejmě jsem se ani nesnažila sehnat sako, ale i nákup pěkných padnoucích džínů našim vytáhlým hubeňourům je Mission Imposible. A koupila jsem jim svetry, a je mi jasné, že Marek v něm půjde poprvé a naposled. Má už svůj styl, čti "365 dní v černé mikině s kapucí". A vážně doufám, že jim ty košile od Vánoc nejsou malé. 

Taky já mám nové šaty, přiznávám, nejde ani tak o to, že jsou moje jediné koktejlky deset let staré, jako spíš o to, že moje tělo se jaksi za těch deset let zvětšilo, zatímco šaty - srazily se, to je ono. Vybírala jsem je čtvrt roku a nakonec pořídila pekelně drahé bambusové v Reparádě. No tak aspoň že jsou etické a ekologické. Jsou to přibližně tyto.

Drahý se vypravuje sám, takže očekávám v neděli ráno lamentace, že se do toho svatebního obleku už nenacpe. 

Přípravy kostela nám začínají dnes velkým úklidem. Naštěstí jsem to letos všechno vyřídila napoprvé. Když jsme chystali Marka, chodila jsem od jednotlivých "funkcionářů" farnosti jak v té pohádce o kohoutkovi a slepičce. Každý mi tvrdil, že nic neví a ať jdu za druhým, který taky nic nevěděl. (Po této zkušenosti jsem vypracovala skvělý manuál, takže letos to šlape jedna báseň.) A protože nás je hodně, úklid byl hotový za hodinu. 

Uklízí celá rodina. 

Dole i nahoře i úplně nejvýš. 

Ve čtvrtek večer máme zkoušku se scholou. Normálně jsou matky omluvené (letos jsme dvě), ale máme nějaké sborové absence, takže zpíváme taky. 

V pátek po dětské mši je pro děti hostina na faře. S farářem. Farář zajistí pití, matky jídlo, takže pátek nepátek budu odpoledne smažit řízečky (to je vyzkoušené nejlepší jídlo, lepší než chlebíčky.) Ostatní matky třeba pečou dort, prostě hostina se vším všudy. 

V sobotu ráno upeču malé tvarohové koláče (v našem kraji must have každé slavnosti), pak uviju věnce z buxusu na ambon a na křtitelnici (už potřetí a snad naposled) a ve dvě hodiny musím být v kostele na nácvik a zdobení kostela a zdobení břízek u vchodu. Večer se pak budu pokoušet umotat věneček do vlasů, a až mi to nepůjde, budu strašně nadávat a pak dáme do vlasů tu třpytivou čelenku a bude. 

Slavnost začíná v 9.00, už teď je mi jasné, že nebudu stíhat, budu strašně nervní a budu křičet po dětech. Na Markově přijímání jsem si při oblékání roztrhla jediné tělové silonky a pak na poslední chvíli hledala úplně jiné oblečení, protože červené silonky k červeným šatům úplně neladí. 

U Michala pro změnu Magdí spadla a roztrhla si svoje jediné silonky a musela mít legíny, což celý outfit dost zabilo. 

Aspoň že na oběd jdeme do restaurace. Byla bych i ochotná vstát ráno v půl šesté a smažit řízky, ale nemáme se kam naskládat a ačkoliv jsem měla slíbené tři roky zpátky, že Magďulčino přijímání už bude v novém domě, úplně to neklaplo. 

Teď už jen děkovat za teplé počasí a doufat, že se kostel stihne prohřát na přijatelnou teplotu. A že nás nepotkají žádné nehody. A že to zvládnu všechno pěkně připravit a Magdí za pár let řekne stejně jako před pár dny Marek:

"Já si toho z prvního přijímání moc nepamatuju, ale vím, že to byl takový pěkný den." 

ULB

 Víte, co je to ULB?

Po vzoru známé UHO - univerzální hnědé omáčky - a méně známé zkratky UHP - univerzální hnědý pták (v časopise Naše příroda od ornitologa Tomáše Grima - miluju, když mají vědci nadhled a smysl pro humor) - jsem zkratkou ULB označila univerzální letní boty.

Jsou to přesně ty boty, které máte celé léto po ruce. Jsou lehké, pohodlné a rychle se obouvají.

Dají se nosit ke kraťasům, k džínám i k šatům. 

Já je nosím do obchodu, do školy, do lesa i na kolo.

Na zahradu, do města i na stavbu. 

Většinou mají jen jednu chybu: vzhledem k výše uvedenému vydrží jen jednu - dvě sezóny.

Ale letos mě to nemusí mrzet -

moje letošní ULB jsou totiž (nebojím se napsat ikonické) jarmilky.

Zbožňovala jsem je už kdysi dávno na základce v původní bílé variantě, ale tahle černá s folklorním potiskem mě naprosto uchvátila. 

Navíc je mají v mnoha velikostech od dětských po ty na velkou nohu, takže máme s Magdí stejné.

A až je unosím do roztrhání, pořídím si je zase. 

Jsou to totiž ty nejlepší ULB!!!

ULB v trávě s plamenkou

ULB s azalkou. 

ULB na skalce. 

ULB s pivoňkami. 

ULB a okrasný česnek. 

(A bonus navíc: jsou ze Slovenska, takže eko lokální.) 

Marnivka

Ještě v hlubokém lockdownu jsem při nákupu oblečení pro děti objevila šaty. Barvu bych brala i jinou, ale při výběru mezi černou a zelenou to byla jasná volba. Jsou z Reserved (to je prý těžký společenský přečin, kupovat oblečení v řetězci, fakt se za to stydím) - ale jsou lněné s bavlnou a Reserved u mě má prémiové body za to, že věci z eshopu posílá v krabici bez plastových sáčků!

Pak jsem se konečně odhodlala ke koupi kašmírového svetru, protože my holky po čtyřicítce už můžeme vlastnit kašmírový svetr. Tentokrát to byl eko nákup - ze secondhandu Kašmírový svět. Dost jsem váhala, jestli dát dva tisíce za svetr ze sekáče, který možná někdo někde vyhrabal za stovku - no ale pak jsem si musela přiznat, že já nemám čas ani možnosti jít si ho vyhrabat sama. A jako - nákupu nelituju. Něco tak heboučkého jsem nikdy neměla. Svetr přišel vypraný a voňavý a velikostně mi sedí mnohem líp než ten kdysi koupený a pak vrácený Marks & Spencer. A fakt hřeje.

Šedý svetr byl zase neeko z Tchiba, ale nosím ho teď pořád. Jak jsem mohla žít bez šedého svetru?

Do Marimekka jsem se zamilovala díky Rose Mitnik. Já minimalista sice nepotřebuju žádné další kabelky, ale tomuhle nešlo odolat, navíc když byly slevy. Takže aspoň psaníčko s tímhle ikonickým vzorem.

No a poslední věc jsem si nadělila včera k svátku. My ženy, co vlastníme kašmírový svetr, totiž můžeme mít i hedvábný šátek. A když už, tak z českého obchodu s ilustracemi českých výtvarníků. Můj vstup do Silky Gangu je ve znamení Červené Karkulky, nejoblíbenější pohádky mého raného dětství. Nadšení level milion.

A co vy? Myslíte si, že je důležité mít v šatníku kvalitní nadčasové kousky z krásných materiálů, nebo jdete jinou cestou? 

Malé velké radosti

Přepadla mě příšerná chuť nakupovat.

S přicházejícím jarem nejlíp cokoliv s květinami.

Takže mám ze slev v Tchibu nový hrnek a termosku.

(Zjistila jsem, že termoska je stejně nejlepší láhev na vodu.

Hlavně v parném létě.)

A taky nové (květinové) pyžamo.

Během jarních dnů jsme ostříhali jabloně, takhle brzo jsme to snad nikdy neměli.

Doma jsem si rozsadila muškáty z těch chudáčků,

co přezimovaly v prádelně,

a všechny se mi chytly.

Na okenních parapetech začíná být těsno.

Klíčí mi zde i majoránka, rukola a jarní cibulka.

Až dorazí objednaná semínka,

přibudou ještě rajčata a pórek.

 

Při každém nákupu v Lidlu si koupím kytici tulipánů.

Aktuálně mám růžové. 

Zlepší mi náladu pokaždé, když se na ně podívám.

Michal měl vypracovat projekt na téma Kultura v Mezopotámii.

Pomáhala jsem mu s tím a vyloženě jsme si to užili.

Hlavně teda pak těch 11 videí, který jsme o tom natáčeli učitelce.

Totiž, to video mělo být jedno, ale dali jsme to až na jedenáctý pokus. 

Znova nasněžilo, ale komu by to vadilo. 

Uzavíráme s dětma sázky, kdy se nám definitivně zhroutí zbytek iglů. 

A sluníčko svítí Covidu navzdory. 

Darujme české Vánoce

Akce, která aktuálně frčí českým internetem,

frčí u nás doma už aspoň třetí rok.

Je to milé, je to eko, podporuje to místní tvůrce.

Je to hezké, je to kvalitní.

A brání to dětské práci a otrockým podmínkám práce lidí v Asii.

 

Moje tipy:

 

HRAČKY

 

Kluky jsem pár let zpátky potěšila traktůrkem a jeřábem od Kovapu.

Jinak jedeme v Legu a předtím to byl Bruder, 

ale to jsou aspoň evropské firmy.

S holčičkama je to jednodušší.

Nejroztomilejší zvířatka jsem našla na Fleru u Leebee Design.

Teda, ta cena mi napoprvé vyrazila dech,

ale když jsem ho zase popadla a objednala králíčka baletku,

tak jsem vůbec nelitovala.

Magdalenka ho miluje.

 

Lupínek baletka po dvou letech hraní, mazlení, špinění a praní. 

 

ŠPERKY

 

Nebo spíš bižuterie.

Objevila jsem pro sebe Jelení šperky.

Pak jsem teda objevila i Deers, a jsem z toho dost zmatená,

co jsou teda ti originální jeleni?

No, já mám ty s českým názvem,

a k Vánocům dostanu dalšího.

Vidím to na dlouhodobou závislost. 

Ten větší je můj a ten menší Magdalenky. Ladíme spolu. Dostaly jsme za loňský školní rok.

 KOSMETIKA

Nejčastější vánoční dárek.

Proč teda nekoupit něco českého, voňavého, kvalitního?

Loni jsem po letech okukování podlehla Manufaktuře.

No co, skončila jsem s kariérou Avon Lady,

přestala jsem utrácet v rámci jejich akcí

"kupte si, co nepotřebujete, a my vám dáme, co nechcete"

a najednou ta drahá kosmetika není tak drahá.

Zvláště pokud opravdu milujete voňavé sprchové gely a tělová mléka.

Večerní sprcha se pro mě stala voňavým rituálem.

A mají i "must have" dnešní doby: dezinfekční gely s krásnou vůní!

JÍDLO

To je prostě nejlepší a nejvíc eko dárek.

A nezabírá místo po Vánocích.

Hlavně se musíte trefit do chuti,

a pak neudělat faux-pas, jako že dáte třeba kus masa vegetariánovi

nebo něco sladkého diabetikovi.

I když, děda v L. si ty moje višně naložené s cukrem v rumu

vždycky dá s chutí.

Chutný dárek rovnou ve vánočním balení zajistí Vánoční mix od Mixit.

 

Pro milovníky čaje není nad Sonnentor. 

Nezní to česky, ale součásti bylinných čajů se pěstují i kousek od nás v Otinovsi.

Mají neuvěřitelně vtipné názvy.

A čajem neurazíš.

SVÍČKY

Nejkrásnější svíčku jsem měla loni od Radua Crystal.

Je čistě přírodní ze sójového vosku a hlavně v krásné skleničce.

Jestli se někdy přestěhujeme do nového domu,

vyberu si tam i skleničky na víno.

A NĚCO PRO TY, KDO NIC NECHTĚJÍ

A kdo nic nepotřebují.

A pro koho se těžko něco vybírá.

Držím se hesla: dejte to, co by udělalo radost vám.

A dejte něco vánočního. 

A co je víc vánočního, než vánoční ozdoby.

Já jsem letos u Decor by Glassor objevila:

kytaru pro Danu, co nám hraje na kytaru na dětských mších,

trubku pro učitele hudebky našich kluků

a dokonalé Pražské Jezulátko pro pana faráře.

 

DOKONALÉ BALENÍ

Nejkrásnější vánoční papír je od Myyny.

Stejně jako vtipná razítka a washi pásky, kterými nazdobíte i obyčejný eko papír. 

A já tam letos pořídila i pár drobných dárků

a sobě úchvatný diář s nálepkami.

Nutno říct, že všechny tipy jsou vyzkoušené a ověřené.

A zatím nezaujaté.

Ale teď, když některé příspěvky na blogu čte i 50 lidí,

teď už jenom čekám na nabídky spolupráce a testování.

 

Já už mám letos skoro všechno pořízeno, jako obvykle přes e-shopy.

V tomhle pro mě letošní zavřené obchody opravdu nejsou problém.

Ráda dárky vybírám, ráda je balím, a chci to dělat v klidu.

A chci se v adventu věnovat důležitějším věcem než nákupům.

 

Dnes přesně v 15.50 u nás spadla první sněhová vločka, 

takže nejvyšší čas začít se pořádně těšit na Vánoce.

 

PS: vy, co čtete můj blog a zároveň od nás dostáváte dárky pod stromeček

můžete už tipovat, která krásná česká věc byla koupena právě pro vás!

 

PPS: zbytek dárků jsem nakoupila v Lidlu. Nikdo není dokonalý.

Nákupy podzimní

Jsem o sobě přesvědčená, že jsem minimalista

a moc nenakupuju a neutrácím.

Ale po 14 letech jsem přišla o turistické boty

(předala jsem je na jaře Míšovi během obuvní krize

a už mu zůstaly)

a zimní bunda z Tchiba je po pěti letech taky ve stádiu rozkladu.

A protože se teď couráme přírodou víc než jindy,

nakupovala jsem.

Prej nejlepší sportovní a outdorové boty jsou Salomonky.

Fajn, taky mají úplně jiné číslování,

takže ty první koupené čekají, až zase otevřou obchody

a já je budu moct vrátit.

Druhý pokus s velikostí už klapl.

Funčnost bot v bahně, dešti, mlze a v mokré trávě zatím 100%.

Že by mi sedly na nohu, to se říct nedá, ale doufám, že se prošlápnou.

Než v nich vyrazím na pořádnou túru.

Pro bundu podruhé a na jistotu na Woox.cz.

Když už utrácet, tak české firmě.

A zase dva pokusy.

Tentokrát jsem větší měnila za menší a skořicovou s kožíškem

za střihově jednodušší zelenou.

Je z Jeseníku, je funční, je recyklovaná.

Je lehká, je pohodlná, je pěkná, je úžasná.

Teď jenom aby mi to všechno zase vydrželo aspoň těch deset let!

Léto jako za mého dětství

Čti "chladno, vlhko, zataženo, déšť."

Móda tepláků a teplákových bund, kterým se dnes říká mikiny.

Výlety maximálně do lesa na hříbky.

Doma teplé polívky a teplý čaj. 

Čtení pod peřinou. 

Čas na pexeso a deskové hry. 

Ze skříně smutně koukají letní šaty 

a všichni vyhlížíme ten jeden - dva teplé dny,

kdy na ně konečně přijde čas. 

Možná je to všechno tím, že jsem konečně doladila terasu. 

Hned první den prázdnin se mnou drahý zajel do Jysku. Jak už to tak bývá, vyhlídnutá křesla nebyla nic moc.

Ale vybrali jsme jiná a k nim stolek. 

A v Kauflandu i hortenzii. 

Doplnila moji terasovou džungli. 

Doma trochu uklízím, trochu zahraničím. 

Začínají dozrávat maliny, trhám rybíz do mrazáku. 

Máme hrášek, baby mrkev a cibulku. 

První čtyři zralá rajčátka. 

Zbytek úrody čeká na teplo. 

Já taky. 

Zoufale.