Mladší chlapec zdárně dotančil v tanečním kurzu pro středoškoláky. Jak jsou kluci každý na jiném gymplu v jiném městě, i taneční byly odlišné. Pro holky rozhodně lepší v Prostějově: na kterou nezbyl kluk z ročníku, té přidělili staršího "tanečního asistenta", ne jak v Bozaku, kde se hlásily rovnou páry nebo nic. Staršího chlapce si tehdy hned ve třídě zabrala Anička, mladší si po pár lekcích vybral Janču. (Byla z těch nezabraných nejhezčí.)
Zatímco Marek měl dvě prodloužené, takové normální, my jsme byli na první i s Miriam a na druhou jsme ani nešli, Michal měl pro rodiče jen závěrečný věneček. Proč se tomu říká věneček mi uniká, znalce prosím o vysvětlení v komentáři.
Věneček znamenal velkou akci, na kterou se kupovaly lístky na dvakrát, na poslední chvíli jsme ukořistili dva lístky ke stolu a ty na stání, že by šel i Marek s Verčou, jsem zdatně propásla. Byly pryč za tři hodiny online prodeje.
Další zásek s akcí přišel v pondělí, kdy drahý onemocněl natolik, že si nechal napsat neschopenku.
"Klid, od středy budu v pohodě."
Ehm, od středy začal brát antibiotika. Tak jsem se rozhodla, že půjdu s Markem. Ale Marek v úterý večer:
"Mně je blbě, do konce týdne budu doma."
Ale co já? Pak mě napadlo víc Magdalenku. Ještěže mám tolik dětí!
Na věneček se mi i vzhledem k výše uvedenému zoufale nechtělo. V adventu vůbec nejsem náladěná na nějaké plesy, a obzvlášť v pátek na Mikuláše. Ale chtěla jsem toho svého chlapce vidět, tudíž jsme se s Magdí hodily do gala a vyrazily.
První rozdíl od loňska: kulturní a společenské centrum statutárního města je trochu jinde než sokolovna. Ale zas kapela se mi zdála lepší u Marka, úplně nemám pochopení pro zpěváky v džínách, když má akce podmínku "společenský oděv nutný". No a pak jsem teda zírala: jednotlivě představili každého absolventa, chlapec dal dívce květinu na ruku, elegantně sešli schody a zapózovali pod slavobránou. Pak všichni zatančili polonézu a valčík. No jo, všechny holky v bílých dlouhých šatech - má to něco do sebe.
Hned na úvod bylo sólo pro rodiče, takže jsem si s chlapcem zatančila, moc nám to nešlo, on má nacvičené jakési otočky, co neznám, ale stejně mě to dojalo. Náš Michálek totiž není jako většina chlapců, kteří udělali přerod z puberťáka v rozervaných džínách do obleku, on miluje saka, košile a vestičky od raného věku. Zatímco jeho spolužáci šli ve druhé třídě na karneval jako Supermani a Spidermani, on si vzal oblek a dělal Jamese Bonda. A teď úplně zářil.
Ples se vydařil. Moc se mi líbila i taneční soutěž, Michal se zúčastnil z legrace, partnerku si našel až pět minut před soutěží, protože Janča s ním tančit nechtěla (prej to neumím a ztrapním ji) ale na poslední chvíli svolila jiná spolužačka. Do finále se nedostali, tak jsme s Magdí fandili jeho kamarádovi, ten byl nakonec třetí. Po soutěži už hráli samé rychlé skladby, tudíž jsme s Magdí mohly taky tančit a blbnout. A pak jsme dotáhly chlapce i do foto koutku, tak třeba budeme mít i fotku!
Bylo to krásné.
A za rok - dá-li Pán Bůh - už Markův maturitní.
