Opravdu náročný víkend

Jak se to tak stane? Třeba tak, že nepozorná, nerozumná, ano, řekněme si, hloupá matka, dá ročnímu dítěti na hraní starou kalkulačku.

"Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty, a mně hasne u vaření, pro tebe, ty zlobo, ty!

Hle kohout, vůz i kočárek, hrej si, tu máš..." kalkulačku!

A dítě ztichne, matka dovaří, nakrmí robátko, a při zběžné kontrole ohrádky zjišťuje: kalkulačka bez krytu, kryt vedle, jedna baterka vedle, a kde je, ..., ta druhá!

No jasně, v batolecím bříšku!

(Potvrzeno při RTG. Předtím samozřejmě ještě proběhla cesta pro zbývající děti, návštěva místního PLDD pro papíry, zalarmování široké rodiny při pokusu kontaktovat otce batolete, rychlobalení, aspoň minimální rychloúklid domácnosti, poučení dětí o slušném chování a poměrně zběsilá jízda do nemocnice. Ano, víme, že minuty nerozhodují, ale řidič byl nadšen, že nemusí dodržovat rychlostní limity - krizová situace - tak jsme jeli jako...:-))

Je vtipné, jak je důležité přijet co nejdřív, ale v nemocnici je na všechno dost času!

S diagnózou "už je skoro ve střevech" jsme byly s Madlenkou přijaty k observaci na dětském oddělení.

Zde jsme strávily vcelku poklidné dva dny a dvě noci, než baterka prošla celým Madlenčiným trávicím traktem a bez zanechání škod (snad!) opustila její tělíčko opačným otvorem, než se do něj dostala.

A jelikož v nemocnici mají na všechno dost času, při vyloučení v 11.30 jsme byly konečně propuštěni v 16.00. V 16.30 jsme měli u nás uspávání broučků. Leč stihli jsme vše. 

Malá polykačka!

A dnes teda konečně všechno uklízím a peru, a neskutečně si užívám, že jsem doma! A je fajn, že máme prázdniny, Mareček byl dnes na návštěvě u kamaráda, celý den, takže jsem byla hodně s Michálkem a užívali jsme se. 
(Míšo, mně se tolik stýskalo, tobě taky? - Ne, mami, mně ne! :-))
Snad poslední dny, kdy se dá prádlo sušit venku! (A stejně dosychá v prádelně, protože se za chvíli zatáhlo.)

 

Vydařená sobota

Letošní léto nestálo za nic a podzim u nás teda taky moc neboduje. Je fajn, že je celkem teplo, ale toho deště a mraků už je prostě moc!!!

Ale včerejšek se vydařil. Usušila jsem prádlo venku, Michal zryl kus zahrady a s klukama jsme byli na drakiádě. Bohužel, než jsme rozmotali draka, přestalo úplně foukat.
Podzim ukázal svou nejhezčí tvář!
 

Volby

Moje první volby: v šesté třídě. Volil se předseda třídy. Strany byly jasné: holky proti klukům. Já proti Liborovi, klukovi, který se jenom šklebil a říkal hloupé vtipy. Bylo přece jasné, že to musím vyhrát, i proto, že holek bylo ve třídě víc. Výsledek? Vyhrál Libor. Zjistila jsem, že pro něj hlasovaly i moje kamarádky. Proč? Protože je to přece kluk! Holky nemají v politice co dělat.
Další volby před osmi lety. Komunální. Vytvářeli jsme alternativu "starostovým mužům", byli jsme mladí a nadšení. Pak jsem si je zopakovala před čtyřmi lety, vždy se stejným výsledkem: tvořili jsme zanedbatelnou menšinovou opozici. Jen tak do počtu. 
Letos byly volby v naší obci ještě vyhrocenější, o přízeň voličů bojovaly hned tři strany. Tu naši jsem vedla tentokrát já. Naše alternativa: slušné, milé a vstřícné jednání pro lidi. 
Výsledek? Stejný jako tehdy v šesté třídě. Poměr "starostovců" a "našich" stejně trapný: 7:4. Od nás se dostal jen jeden kamarád. Lídrině nikoliv:-)
Co z toho? Skutečným vítězem voleb je v tomto případě moje rodina. Madlenko, už žádné proplakané opuštěné noci!!! Už žádné nervy, žádné zbytečné rozčilování. Za osm let v zastupitelstvu jsem neprosadila nic než jednu prolízačku na dětské hřiště.
Čas namířit svou energii jinam.