Na plese

 Tohle byla maximální plesová sobota - VŠICHNI  pořádali ples. Všechny možné farnosti i Michalova škola. Teď kam vyrazit, že? My tradičně do Sloupu (a stejně, než jsem se stihla zeptat na náš farní ples, už nebyl volný stůl.)

Zatímco svět kolem mě nabádá ke skromnosti a "nemusíte si furt kupovat nové oblečení", já jsem si opět na posledním plese (tj. na Michalově věnečku) uvědomila, že svoje plesové šaty mám dobrých deset let, což naštěstí není vidět na střihu, ale je to vidět na velikosti - nějak se za těch deset let srazily nebo co. A že bych si mohla koupit nové. A týden před plesem jsem si je vybrala na Vinted "nové s visačkou, v několika barvách." Váhala jsem nad zelenou, ale děti hlasovaly pro bordó. Šaty bezva, koupila jsem si i kabelku, nakonec dokonce dvě (po konzultaci s Magdí - pak je budeš nosit do tanečních, udržitelnost především.) A pak najednou po cestě na ples mě napadlo - jejda, ty šaty byly nové za fajn cenu - kolik lidí bude mít na plese stejné? Tak přesně jeden, spíš jedna - naše Hanka. A měla ty zelené. Haha. Ovšem naši mužové na nás hleděli, o čem to mluvíte, každá máte úplně jiné šaty, ty zelené a ty červené, v pohodě, ne? Tak určitě, hodlám ty šaty nosit dalších deset let, minimálně. Pro takovou příležitost jednou za rok...

Na plese každý rok hrávala stejná kapela, měli poněkud retro repertoár. Jeden kytarista, jeden klávesista a zpěvačka. Letos se na ně dívám a říkám si - vyměnili zpěvačku? Tahle je nějaká mladá. Pak si u stolu říkáme - vyměnili klávesáka? Má nějaké dlouhé vlasy. A nebo vyměnili kytaristu? Nebo snad kytarista změnil styl, že hraje v lesklých hadrách a ķšiltovce? A pak zjistíme, že je to úplně jiná kapela. Akorát retro repertoár zůstal. Ale hráli docela strašně. A zpěvačka měla tak krátké šaty, že Blanka neustále upozorňovala, že si určitě zapomněla vzít sukni.

Půlnoční překvapení překvapilo i pořadatele. S farním plesem totiž pomáhali i místní skauti, co skaut, to ministrant, a co místní ministrant, to vtipálek. Takže jsme viděli katolickou verzi "chcete být milionářem", pardon, ministrantem, katolické zprávy (nový papež je zvíře!) a nejvíc byla "Výměna farností", kdo někdy zmrzal ve vysočanském kostele, ten se smál dvojnásob (a nebo mu zmrznul úsměv na rtech).

Farní plesy jsou nejvíc fajn v tom, že vlastně přispívate na kostel, ale na rozdíl od klasické sbírky při mši za to rovnou něco dostanete. Třeba chlebíčky. Nebo vyhrajete v tombole. My jsme si domů přivezli čokoládu a prodlužovací kabel. 

Chcete být ministrantem?

První týden roku 2026

 - konečně jsem se dočkala, že všichni vypadli z domu a já jim nemusela vařit 

- došlo mi, že i když nikomu nemusím vařit, musím uvařit sobě, Miroušovi, drahému a Magdalen, kteří v zájmu úspor a kvalitní stravy obědvají doma. Zas nic.

- konečně jsem přetáhla všechna data ze starého školního počítače do nového školního počítače, abych mohla ten starý vrátit. Nový potřebuje souhlasy od správce sítě, nemá přihlášení na tiskárnu, a správce sítě přijede do školy koncem ledna. Podruhé zas nic.

- mrzne a v pátek začalo malinko sněžit. Aspoň něco. 

- balíčky z Vinted objednané mezi svátky v době zavřeného parcel shopu oběhly okres a konečně dorazily. Zimní kabát byl ve skutečnosti na místní červen, ale úpletové šaty jsou dokonalé. Aspoň něco.

- Miri absolvovala celé tři dny ve školce. První letošní viróza přijde za 3-2-1...

- Michal ve středu dopoledne zjistil, že mu večer začínají pokračovací taneční. S holkou, kterou v životě neviděl. Ale prý dobrý.

- Ve čtvrtek odpoledne přijel ze školy s teplotou. 

- Dva večery jsem strávila úpravami jisté seminární práce. Jsem zvědavá, co dostaneme za známku.

- Mirouš definitivně přestala spát po obědě. 

- Spadl nám stromeček. Naštěstí se rozbily jen asi čtyři ozdoby, a žádná zásadní. 

- Dolila jsem do kafe zbytek likéru s příchutí slaného karamelu. Sbohem, vánoční chutě. Bylo to s vámi fajn.

A taky s Miri sáňkujeme.

Ještě z Vánoc

.... protože doba vánoční nekončí na Štěpána, že jo. Aspoň nám katolíkům.

Letos byly Vánoce docela dobře rozložené (ovšem musím říct, že v rámci plánování mě poněkud stresuje, jak jsou Vánoce pokaždé jiné dny. Někdo navrhoval posouvat Vánoce podle sněhu, mně by spíš vyhovovalo, kdyby to bylo jak na Velikonoce stejné dny. Prostě předposlední neděle v roce čtvrtá adventní neděle, v úterý nebo ve středu Štědrý den. A každý rok bychom si užili krásně dlouhé volno.).

Tak letos jsme si po svátcích dali vcelku normální sobotu a v neděli jsme slavili svátek (Svaté) rodiny a po váhání a domlouvání jsme konečně vyrazili do vánočního Brna. Marek už je řidič, tak jsme mohli jet v pohodě dvěma auty do Blanska na vlak. Akorát teda kvůli lístku na parkování nám ještě ujel jeden spoj před nosem a přijeli jsme se stmíváním.  Tak aspoň jsme měli hned vánoční světýlka, že jo. 

Vzhledem k tomu, že na vánočních trzích kupujeme už roky maximálně punč, tak vůbec nevadilo, že jsme přijeli až po trzích. Aspoň bylo míň lidí, i když na můj vkus furt hodně. Miri se svezla na kolotoči, podívali jsme se na draka ve svetru a na betlém u radnice, vlezli do pár kostelů prohlídnout betlémy a pak už zas šli na vlak, protože bylo docela pozdě.

Cestou domů jsme se stavili na pizzu v Blansku a zde jsme měli největší zážitek: jídlo a pití nám dovezla robotická kočka. Byli jsme z toho tak vyvalení, že jsem na poprvé nestihla vzít všechno pití, takže s ním kočka odjela a pak se znova vrátila i se slovy: "Dobrý den, vážení hosté!" Hustý. Už vás někdy obsluhoval robot?

V pondělí mě doběhla touha po nějaké kultuře a tak jsme s Magdí odjeli do B., kde v kině dávali záznam Louskáčka z Královského baletu v Londýně. Jakože našla jsem i poslední dvě místa v představení v Janáčkově divadle v Brně, ale cena a čas a doprava a okolnosti rozhodly, že kino stačí:-) Udělaly jsme si s Magdí holčičí odpoledne, ještě jsme stihly švadlenku, kde si nakoupila vlnu na háčkování, kterému propadla, zašly jsme do kavárny a pak si vychutnaly balet a byly překvapené, jak se to dá pojmout zase jinak. (Magdí uchvátily Angličani, u mě vede Brno a Klárka v reálném věku.)

Jakoby to ty sněhové vločky z Louskáčka přivolaly, v noci krásně nasněžilo. Prokutáleli jsme se až k silvestru, který jsme po letech strávili u Blanky. Původně jsem chtěla odjet kolem desáté, ale najednou byla půlnoc. Tak po deseti letech jsem vítala nový rok od prvních vteřin. A omezení ohňostrojů vítám a vůbec mi to teda nechybí.

Nový rok u nás znamená vepřové se zelím na oběd, vídeňští filharmonici v poledne a čeští večer, flákací odpoledne a brzké zaplutí do postele, aneb snaha aspoň trochu srovnat dítěti režim (jelikož silvestrovskou půlnoc si samozřejmě dala s námi, že, pařmenka jedna nespavá.)

V sobotu Tříkrálová sbírka. Trochu jsem na whatsupové farní skupině vyvolala paniku, protože den před akcí jsme měli tři skupinky, a je zapotřebí aspoň šest, a zafungovalo to a v sobotu nás bylo do sedmi týmů! A to i přesto, že ti, kteří měli přijít, nepřišli. Poprvé za dvacet let sbírky jsme všechno zvládli za dvě hodiny, v klidu, bez mrznutí, bez únavy. Jak prohlásil náš Michal: "Když nechodíme pět hodin, tak mě to i baví."

Moje královny.

A já jako náhradník, když A. odpadla.

Závěr vánočního veselí proběhl v neděli v kostele na zpívání u jesliček. Takový nový a moc příjemný počin. Část rodiny odjela na nákupy, ale my s Miri jsme si to užily. Já zpívala a ona řádila, samozřejmě. Na následném posezení na faře se Miri seznámila s malou Laurinkou a byla úplně hotová z toho, že jí ožilo její miminko :-)

Na chodníku to drhne, ale jezdíme uličkami.

Můj rok 2025

 Inspirováno Padesátkou.

Rok 2025 byl:

- zřejmě poslední rok, který jsem celý strávila na rodičovské dovolené (s polovičním úvazkem ve škole teda)

- rok, kdy jsem snad naposledy kojila (celý první půlrok)

- moje děti oslavily druhé, dvanácté, šestnácté a osmnácté narozeniny

- nejmladší byla konečně odstavena, rozšířila si slovní zásobu na třicet slov ("mami" řekla v říjnu), naučila se jezdit na odrážedle, odplavala tři plavecké batolecí kurzy, přestala jezdit v kočárku a začala chodit do školky

- druhá nejmladší začala hrát na tenorovou flétnu, měla asi padesát koncertů, byla třetí v okresním kole Pythagoriády, naučila se háčkovat, byla na letním táboře v teepee a se školou v Rakousku

- druhý nejstarší si koupil motorku, udělal si na ni řidičák a dvakrát se vyboural, začal hrát na baskřídlovku, absolvoval lyžařský kurz bez zranění a  taneční a byl se školou ve  Wroclavi a ve Vídni 

- nejstarší udělal řidičák na auto, zaběhl dva půlmaratony, našel si kamarády, se kterýma začal chodit na jazz, začal chodit s Verčou, byl sám na výšlapu v Beskydech a s Verčou v Budapešti a ve Vídni 

- já jsem nebyla zase nikde

- putovala jsem třikrát do Sloupu, jednou do Jednova, jednou přes Vranov do Křtin a jednou jsem do Křtin dojela na kole

- byla jsem na školním výletě s deváťákama

- stále nejezdím autem (ale s navigováním jsem ujela tak sto kilometrů)

- pořád furt všude jezdím na kole, když teda nemrzne a podobně, ale žádný větší výlet jsem nezvládla, kromě těch Křtin 

- znovu jsem začala psát Vánek, dělala jsem hru pro děti na farní den, byla jsem s dětma na výletě s náboženstvím, na setkání prvokomunikantů a s mládeží na farnostech bez hranic

- skamarádila jsem se s několika lidmi z přifařené farnosti, nejvíc paf jsem z Verči G.

- byla jsem s drahým jednou na večeři a jednou na koncertě 

- byla jsem na jednom plese - prodloužené - věnečku

- byla jsem jednou v kině a ani jednou v divadle (prostě kulturní život jako prase)

- s dětma jsme vylezli na Kralický Sněžník a taky jsme byli ve Vranově nad Dyjí a v Brně, kde se starší vyjádřili, že je to rodinné cestování už nebaví

- stavba se vůbec neposunula

- doma jsme vyměnili kotel a nikdo se z toho nezbláznil (já málem)

- vyhodili jsme jednu starou nepraktickou skříň a pořídili novou skvělou 

- na novou zahrádku jsem zasadila spoustu keřů a talovíny

- u terasy jsme vyměnili škaredé túje za dřevěné zábradlí 

- uschla nám jedna jabloň

- ořešák měl poprvé koš ořechů

- během roku jsme získali čtyři nové sousedy. Dvoji jsou Ukrajinci

- měla jsem čtyřicet pět a vůbec jsem to neslavila

- jediný plán na tento rok bylo zasadit jabloň a hádejte co? Nic.

- ale jinak jsme byli všichni vcelku zdraví, děkuju za to