Připraveni

 Tak já po čtyřech letech kompletní přípravný týden. V tomhle jsem fakt ráda za to, že jsem chodila při rodičáku do práce: nástup téměř nebolel. Tak ale samozřejmě jsem chtěla jezdit na kole, a dva týdny zpět jsem si prorazila na svém kole duši, a když jsem vyrazila na Magďulině kole, hádejte, co se mi stalo kousek za dědinou, na té škaredé kamenité cestě s málo nafouknutými pneumatikami. Haha. Hlavně že: loni jsem přijela pozdě a bylo to trapné, letos přijedu včas. Hmmmm. Než jsem kolo dotlačila zpátky a než mě drahý hodil do školy, už zase jsem vpadla do rozběhlé úvodní porady.

Ale doma to bylo dobrý: když tak hezky zvládli mou nepřítomnost minulý týden, v klidu jsem předala dítě, instrukce i úkol uvařit oběd i dědovi. A je to fakt paráda, když člověk ráno akorát vypraví sebe a jede, a když se vrátí, má na plotně oběd. Dokonce jsme zvládli i návštěvu Áni. A ve čtvrtek večer si Magdí odjela do N. a službu přebral Marek - ten už jen relaxoval po třech dnech v Beskydech. Jsou šikovní.

Sobota po x- týdnech správně pracovní, konečně se začalo chystat dřevo na zimu. Zapojili se všichni kromě mě a třetina zásob na zimu se zvládla. V noci na sobotu taky pěkně sprchlo, takže jsem rovnou mohla okopat a namulčovat kůrou a odřezky květinové záhony. 

Teď už jenom nabrat síly, nechat účinkovat to požehnání, co jsme dnes dostali v kostele (speciální učitelské) a v úterý hurá na to!!! Ať nás síla provází:-)

Cesta do školy už na mém opraveném kole.

Samozřejmě vytisknout a svázat moje učebnice do chemie.