Perníčky

Perníčky jsme pekli v neděli. Kluky to moc bavilo. Ovšem maminku to silně vyčerpalo. Dát po akci do pořádku děti, kuchyň a ještě nafotit krabici s upečenými perníčky - to už bylo nad moje síly. Možná je stihnu nafotit nazdobené. Možná je sníme dřív, než je stihneme nazdobit:-)

Ještě trochu podzimu...

...než vypukne advent. Fotky jsou z nedělní vycházky "za humna". Focena jenom první část vycházky. Potom došla baterka ve foťáku:-)

O prvním sněhu a nebílém adventu

První sníh je každý rok událost. Letos pro mě zastíněná tím, že padal právě v den pohřbu mojí babičky.
Ale jinak nemyslím, že by to bylo letos nějak mimořádně brzo. Moje sloní paměť má uložené vzpomínky na 7. říjen 1994, kdy napadlo dvacet čísel na nesklizenou zahrádku a my se sněhovou břečkou brodili v nízkých botkách při cestě ze školy.

Stejně mi vždycky první sníh vykouzlí úsměv na tváři.
A stejně tak jsem přestala řešit, že po mrazivém bílém podzimu přijde teplá, bezsněhová zima.
Naučila jsem se užívat, to co právě mám, a najít si v tom to hezké.
Ať žije říjnový sníh! Ať žije slunečný advent!
Aspoň mi přestane vadit, že stále nemám pořádné zimní boty a kabát:-)