Veselé Velikonoce

Tak letos definitivně potvrzeno: Velikonoce pro mě znamenají pět dní volna, z čehož čtyři dny všechno chystám a dvě půldne chytám dech. A to jsem si letos myslela, jak jsem na to vyzrála, že jsem si jarní úklid rozfázovala během slunečných březnových dní a že to nebudu přehánět s vařením ani pečením. Hahahahahaha. 

Půl čtvrtka zabitého na nákupech. Tohle jsem mohla vyřídit dřív, ale nebyla síla. Ve škole mi dávali vyšší úvazek s plánem na měsíc, dva, aktuálně to vypadá minimálně do půlky května. K tomu porady (z těch jsem se dřív vyvlíkala), suplování. Mám toho všeho plné krovky.

Ve čtvrtek teda nějaký úklid, nákup, uvařit oběd, večer na mši. V pátek vyprat, co šlo, navzdory pověrám, protože svítilo slunko. K tomu napéct koláče - Magdalen pomáhala, ale dělaly jsme je z kila mouky, protože je nás už moc. Pak chleba, beránek, postní oběd. Doladit úklid, na křížovou cestu a na obřady. V sobotu zbytek vaření, upéct mazance, protože se snědl chleba, udělat řez, aby bylo v neděli něco slavnostního ke kávě, douklízet, doprat, dožehlit, doleštit a zhroutit se. Pak se vzpamatovat, hodit se do gala a do kostela na vigílii. V neděli ráno (pro změnu) na mši a pak obalit a usmažit tisíc řízků. Ještěže ten salát udělala omladina sama v sobotu.

Plán na první volné půldne byl jasný: jarní výlet do teplých krajů nebo se jen tak válet. Místo toho návštěva v nemocnici u babičky, pak u tety a cestou domů v N. V pondělí ještě další vaření, chlebíčky, zase chleba a zase do kostela. Vůbec se nezlobím, že koledníků bylo jen střídmě. Naši chlapci už po své ose, Michal na motorce u spolužaček, Marek na obědě u Verči. Stejně bych teď potřebovala aspoň dva dny volna, abych se z toho vzpamatovala. 

Ještě musím napsat, že původní verze tohoto článku byla delší a optimističtější, ale neuložila se mi, a na podruhé už zbyl prostor jenom pro frustraci unavené matky. Pardon.

Beran podle Magdí. Formu vymazal Michal tak blbě, že se rozpadla hlava, a sníh se zase srazil.

Nevadí. 

Nebylo to poznat ani na chuti.

Páteční křížová po obci.

Pečovatelky.

Šlehá piškot.

Přinesla větve na dekorace.

Mazance jsem vůbec nechtěla péct, jenže došel chleba.

Hlavní ochutnávačka.

Řez padl v neděli po obědě. 

Low cost dekorace: na stole...

... na polici...

... na schodech...

... na dveřích...

...na okně.

Barvení vajec.

V cibuli.

Bylo jich jen šest a dvě už jsou pryč.

Vigílie.

Se všemi dětmi.

Nejmladší takto. Konečně v klidu:-)

V neděli v Brně.

Teplo a rozkvetlo. U nás ale dnes zase zima. Brr.

Vánoce v domě

 Ukládám pro vzpomínku. 

Na dveřích. 

Ještě adventní.

Na terase je dřevěná zábrana místo tújí, a na ní hvězda a světýlka.

Truhlíky.

Mini stromek na terase po sněžení.

Hvězda podruhé.

Ministromek v zádveří.

Vánoční stromek od Františka. Velký a široký.

A girlanda u Miri.

Den bez kafe

To není den dobrovolného půstu. To je den, kdy si prostě nestihnete ani udělat kafe. Já nejsem žádný kofeinový maniak, u kávy je pro mě nejdůležitější ten rituál: namlet si čerstvou kávu, ohřát a našlehat mléko, udělat si espresso v konvičce nebo zalít kafe na filtru, ale hlavně si to v klidu vychutnat. V klidu!

Že se to ve středu sejde, to jsem věděla dopředu. Ale někdy to jinak nejde, takže: ráno do školy, po škole domů, rychle nakoupit a pak doma rychle umíchat polevu na perníčky, vzbudit Miriam a pospíchat na faru na druhý ročník obnovené tradice "zdobení perníčků pro Mikuláše". Perníčky jsme s Magdí pekly v neděli, větší část pak donesla Zuzka. Na zdobení málo lidí: jenom my s Magdí, Zuzka se Šárkou, Věrka a "teta Libuška". Zuzka udělala dvojnásobek těsta, tak toho bylo mraky, končily jsme v pět. 

Nedělní pečení. 

Poprvé v životě správně umíchaná poleva. Děkuji Petře Burianové a její Cestě z těsta.

Mladé zdobičky.

Tuhle nádheru donesla Zuzka.

Zase rychle domů, tam jsem se sotva otočila a v šest jsem už zase jela pryč. Tentokrát na setkání zástupců pastoračních rad. Brácha to absolvoval v jejich děkanátu před měsícem, tak jsem trochu věděla, co asi bude: sdílení ve skupinkách a chlebíčky. Bylo obojí!!! A spousta známých. Dobře tam bylo. Cestou domů jsme v B. ještě vyzvedávali Marka z Fyziklání. A Michal přijel o půlnoci z poslední lekce tanečních. Padla jsem do postele v půl jedenácté a jako obvykle nemohla ze všeho toho adrenalinu usnout.

Když jeden den jedu na 150%, druhý den vstávám s energií poloviční. Takže výrazné zvolnění, které jsem si mohla dovolit, protože jsem nešla do práce. Akorát jeden velký úkol - adventní věnec do kostela. Letos ještě vtipnější příběh než loni. Sedím u čaje a zrovna si říkám, že jsem se letos nedomluvila na motání věnce, no ještě že tak, nestíhám i bez toho, loni jsem si to užila, jsem za to ráda, díky, stačilo. A do toho volá farář: jsem v Brně, mám koupit svíčky na adventní věnec? A já na to - mně je to celkem jedno, domluvte se s paní H. A on - no ona mě říkala, že už to máte na starosti vy, že jste to chtěla. Aháá...

No, ještě že jsem to zjistila dřív než v neděli ráno. Takhle jsem si s Miriam jenom protáhla cestu z obchodu a nastříhala kabelu větviček a doma jsem si po obědové pauze udělala kreativní chvilku. Má-li to být doživotní úkol, tak to beru, šéfe.

Fotka z procesu.

Hotovo.

Velikonoce ryze světsky

 Letos mi přípravu zkomplikovaly jak návštěvy v nemocnici, tak čtvrteční školení. To bylo teda naštěstí krátké, ovšem stejně dopoledne zabité. 

Jarní úklid jsem stihla předem, upekla jsem jen koláče a beránka a v sobotu ještě krémeš, který jsem dělala poprvé, krém neztuhl, nicméně se všechno snědlo, vizuální nedokonalosti navzdory. 

Vajíčka letos nabarvila komplet Magdí a s Markem už úplně sami udělali bramborový salát. Děsná pohodinda ty velký děcka, fakt.

Dekorace jsem opět pojala minimalisticky, kytky ze zahrádky do vázy a je to. Terasa mi rozkvetla díky přesazovaným cibulovinám: co se mi nehodí v záhoně, to provizorně šoupnu do květináče. A konečně jsem využila starou formu a nápad z Pinterestu. Protože jsem namíchala krokusy a modřence, byla z toho dekorace dvě v jednom.

Verze krokusová.

Verze modřencová.

V pondělí pak přišlo jen minimum mrskutníků. Vlastně nám to nevadilo, ti zásadní se dostavili a to je hlavní. Chlapi akorát zajeli k rodině do L. a jinak jsme odpočívali. Na terase obklopená zelenou trávou a rozkvetlými kytkami s kávou v ruce víc nepotřebuju.