Zobrazují se příspěvky se štítkemděti. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemděti. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 13. srpna 2026

Výlet do Loučné

Mám poslední týden volna. V pondělí jsem ještě stihla ve spolupráci s chlapci vymalovat kuchyň a pak se pohádat s drahým, v úterý jsme s holkami jely do Bozak, ke kadeřnici a na nákupy (zatímco já si koupila silonky, dcerunka sandálky, peněženku a kosmetiku). Chlapci odjeli na CSM do Ostravy a dům ztichl.

Ve středu mi při výrobě povidel a úklidu vyčistěných koberců došlo, že jsem stihla prakticky všechno z toho brutálního to-do listu, který jsem si na prázdniny nachystala. A že mám chuť ještě na nějaký pěkný výlet s holkama. Nejlíp vlakem. Někam, kde to ještě neznáme.

Z Prostějova jezdí každou hodinu vlak až do Koutů nad Desnou v centru Jeseníků. A každou hodinu zpátky. A tak bylo rozhodnuto.

Když jsem vstávala ráno v pět, popravdě jsem dost pochybovala, jestli to byl dobrý nápad. Když jsme kvůli objížďkám jely víc než hodinu přes samé kotěhůlky s tím nejpomalejším řidičem, nabíraly zpoždění a reálně hrozilo, že nestihneme vlak v sedm, ale budeme hodinu čekat na nádraží na další, tak jsem byla dost ve stresu. Ale všechno klaplo a my nastoupily na dvouhodinový courák z Hané do Jeseníků, s výhodnou jízdenkou na 24 hodin po celém kraji.


Ve vlaku každý zábavu podle svého gusta.

Cesta byla docela v pohodě, ale jak jsme se blížili k horám, přibývalo lidí, cyklistů a dětí a když se k nám přidal celý táborový oddíl, rychle jsem začala hledat náhradní cíl. A tím se místo Koutů stala Loučná nad Desnou. 





Nejdřív jsme se stavily v obchodě pro snídani, pak jsem se dlouze domlouvala s AI, abych se nakonec vydala podle instinktu - a překvapivě jsme došly tam, kam jsme chtěly. Na to nejsuprovější hřiště.

Miri stejně celé léto mluví k tom, že chce "a vylet" a "a hšiště". Tady údivem otevřela pusu. Nevěděla, jestli skluzavku nebo houpačku nebo trampolínu - a co teprve, když pustili vodu do potůčku!






Strávily jsme zde hodinu a půl a já přitom gůglila, jestli bychom přece jen nezvládly nějaký výšlap do hor. Ale nezvládly. Šly jsme si jenom projít místní zámecký park. A daly jsme si tam na oběd těstovinový salát, co jsme si vezly z domu. Na kávičku a mňamku jsme se vrátily do Tančírny a pak jsem nechala řádit holky na hřišti a seděla jsem si na lavičce a nedělala nic. 






Ty fleky na fotce jsou velcí tlustí pavouci. Působivé.









Když Miri potřetí přišla s brekem, protože někde spadla a bouchla se, vyhodnotily jsme to, že je čas na návrat. Akorát nám to vyšlo na vlak, kde Miri prakticky hned zalomila a spala až před Olomouc.

Magdí strašně nechtěla brzy domů a já si uvědomila, že furt nemám šaty, které potřebuju, tak jsme si daly ještě zastávku v Šantovce a já si na druhý pokus vybrala šaty. Bylo to zajímavé, vybírat si společenské šaty ve funkčních kraťasech a trekingových sandálech, ale nikdo nic neříkal. 



A pak oklikami domů. Byl to fajn výlet.
Tak si taky zajeďte do Loučné na hřiště a na kafe :-)

Samozřejmě ještě zmrzlinu!

středa 29. července 2026

Toulcovy maštale a Litomyšl II

Napsala jsem o tom dlouhý článek, a myslela jsem si, že mi ho Blogger sežral. Ale jsem jenom blbá, dala jsem špatné datum publikování. 
Teď už zde nechám oba :-)
Znova ho psát nebudu, takže stručně: dva a půl dne, dvě noci, pronajatá chalupa, všechny děti, dvě auta, zámek Nové Hrady, Toulcovy maštale, opékání špekáčků, tři filmy z Netflixu, Litomyšl. Taky dvě noci beze spánku a definitivní zjištění, že nejsem dovolenkový typ, ale o tom příště.

Nové Hrady.




Výhledy z balkonu se zdravou lahví.




Jeleni z obory.


Pískovce.







Toulcovy maštale.




Děti v dešti. 

Pohádková hospůdka. 


Litomyšl. 


Ta barva!!!

Výstava lega.

I s hernou.

Na zámku jenom do galerie.


Nakresli si portrét. 



Rybník nebyl to, co slibovali.


Áron.

A domů!!!