Prší

... a nám už neprší do stavby!

I když zatím jen provizorně.

Minulý víkend se pracovalo v pátek i v sobotu.

Natřeli jsme všechny palubky (hlavně já, pomáhal Marek a pár jich dotřel děda).

V sobotu se pak stihlo i natažení kusu střešní fólie.

Než se přihnala bouřka.

Při práci na střeše už proběhly téměř všechny rozmary počasí:

déšť, chladno, větrno, mrholení, v sobotu šílené horko a pak i bouřka.

(Už chybí jen krupobití a sníh.)

Vzhledem k předpovědi počasí byla další brigáda v úterý

a pak ve středu.

Chybělo zakrýt jen horní část krovu, tak se tam natáhla aspoň plachta.

Taková radost!!!

A ano, práce na stavbě přivolávají déšť.

Kdybychom začali o dva roky dřív,

republika by teď nemusela řešit abnormální sucho.

Krov

... aneb střecha část 6.

Sobotní záležitost. 

Bratři v akci.

Bez deště, ale zase s pořádným větrem. 

Kupodivu, s krovem vypadá dům menší než bez něj.

Dovezli nám palubky na podbití.

Dlouze jsme na ně vybírali barvu a zítra už je budeme natírat.

Těším se na to.

Výběr barvy na palubky byla první zajímavá věc, kterou jsem na domě mohla ovlivnit.

Střecha, část 1, 2, 3, 4 a 5

Asi bych měla jásat.

Letos se na stavbě začalo pracovat už (!) v dubnu. 

Takže zjišťuju, jak se vlastně dělá střecha.

Nejdřív se na betonový strop č. 2 nalepily cihly. 

(část 1, 18.dubna)

Na cihly se navrtalo bednění.

(část 2, 8. a 9. května)

U toho jsem asistovala.

A Marek vydatně pomáhal.

Připravily se ocelové výztuže.

(Část 3)

Tentokrát jsem všechny třmínky ohnula úplně sama.

Pak jsme měli skluz a tak se výztuž nahoře upravovala v neděli.

Protože už další pondělí se mělo do betonovat. 

Betonování věnce (část 4) proběhlo 18. května.

Pan betonář přidal k betonu ještě hromadu nevyžádaných rad.

Zkritizoval stavbu nové ulice, nového domu,

všech nových domů, zvláště velkých domů.

Ničíme přírodu, mělo by nám stačit žít v chaloupce jako našim předkům.

 Měla jsem sto chutí se ho zeptat, kde žije on.

Obvykle takové kecy mají lidi,

co celý život žijí ve velkém domě,

který zdědili po předcích. Bez předků.

Něco bych mu řekla, ale Michal se jen smál.

A myslel si svoje.

Asi to bylo lepší.

Když se vybetonoval věnec,

odmontovalo se bědnění,

a začal se stavět krov (část 5) 
První část trámů chlapi nějak odnosili, 
ale pak radši přijel na pomoc jeřáb. 

Tyhle husté fotky jsou od mého drahého bratra. 

Na to, že byl konec května,

fičelo jak na Sibiři a občas chlapy zkropila přeháňka.

Aby to nebylo moc jednoduché.

Takže zatím takto.