sobota 21. října 2017

Hotovo

Nečekaně krásné počasí minulého týdne mě "přinutilo" věnovat se zahrádce.
I tu skalku jsem překopala, vyplela a přesázela.
I rebarboru jsem okopala a pohnojila.
(Mňam, už teď se těším na květnový rebarborový koláč.) 
Trávu jsem naposledy posekala.
Listí jsme hrabali.



Teda někdo hrabal, někdo se díval a někdo střílel (a někdo fotil). 
Trvalky jsem ostříhala.

Zbývalo rytí.
Práce mého muže.
Jenomže pro mě hlavně nervy:
jestli to stihne.
Kdy to stihne.
Jestli bude dřív sněžit, 
nebo hodně pršet a ze záhonů bude bahno.
A navíc ten neutěšený pohled z okna kuchyně
na zaplevelené, sešlapané, prázdné záhonky.
 
A protože v pátek bylo pořád krásně, 
tak jsem prostě vzala rýč a pustila jsem se do rytí sama. 
Hele,
tři hodinky v pátek,
dneska hodina 
a HOTOVO!

Nechápu, proč se s tím vždycky tak stresuju,
a radši si to neudělám sama.
A aj bych ten super výsledek nafotila,
ale došla baterka ve foťáku.
Tak příště.




Ani drahá polovička nezahálela.
Roční zásoba dřeva byla doplněna, může začít mrznout!

Příští pracovní týden bude kratší,
ale o to vydatnější.
Tak aspoň ta zahrádka že je z krku.

středa 18. října 2017

V cirkuse

Po dvou letech zase přijel cirkus Pacific.
Tentokrát se neodehrálo žádné drama,
jako když u nás byli posledně, kdo nepamatuje, psala jsem to tady.
Lidí tentokrát přišlo tak akorát,
snad proto, že to bylo úterý.
Já poučená z minula jsem šla s Magdí hned ze školky a počkali jsme před cirkusem.
Bylo krásně, sluníčko svítilo, tak proč ne.
Kluci šli tentokrát s hasičem,
místa měli rezervované, vstupenky zaplacené, o starost míň.
A tak jsme tentokrát seděli všichni v první řadě
a užili jsme si to.
Akorát jsme nakonec ztratili klaunský nos, 
což se doma neobešlo bez pláče.
 Ovšem nos našel Davídek a už ho máme doma.





Všechny fotky z mobilu.
Aspoň pro ilustraci.

neděle 15. října 2017

Zpět k pramenům

Kde přesně pramení řeka Punkva,
to jsem jenom zhruba tušila.
Okolí pramenu je teď nově upravené,
tak jsme si říkali,
že se tam musíme někdy vypravit.
 
A ten správný den přišel právě dnes.
 















 
Je tam krásně, běžte taky!

 

sobota 14. října 2017

Závěr sezóny

Mám na mysli tu zahradnickou. 
Odmítám venku pracovat, když je hnusně.
Což znamená, že letos jsem se k nějaké sklizni dostala
až na Václava.
Což znamená,
že jsem to odpoledne naprosto bez koncepce pobíhala po zahradě,
vytrhávala natě od okurků,
vytahovala ze země mečíky, 
likvidovala letničky,
do písku ukládala aspoň nějakou petržel a mrkev...
Kluci mezi tím umývali hračky z pískoviště
a stříhali vrbu.
Následující krásnou sobotu jsem po deseti letech
jela do L. na bramborovou brigádu.
Takže naše zahrádka nic.
Ještě v pondělí jsme pak zlikvidovali rajčata 
a uklidili zahradní nábytek,
a pak už zas jen pršelo a pršelo.

Ale hezké dny přece jenom přišly.
A já měla navíc v pátek volno.
A tak už je zahrádka na zimu skoro úplně nachystaná.

Nové cibuloviny z Lidlu jsou zasazené v zemi.
Záhonky jsou okopané.
Růže zalité.
Jahody zasazené.
Trvalky přesazené. 
Dokonce dávám do pořádku zanedbanou skalku.
A je to radost, pracovat v takovém počasí.










pátek 13. října 2017

Nečekaně

V mém životě se pořád dokola opakuje jedna situace:
kdykoliv si začnu být něčím jistá,
okamžitě se stane opak.
Můj život je tedy neustále plný překvapení.
A někdy je to hodně příjemné.

Před třemi dny jsem si byla naprosto jistá,
že pěkné teplé podzimní počasí už letos nepřijde. 
Dobrá, u nás moc teplo není, ale je krásně.

A taky jsem byla přesvědčená,
že v naší škole nikdy nedostaneme ředitelské volno.
Víte, takové ty dny, kdy je ve čtvrtek státní svátek a v pátek mají všichni volno,
a my nikdy.
Ale jsou taky situace, kdy celá dědina je odpojená od proudu,
nebo je zastavená voda,
a tak se stalo, že dnes to volno máme.
A je to už druhý den v tomto školním roce.

Co s volným dnem udělá zaměstnaná matka?
Mohla by si lehnout, podívat se na film, jet na výlet....
Nebo vypere tři pračky prádla, umyje okna, upeče štrůdl a uklidí celý dům.
Dobře, uklidit celý dům nestihne, protože taky slíbí svojí holčičce
že ji konečně taky jednou vezme ze školky "po o".
Ale taky si udělá čas a po sto letech dá něco na blog.
Vypije u toho čaj a pak hurá na zahradu, 
 dokud je tak krásně.