Víkend u vody

Tak jsem se dočkala!

Celý srpen sním o tom, že přijde to opravdu horké léto,

my sbalíme děti a vyrazíme k vodě.

A poslední srpnový víkend to vyšlo.

Voda tedy byla hodně studená,

ale na horkém sluníčku jsem se nabíjela jako solární baterka.

V sobotu na kolech na Suchý, v neděli na Plumlov.

Ach, léto, léto...

Pachatel se vrací na místo činu

To znamená, že mi skončila nejdelší a nejpříjemnější dovolená.

Užila jsem si ji, což o to.

Až na stresy posledních dvou měsíců,

kdy jsem měla pocit, že musím všechno stihnout,

protože pak už nebude čas vůbec na nic.

Zdá se mi, jako bych nedělala nic jiného,

než vařila, rovnala a vyrovnávala nádobí do/z myčky,

sekala trávu a umývala kýble a válečky od malířských barev.

A stejně jsem všechno nestihla.

Ale přesto jsem včera nachystala svačinu, notýsek, tužku

a na kole vyrazila do práce.

Ráno bylo nádherné.

Všichni se diví, že jezdím na kole,

ale pro mě je to ten nejlepší začítek dne.

Přiznávám, návrat do reality je těžký.

A to se teprve "připravuju".

Včera jsme se celý den radili a školili,

dnes jsem rovnala knížky a materiály.

Zdá se mi, že ostatní jsou šikovnější, zběhlejší,

úspěšnější.

Ale dnes jsem získala funkci nástěnkáře

a od teď bude už všechno úplně jiné!

Do ZOO!

S končícími prázdninami jsme stihli ještě jeden výlet.

Do ZOO Jihlava.

Celé to vymyslel Michal, včera ráno, během toho,

co jsem rychle vařila oběd,

házela prádlo do pračky

a chystala sebe a Magdí na výpravu ke kadeřnici.

Takže ráno bylo ještě zběsilejší než obvykle.

(Samozřejmě mě kluci neposlouchali a já řekla: Nikam nepojedeme!)

Ale pak se všechno uklidnilo.

A zatímco my s Magďulí jsme se nechávaly krášlit,

Michal po obědě posbíral kluky, pak nás vyzvedl a jelo se.

V Jihlavě mají moc pěknou zoo.

Malou a příjemnou.

A nám se povedlo užít si tam i poslední hodinu před zavíračkou,

v zapadajícím slunci,

kdy vylezli a nechali si fotit i ti tvorové,

co se přes schovávají.

Hezký výlet.

Zahrada v srpnu

Odměna za předchozí snažení.

Cibule sklizená, 

přísada podzimních salátů, přivezená až z Brna, sežraná od slimáků,

mrkev a petržel špatně protrhaná, takže velikostně velmi pestrá.

Hortensie, kterou jsem kupovala krátce před Madlenčiným narozením,

letos kvete, a je velmi pěkná.

Rajčata nejchutnější a okurek víc, než by se hodilo.

Letošní novinka v letničkách: krásenka,

větší a hezčí, než jsem čekala.

Shrnuto, sečteno: úspěch a spokojenost.

Blízká setkání tří druhů

Ve čtvrtek u nás byla na návštěvě Táňa s dětmi.

Ještě na vysoké jsme si slibovaly, že se budeme pořád navštěvovat.

Tři roky jsme byly obě zaráz na mateřské.

Navštívily jsme se dohromady asi pětkrát.

No, ale aspoň něco:-)

V pátek jsme dvě hodinky v N. hlídali Verunku a Vojtu.

Pro mě nečekaný relax.

A večer jsme ještě stihli narozeninovou oslavu v L.

S velkou rodinou a velkou spoustou dětí.

Všechno je bezva, jenom to datum už je přiliš vysoké...

Další zářez na pažbě

V neděli jsme dobyli další rozhlednu.

Tentokrát tu, která je nám nejblíž:

ve Veselici.

To je ale krásná orchie!

... jak řekla Škopková ve Slunce, seno...

Málem jsem si nevšimla, jak kvete,

pro všechny ty tábory, malování a uklízení.

Tak teď dostane svůj prostor.

Je nádherná.

U Magdalenky

Naše ložnice ještě není úplně hotová,

ale Magdalenka už bydlí.

Zase proběhlo "škatulata, hejbejte se",

kluci dostali velkou postel, 

a tak může na té po Marečkovi

spát Magdalenka.

Fialová barva mi zbyla 

po výmalbě mateřského centra na faře.

Po připevnění princeznovského baldachýnu 

Magdí pištěla radostí.

A ještě musím vyřešit detaily 

jako dekorace na zdi

a uložení hraček,

ale to může trvat i několik měsíců:-)

Takže zatím tak.

Muškáty

Správně tedy pelargonie - pěstovala moje maminka celý život.

Patřilo to k létu jako slunce a prázdniny:

chodit večer s konvičkou a zalévat truhlíky,

které přetékaly růžovými a červenými květy.

Nic jiného jsme do truhlíků na okna nedávali.

Já se o muškáty sama starám už pátý rok.

A letos poprvé vypadají k světu.

Takže se chlubím!

Na obývákovém okně mám hned dva truhlíky.

Tento na okně naší ložnice už zase spadl a polámal se.

Tento muškát z našeho kuchyňského okna už leze i do domu.

A ještě od vstupních dveří.

Dobře, muškáty na západních oknech na focení nejsou.

Nevím, čím to je, starám se o všechny stejně,

tyhle jsou nádherné a tamty bídné.

A doma probíhá normalizace.

Už jsem se srovnala s prádlem,

povedlo se mi asi po měsíci vyžehlit,

a pomalu to u nás začíná vypadat normálně.

Takže teď už jen trochu toho horkého léta, prosím!

Beru, co je

Myslím tím počasí.

Chci totiž být pozitivní a nechci si stěžovat.

Ale...

Samozřejmě, to loňské léto bylo příliš horké a příliš suché...

Ale tak nějak mi letos to opravdu horké léto chybí.

No jasně, je to i tím, kde bydlím:

zatímco jinde je příjemných 25°C, 

u nás teploměr taktak šplhá ke dvacítce.

Tahle bazénová fotka je z června.

Na čerstvou terasu jsme položili nový bazén 

(na který hned skočila kočka a díry nešly pořádně zalepit),

dva dny se děti koupaly,

a další šanci zatím letos bazén nedostal.

A zřejmě už nedostane.

No ano, někteří tvrdí, že letos není horko právě proto, 

že my máme nový bazén.

Tak snad zase za rok.

Do Jednova na porcinkule

Vyrazili jsme s Marečkem sami o půl osmé, 

tak, jak se dřív chodilo,

než někdo vymyslel, že je to zbytečně brzo.

Šli jsme pohodovým tempem

a poutníci nás došli (doběhli) těsně před Jednovem.

Trochu to vypadalo jako truc podnik.

Dobrá, byl to truc podnik:-)

Dnes jsem vyřešila poslední táborové záležitosti.

Neskutečně se mi ulevilo

a léto se mi zdá mnohem krásnější.

Příště musím udělat tábor dřív, 

abych měla dřív krásnější léto!