Čím víc dětí mám, tím jsem odvážnější a toulavější.
Mirinka má čtyři měsíce a furt je někde.
A tento týden, to bylo teprve něco!
V pondělí jsem uváděla ve škole novou katechetku a tak jsme tam strávili půl dne. Miriam miláček všech, mě všichni zdravili a vítali. (Návod, jak se stát nejlepší učitelkou: odejít.)
Ve středu s Michalem něco vyřizovat v Brně a ve čtvrtek Brno-repete: setkání prvokomunikantů.
Nebyla jsem si tím vůbec jistá, že je to dobrý nápad, jet na celý den s bandou dětí a kočárkem, i když už na minulém ročníku, s čerstvě potvrzeným těhotenstvím, jsem si tajně představovala, jak příště pojedu s miminkem. Nakonec to rozsekla Blanka, která v neděli řekla "to zvládneš" - a tak jo.
Brali jsme s Blankou deset dětí, nakonec i našeho Vojtu, který by jel ze Sloupu jediný, a tak se přidal k nám.
Miriamka jela poprvé vlakem. Jako fakt super, že kraj pořídil krásné bezbariérové vlaky, když na tom nádraží stejně musíte ten kočárek donést do podchodu a pak vynést nahoru.
 |
Krásný slunný den nám zase vyšel.
|
 |
| Selfíčko ve vlaku. |
Program v katedrále i před ní tradičně skvělý, ale letos šíleně moc dětí - o dvě stě víc než loni, takže všude furt fronty.
Připomnělo mi to dávný vtip ze setkání mládeže: Holky, chce se vám na záchod? Ne? Tak si stejně běžte stoupnout do fronty, protože než na vás dojde řada, tak se vám bude chtít!
Stihli jsme upéct hostie, vylovit ryby, vyrobit si placku, někteří se fotili s biskupem a někdo šel radši na zmrzlinu.
 |
| V katedrále živá ryba, hustý! |
 |
| Nejlepší chůvy. |
 |
| A už zase vlakem domů. |
V Blansku jsme přesedli na autobus, který řídil velmi hovadský řidič, několikrát brutálně zašlápl brzdu a když jsem jednou zrovna chtěla vzít telefon, tak to se mnou tak hodilo, že jsem myslela, že mám zlomená žebra a vyražený dech. To teda nemám, ale žebra mám naražená fest, bolí mě to strašně už třetí den.
A aby toho nebylo za jeden týden snad málo, včera jsme s Miri vyrazili ještě na sraz s gymplem. Miriamka hvězda večera, nechala se chovat a bez jediného fňuknutí vydržela od čtyř do devíti, než se máma vykecala.
Uf. Dneska už doma.
Ale já si říkám: když nám to cestování tak jde, že bysme zase brzo někam vyrazily?