Nejstarší nám dorostl do tanečních. První šok ohledně toho mě čekal už v červnu - na kurz se hlásí pouze páry. No tohle! Já mám teda ze svých tanečních doživotní trauma, a jeden z důvodů byl samozřejmě nadbytek holek v kurzu, ale nejsem si jistá, jestli je horší při tanci občas zůstat sedět nebo tam nemoct chodit vůbec. Naštěstí Markova gymplovská třída je vcelku genderově vyvážená a mají velmi schopného předsedu, který to domluvil tak, že snad všichni (hlavně všechny), co chtěli tančit, tak tančí. (Chuderky holky z pedáku, tam to mají horší.)
V reálu prý sestavování párů vypadalo tak, že Šimon přišel ke klukům a oznámil jim, která spolužačka chce s kým tančit, a bylo. Marka si vyžádala Anička.
Celé léto jsme pak měli na seznamu zajet do města a koupit oblek. Takže v září, týden před první lekcí, jsme konečně stáli v obchodě. "Oblek stojí kolem šesti tisíc, a kdyby potřeboval jinou velikost saka a kalhot, tak musím rozhodit dva obleky, a za to je příplatek patnáct set, takže vám doporučuju, aby mu ta jedna velikost seděla," informovala nás paní prodavačka.
Naštěstí mu ta jedna velikost seděla. K tomu ještě košili a motýlka a "takový boty já si rozhodně kupovat nebudu, kam bych v nich chodil, půjčím si tátovy, to je v pohodě." Tak za boty jsme ušetřili, i tak ta sranda přišla skoro na osm tisíc. Ale paní prodavačka Markovi zároveň doporučila, aby přestal růst a moc necvičil, a že mu pak ten oblek vydrží i na maturitu. Paní prodavačka je člověk na svém místě.
Ale vypravovat do tanečních kluka má tu výhodu, že oblekem končíte a je údajně úplně v pohodě, že v tom odchodí všechny lekce, prodlouženou i závěrečný ples.
Týden za týdnem utíkal a najednou prodloužená. Samozřejmě jsme se na něj chtěli jít podívat, ale kam s Miriam? Jestli je přes den kamarádka s kdekým, večer chce vždycky jen dvě věci: mámu a její mlíko. Moje jarní večerní účast na srazu byla vykoupena hodinovým řevem, a to jsem nechtěla riskovat, když by ji hlídala Magdí s Míšou. Takže jsme vymysleli, že ji vezmeme s sebou.
Všechno se to semlelo tak najednou, že jsem neměla ani čas být nervózní a řešit, co na sebe. Vylovila jsem z hlubin skříně plesové šaty, poplácala jsem se po rameni za jarní koupi nových lodiček, i když jsem si tenkrát říkala, že v nich aktuálně nemám kam chodit, dokonce jsem Miriamce našla darované silonky! A překvapivě včas jsme byli na místě.
Miriam měla samozřejmě rozhozené spaní, usnula cestou v autě, byla unavená, vadila jí hlasitá hudba a moc se jí nechtělo sedět u stolu a koukat na tančící mládež. Ale statečně vydržela až do volby nejoblíbenější tanečnice.
Nám se tam moc líbilo. Michal potkal dva svoje spolužáky, já svoji žákyni, zatančila jsem si s mužem, se synem i s dcerou, nad Miriam se všichni rozplývali a nebo žasli, jako Markův třídní, kterému spadla Miri k nohám, když šplhala po schodech na pódium, a než stihl nějak zareagovat, ona vyskočila, oprášila si ruce, stáhla sukni a lezla tam znova.
Já jsem si uvědomila, že letos absolvujeme taneční s Markem, za rok, dá-li Bůh, s Michalem, pak maturitní ples s Markem, na rok s Michalem a pak už taneční s Magdí... teď už z toho tance nevyjdeme!
 |
| Pár velmi nekvalitních fotek na dokreslení atmosféry. |