čtvrtek 28. ledna 2016

Pololetí

Kluci si dnes donesli "výpis z vysvědčení".
Vysvědčení se v pololetí snad už na žádné škole nedává,
a to z ryze praktických důvodů
(Míša třeba donesl výpis složený a pomuchlaný,
prý by se mu jinak nevešel do aktovky.
A co pak s tím, když se na ten papír mají natisknout i výsledky za druhé pololetí.
To pak tiskárna nemá ráda.)


A taky už se nedává v pololetí 1. třídy jen jedna známka.
To taky leckdo neví.


Nedávno jsem někde na netu našla diskuzi 
o špatnosti známkování a nadšení ze slovního hodnocení.
Kdybychom žili ve městě a měli u nosu tři školy,
možná bych vybrala nějakou alternativní.
Žijíce na vesnici bereme tu školu,
 co máme v dědině. Je klasická a není nijak zvlášť skvělá.
Ovšem pro mě je nejdůležitější, že kluci ze školy zvládnou přijít pěšky,
a že tam mají kamarádi z dědiny.
Známkování má určitě tisíc nevýhod.
A samozřejmě se zdá, že když mají kluci jedničky, že mě to tak nepálí.

Ale já si myslím, že známky nemůžou za všechno.
Chyba není známky dávat, ale přeceňovat jejich význam.
Jedničky potěší, ale vím, že to nic moc nevypovídá.
A doufám, že stejný nadhled budu mít i tehdy,
až budou na vysvědčení jiné, pestřejší číslice:-)

úterý 26. ledna 2016

Akvárko

Čas od času na ně přišla řeč, ale prostě nebylo místo.
Ale teď, když už mají kluci svůj pokoj...
Akvárium si dovezli z L.
Druhý den je tatínek vyzvedl z družiny, jeli nakoupit písek, filtr a teploměr.
Doma ve velkém nadšení prali písek, čistili akvárko a rozbili teploměr.
Po pár dnech filtrování vody přišel čas na další výlet do Zverimexu.
Koupili pět rybiček, jednu kytku a nový teploměr.
Za tři dny po nákupu přibylo do akvárka 14 nových malých rybiček.
A tak přivezli další akvárko a topítko, aby malým rybičkám nebyla zima.

Nechcete rybičku?






pondělí 25. ledna 2016

U zápisu

Abychom neporušili tradici posledních let,
i letošní leden jsme vyrazili k zápisu.
 Tentokrát do školky.
Takže: namalovat obrázek...


... povozit mimi...


...vyžehlit stůl....


... vyfotit se s tatínkem...


...uvařit s budoucím parťákem...


... všechno s přehledem. Přijata a zapsána. 
V září nástup.

úterý 19. ledna 2016

Ostříháno

Dnes proběhla velká rodinná návštěva kadeřnice. 


Kluci už vážně potřebovali ostříhat.


A ségra přece nebude pozadu.
V pátek jsem jí načesala copánky, které po deseti minutách zase rozcuchala.
A když jsem jí začala vyhrožovat ostříháním, nadšeně mi donesla nůžky.
A tak šla.


Nejsem příznivcem dlouhých vlasů za každou cenu.
A rozhodně ne, pokud každé česání nebo náznak stažení vlasů gumičkou 
provází lítostivé "au au au".
Ostříhané vlásky nezavazí, nelezou do očí a sluší!
Nebo si snad myslíte, že ne?

středa 13. ledna 2016

Můj líný leden

Dřív jsem neměla první dva měsíce roku vůbec ráda.
Povánoční nostalgie, krátké dny, nevlídné počasí.
Posledních pár let je naopak mám velmi ráda.

Povánoční nostalgii vystřídal klid 
a úleva z toho, že nic nemusím.
Krátké dny znamenají dlouhé večery 
naplněné pohádkami, hraním a povalováním.
Za nevlídného počasí je doma ještě příjemněji 
a horká čokoláda nebo svařák chutnají ještě líp.

Jedna z věcí, které jsem před Vánoci nestihla, 
byl nákup vonné svíčky.
Tak proč si to nesplnit v lednu.
Svíčka Sugared apple od Yankee Candle. Nejlepší volba.



Objednávala jsem tady
V pondělí mi dorazila. Včera jsem ji při otvírání rozbila.
Naštěstí na funkci živočicháře to nemá vliv.

pondělí 11. ledna 2016

Moje malá kuchařinka

Hlavní vánoční dárek pro Magdí (ano, také pro mě)
byla kuchyňka Ikea.


Očekávané nadšení se dostavilo.
Teď se u nás stále vaří a peče.
V kurzu je čaj a kávička, 


a pak zeleninová polévka a "vají" a "ší" (vajíčko se sýrem).



Nedávno jsme přidali dortíčky.
A posledním hitem je umývat si v dřezu ruce.


neděle 10. ledna 2016

My tři králové

My tři čtyři králové jdeme k vám,
s charitní kasičkou.
Kluci letos poprvé! 
Vrátili se každý s pytlem sladkostí.
A pak, že Charita celou koledu chudáčkům koledníkům sebere. Celou ne:-)







čtvrtek 7. ledna 2016

Na sněhu

Sněhu máme, jakože hmmm... tak jako ve městě.
Ale byli jsme sáňkovat.
Předevčírem a dnes zase.
Nejsem si jistá, jestli jezdíme víc na sněhu nebo po trávě.
No, hlavně že to vůbec jezdí.
Magdí nadšená, radši než s mámou na sáňkách s bráškou na bobech.



Jinovatka konečně taky upravila venkovní vánoční výzdobu
do neodolatelné podoby.



A jeden autoportrét... 


středa 6. ledna 2016

Vyzvednuto z meziskladu

Hned v prvních lednových dnech, kdy jsme odpočinutí po Vánocích 
a plní novoročního elánu,
je dobré dořešit resty z minula.

Teda jako můj muž je řeší, aspoň částečně.
Pokračujeme v naší nábytkovostěhovací hře (nábytku, zařízení, hejbejte se.)
Dost nám v ní pomáhá prázdný dům švagra Kamila, 
kde máme zřízený takový mezisklad:-)

Před Vánocemi jsme se zbavili starých křesel.
Předevčírem odvezl starý stůl k počítači.
A místo něj dovezl nádstavec k mojí skříni (ach, toho prostoru!)
a komodu. Patří k nám do ložnice,
ale museli jsme se jí vzdát,
když jsme Marečkovi koupili postel.

Teď našla nové místo u kluků v pokoji.


A když jsem tam přestěhovala jejich oblečení, uvolnila se skříňka,
kam se zase přestěhovaly všechny stolní hry (a že jich po Vánocích zase přibylo.)


Moc se mi to líbí.
Klukům samozřejmě taky. Mají víc místa na auta.


pondělí 4. ledna 2016

S novým rokem...

... nový sníh (konečně)


... a naše velká slečna spinká bez "dudu"!
Kdyby bylo na mém, asi by s ním vážně šla i do školky - 
to vědomí, že dám dítě do postýlky s "mimi" a "dudu", 
zavřu dveře a vím, že už teď spí - k nezaplacení.
Ale byl doma i tatínek, a ten se rovnou na Nový rok naštval, 
že dudu hodil do kouta za skříň, a bylo.

Dobře, byly scény, ale pak pochopila.
Já akorát místo zavření dveří sednu vedle postýlky a čekám až usne.
Klidně s kávou a časopisem, takže proč ne.


Další krok od batolátka ke školkáčkovi.
Proč jen to tak rychle utíká?

sobota 2. ledna 2016

Vítejme v roce 2016

Začátky a konce občanského roku nijak zvlášť neprožívám.
A kdybych měla bilancovat, tak jen stručně:
největší událostí loňského roku byl Michálkův nástup do školy,
a jak se zdá skoro v půlce školního roku,
byl to uvážený a správně zvolený krok.


Největší změnou u nás doma bylo dlouho plánované přebudování obýváku 
na obývák a pokoj pro kluky.
Obývák dostal teď přes Vánoce zátěžový test, kterým víceméně prošel.
A to, že mají kluci konečně svůj pokoj, to je ta nejlepší věc.
(Myslí si to všichni kromě dědy.)


Já jsem si udělala velkou radost už před Vánoci nákupem v Ikea.
Kromě nového stolu mám v kuchyni i nové světlo,
které se Michalovi strašně nelíbí
a mně strašně líbí.




Jak se vánoční svátky blíží ke svému závěru,
užila jsem si konečně taky nějaký bezvadný líný zimní den:
s procházkou zasněženou vesnicí, horkým čajem a pořádkou koupelí ve vaně plné pěny,
na kterou jsem za posledních šest týdnů neměla čas.
Vánoce bezva, ale začínám se řadit k těm ženám, které se těší, až bude po nich.
Tolik dní, kdy je dům plný lidí, kterým je nutné uvařit,
a všechny ty návštěvy... je toho prostě moc.

Možná si vymyslím způsob, jak trávit Vánoce jenom klidným lenošením.
A možná se mi pak po těchto ulítaných, nabitých svátcích bude stýskat.
Kdo ví?