Vánoce v kuchyni

Nad pohovkou je od léta už jen jedna police.

Na pohovce měly být nové vánoční polštáře,

ale nakonec jsem byla ráda,

že se mi povedlo v Kiku koupit aspoň zimní šedé plyšové,

protože na šití čas vážně není.

Z adventního kalendáře zbyla na Vánoce vcelku pěkná dekorace...

... a byl to jediný dekorační počin, který jsem stihla.

Jinak jsem jenom oprášila staré vyzkoušené,

třeba andělská křídla na váze.

K porcelánovým jelínkům. které mám z dřívejška,

jsem letos koupila (zase v Kiku za pár korun) porcelánový domeček.

Chilli paprička z Lidlu přežila z léta,

takže dostala vánoční obal,

a je s námi i v zimě.

Z akce v Lidlu je taky miniaturní vánoční hvězda.

Přežila cestu z obchodu až domů,

autobusem, v tašce s nákupem,

se zastávkou ve školce,

pohřbená pod špinavými tepláčky.

A dělá radost už od půlky adventu.

 Letos jsem se smíchem vzpomínala na dobu,

kdy jsem řešila, jestli můžu zdobit dům už v adventě,

a co nechat až na Vánoce.

Protože letos jsem nestíhala vážně nic.

Nápadů by bylo, ale čas na realizaci... nula.

To snad, jestli bude přes zimu víc času,

abych začala chystat něco na Velikonoce.

Abych to stihla:-)

Na Holíkově

Včerejší zimní vycházka.

Sice skoro beze sněhu, zato slunečná.

Pro naše chlapy tradiční vánoční výstup,

pro nás holky poprvé.

A přibrali jsme i Miru se Šárkou a dětma.

Bylo nás víc,

nebáli jsme se vlka nic!

Holíkov. Kopec nad Valchovem.

V Němčicích jsme doplnili vyčerpanou energii

výbornými chlebíčky a cukrovím a zahřáli jsme se punčem.

Perfektní zimní den.

20 let Kamínků

Začalo to bandou puberťáků,

čerstvě odmaturovanou a momentálně nezaměstnanou Danou s kytarou

a skromným přáním pana faráře Kohoutka,

aby "mládež" na pouť něco zazpívala.

Pokračovalo to klasickým vývojem,

jakým scholy procházejí:

nápadem zazpívat celou rytmickou vánoční mši,

nekonečnými zkouškami,

prohlubujícím se přátelstvím,

rostoucím repertoárem,

zlepšující se kvalitou.

Pak jsme dokončili střední školu,

rozprchli jsme se do světa

a do scholy přišla další generace.

Už nebyl čas na tříhodinové zkoušky,

přestali jsme slavit společně narozeniny
a už jsme nezkoušeli u Dany doma.

Poslední roky jsme zpívali už jenom na svatbách,

čas od času na nějaké zvláštní příležitosti.

Vždycky se oprášily staré písničky,

občas narychlo přidala jedna - dvě nové.

Někdo ze sboru odešel, přišli jiní.
Já zůstávala:-)

A letos na Vánoce to bylo přesně 20 let,

kdy jsme jako schola zpívali poprvé.

Oslavili jsme to - jak jinak - koncertem.

Dřeli jsme na něj od září každý týden,

zkoušky byly zase bezmála tříhodinové.

Koncert v našlapaném kostele dopadl výborně.

Vysloužili jsme si potlesk ve stoje.

Díky za ty roky. Bylo to perfektní.

A dál....?

Uvidíme:-)

Fotky z koncertu Jan Šindelka.

Poslechnout si nás můžete třeba tady nebo tady.
A celý koncert už je tady. a tady.

Vánoce

Každý rok je to s vánočními přípravami stejné:

ať to plánuju jakkoliv, vždycky lítám do poslední chvilky.

A to jsem si letos vzala na poslední dva školní dny dovolenou.

Do vánočních příprav se skoro každý rok taky připlete něco,

co člověka přinutí přemýšlet 

nad skutečným významem Vánoc.

Tři dny před Vánoci jsme šli na pohřeb mé sestřenici.

Kdyby Vánoce byly o rodině,

tak by ztratily smysl.

Ale když vnímám Vánoce jako oslavu narození Božího Syna,

mají Vánoce smysl hlavně v takových těžkých chvílích.

Štědrý den u nás byl už klidný a tradiční.

Ráno zastavení u stromečku, který v noci přinesl Ježíšek.

Překvapení jen pro Magdí.

S kluky jsme si v adventu vážně promluvili

 a vysvětlili jsme si, 

jak je to s těmi dárky od Ježíška.

Vzali to dobře a letos poprvé pomáhali i se zdobením stromečku.

Dopoledne jsme přinesli stromeček i babičce na hřbitov.

Pak jsme si dali zelnou polévku na oběd,

vypravili jsme se na mši...

celou cestou do kostela nám sněžilo!!!

Po sto letech bílé Vánoce.

Večeře...

...ještě čekáme na dědu.

Po večeři děti s tatínkem pouští lodičky.

 

Pak zazvoní zvoneček. 

A pod stromečkem jsou dárečky!!!

Letos to Ježíšek trefil.

Akorát krabičky s Legem vyměnil

(Míša: Marku, co to máš?

To jsem chtěl přece já!)

ale kluci si pohotově vyměnili dárky tak, jak chtěli.

A když bylo Lego, 

ostatní dárky byly jen bonus.

Magdalenka je holka, takže měla radost i z oblečení.

Dva dny před Vánoci si uvědomila,

že chce panenku mořskou vílu,

a tak jsem ji trochu musela přesvědčovat,

že panenka od Ježíška je pěkná.

A i když sníh Štědrého dne rychle zmizel 

s deštěm Božího hodu,

letos prostě byly: šťastné a veselé.

Z práce

Být učitelem má mnohé výhody.

Například dodržujete předvánoční klid a mír.

Ve třídách se malují kulisy na besídku,

v rámci anglického projektového dne se pečou perníčky

a kouká se na filmy.

Moje předvánoční hodiny jsou ve znamení AZ kvízu

a vánočních pokusů, zvláště hořlavých a výbušných.

U nás doma si děti předávali střevní virózu.

Večer zvracení, druhý den klid na lůžku.

Ve čtvrtek začal Míša, v neděli večer Magdí

a včera večer se přidal Mareček.

Ani já nejsem pozadu,

ale na rozdíl od dětí jsem v práci.

Takže zvlášť oceňuju vánoční školní program.

Odpočinkový program.

Z mého pracovního kutlochu.

Skládaná hvězda na okně

(pro předmět Pč3).

Pracovní stůl.

Na zdi Chemíček.

 A můj nový kámoš. Miloš.

Adventu už jen nakrátko

A teď se naplno projevuje

můj blogový paradox:

buď je čas na psaní blogu, 

ale protože se nic neděje, není o čem psát.

Nebo se toho děje hodně,

ale potom už není čas psát na blog.

Já hlavně v adventu nestíhám spát.

I v sobotu totiž vstáváme v šest, na roráty.

Taky jsem nestihla jít na školní vánoční posezení.

Míša totiž ležel doma v posteli se střevní virózou.

(Můžu sem napsat, že jsem byla ráda, protože se mi tam fakt nechtělo?)

Ale stihli jsme všechny farní roráty i se snídaněmi.

A pozor: v neděli výlet do Brna na vánoční trhy.

A celou dobu sněžilo.

A dali jsme si punč.

A vůbec nic jsem nevyfotila, jen jsme si to užívali.

V sobotu jsem vyslala kluky na vánoční dílničku

a s Magdalenkou jsme něco málo upekli.

Večer pomáhali slepovat i kluci.

A kupodivu, už to byla fakt pomoc.

Jsou moc šikovní (když se jim chce!)

Perníčky

V adventním kalendáři byly už v sobotu.

Ale to jsem tak tak zvládla udělat těsto.

V neděli přijela návštěva,

a tak se peklo v pondělí.

Každé dítě svůj plech, svůj díl těsta,

a tak všechno proběhlo v klidu.

Včera se zdobilo a dnes už je velká část snězená!

A ještě náš adventní věnec.

Se třemi svíčkami. Už.¨

Balónky

Letos jsem se vypouštění balónků Ježíškovi

vůbec nechtěla zúčastnit.

Nakonec jsme se přihlásili poslední den,

protože mě přemluvily vlastní děti.

A bylo to dobré.

Řekla bych, dost dobré.

Zase u školky.

Ideální místo.

Mikuláš

Kluci se přiznali ke zlobení

a pak odříkali Zdrávas Maria.

Magdalenka se chuderka strašně polekala čerta.

Ani básničku nechtěla říct.

Ještěže se tatínek vrátil včas z práce,

aby se měla ke komu tisknout.

Zážitky z adventního kalendáře

Letos máme adventní kalendář zážitkový.

Je to trochu na truc klukům,

po loňském legovém očekávali i letos lego,

nejlíp ještě větší.

Ale nejen legem živ je člověk.

Takže letos 1. prosince hledali dáreček

podle pokynů (dva kroky tam a tři zpátky)

a našli Brumíky.

(To jako vážně, mami? Letos budou jako zase sladkosti?

Hmmm.... tak dík, no.)

2. prosince byla mikulášská besídka ve školce

a v kalendáři výzva k uvaření punče.

(Punč? Jako fakt? Hmmm...

a to lego fakt nebude?)

Besídky ve školce, která končívá návštěvou Mikuláše,

jsem se loni bála.

Magdí totiž řvala hrůzou hned,

když uslyšela zvoneček.

A letos?

Úsměv, pohoda. 

Na besídce se předváděla, hrála ptáčka,

tančila kolem jedličky a zpívala "Bude zima, bude mráz."

Mikulášovi odříkala básničku o ježkovi.

Po strachu ani stopa.

Fotil Mareček.

Včera byl v kalendáři adventní hit.

Vstupenky do kina na Anděla Páně. 2.

Film suprový, doporučuje celá rodina!