Zobrazují se příspěvky se štítkemknihy pro děti. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemknihy pro děti. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 27. listopadu 2023

Jak na dárky

Jak stárnu, měním náhled na různé věci. 
Třeba vánoční dárky. 

V naší rodině bylo zvykem dávat na Vánoce hlavně praktické věci, které ten člověk stejně potřeboval. Tím pádem bylo zajištěné, že bude pod stromečkem plno. Na rozdíl od jiných jsme si na to zvykli a na každoroční přísun ponožek, triček a spodního prádla jsme se fakt těšili. Dělala jsem to roky stejně a hlavně kluci to oceňovali, akorát mě tady ten "praktický Ježíšek" dost unavoval. To musíte to prádlo nejen vybrat a nakoupit (obvykle online), ještě to musíte zabalit, pod stromečkem uklidit balicí papír a pak ještě uklidit i to prádlo, když nechcete, aby leželo pod stromečkem ještě na Nový rok. 

Tak, děti vyrostly nebo ještě nedorostly, tak kdy jindy to změnit. Navíc se to letos sešlo, že mají všichni všeho dost, tak jsem navrhla, že bysme letos mohli dárky zkrouhnout. Tři dárky a dost, prohlásila jsem. A Marek na to: Dobře, chci tričko a ponožky. A když jsem mu rekla, že tohle jsou dva dárky, prohlásil: "Ale ponožky jsou dvě!" (Jestli jsme to s tou výchovou k minimalismu nepřehnali...)

Jako asi to úplně nedodržím, ale strašně se mi ulevilo, že NEMUSÍM. A v rámci šetření peněz i zdrojů a přírody ani nekupuju balicí papír. Recykluju zbytky z minulých let, dárkové tašky a na zbytek použiju obyčejný papír ozdobený nálepkami (taky zbytky z minulých let. ) A jak vás potom potěší, že na tom loňském papíru najdete i jmenovku! A zrovna tu, co potřebujete!

Takže letos nebude žádný sladěný stromeček s jednotně zabalenými dárky (ne že bysme ho někdy měli, ehm). Kdo by to taky potřeboval na těch deset minut, než se to začne rozbalovat. A těším se, že pak nebude ani velká hromada papírů. 

No, a na závěr jeden tip na na skvělou knihu. Náš Michal mi totiž svým výběrem tří dárků docela zavařil, když si přál knihu Souostroví gulag. Probírají v dějepisu dvacáté století a pan učitel Staněk prohlásil, že je to nejlepší kniha, jakou kdy četl, a tak ji Michal chtěl. No... já tento druh literatury vůbec nedávám, a kupovat mu to na Vánoce? Ve čtrnácti letech? No to ne. Takže jsem měla náročnou misi, sehnat "Souostroví gulag" pro děti. Myslíte, že něco takového neexistuje? Ha! Normálně existuje. 




Spisovatelka Jurga Vileová vylíčila v knize skutečný osud svého otce. Spolu s ilustrátorkou Linou Itagakiovou tak odkrývá jedno z nejtemnějších období evropských dějin, sovětskou krutovládu, a vyzdvihuje lidskou odvahu a nezdolnost. Podobné bolestné rodinné příběhy o útrapách ve vyhnanství nosí v srdci většina Litevců. Kniha získala řadu cen v Litvě, mj. se stala nejlepší dětskou knihou roku 2018, i v zahraničí.

Samozřejmě jsem do knížky nakoukla. No je strašná, samozřejmě, ale zároveň krásná. Je to takový "napůl komiks", umírají tam lidi, děti i zvířata, žádné zapírání, ale zároveň je to napsané tak nějak hezky. Jsem zvědavá, co na ni řekne. A jestli se mu nebude líbit, tak teda... nevím. Přečtu si ji sama, asi :-) A jestli budu ještě někdy učit dějepis, tak se mi bude hodit.

pátek 22. července 2022

Týden s chlapama

 Dům je tichý, žádné štěbetání, nikde se neválí pastelky, papírky a odstřižky. Nikdo neujídá mrkev do polívky a nikdo se mi při vaření nemotá v kuchyni.

Proti smutku bojuju prací, a občas se mi podaří zapojit i chlapce. Skončila jsem se zavařováním okurek (letos 47 sklenic, míváme i víc, ale už na to kašlu.) 


Rybízu bylo letos málo, ale zbyla nám rybízová marmeláda z loňska, tak to snad bude stačit. Místo ní mám hromadu malinové a chystám se na višňovou. Pilně vařím jablečnou přesnídávku, ale letních jablek je letos zase tolik, že je určitě nezvládnu všechny zpracovat.
A mezi zavařováním vyřizuju věci ve městě (to umím jen já, jet do města jednou za měsíc, ale zrovna v nejteplejším dni v roce). Tak ale kontrola na rovnátkách byla objednaná už dlouho. Od ledna budeme mít doma oba chlapce s rovnátky, to bude paráda. 

Dnes má Magdí svátek, slavit teda budeme až v neděli. Ale dárky má připravené. Konečně dostane svůj telefon. Prý je už úplně poslední, kdo ho nemá. Pak jsem jí komplikovaně vybrala knížku. Sehnat něco, co je o něčem a má to nějakou literární úroveň, to je úkol hodný mistra. Odmítám takové ty pseudo knihy o ztracených štěňatech, jejichž sloh odpovídá úrovni Google překladače. Nakonec jsem si nechala najít další díl její oblíbené Fridy Nillson. Co jiného by taky měla v létě číst holčička pokřtěná Magdalena Hedvika než Léto s Hedvikou. 

Taky jsme s chlapci něco málo udělali na stavbě, a včera jsme si za odměnu zašli do hospody na pivo a kofolu. Stává se ze mě pivař, letos jsem si pivo dala už aspoň popáté. A večerním
posezením pod pergolou s pivem a mými chlapy jsem si odškrtla další důležitý prázdninový bod. 
I to čumění do levandule s popíjením ledového kafe několikrát proběhlo. 
Takže za mě - letos dobrý. A prosím pokračování v podobném duchu. 






středa 14. dubna 2021

Malá čtenářka

Jsem vášnivá čtenářka.
Když se začtu, mohli by vedle mě střílet z děla, říkala mi maminka. 
Oproti tomu můj muž je nediagnostikovaný dyslektik, který za život přečetl snad jen učebnice a skripta.
Takže jsme byli zvědaví, jak se geny namíchají a jací čtenáři budou naše děti. 

Samozřejmě jsme nenechali nic náhodě. 
Klukům jsem hodně četla, když byli malí, a pěstovala v nich lásku ke knihám, co to šlo.
Výsledek? 
Nejsou z nich úplně ignoranti, co se týká knížek, ale že by si jen tak četli, třeba před spaním, to se nestává.
Aspoň ne často. 

Zato Magdí!!!
Ona je moje kopie.

Číst se naučila sama.
My jsme ji nijak nevedli, aby četla, jenom když se ptala, co je jaké písmenko, tak jsme jí to samozřejmě řekli. 
A ona už v první třídě před Vánoci přečetla první knížku. 
(Nevěřila jsem, že se dítě může samo naučit číst! Ale mít takové doma je super.) 

A tak naše Magdí čte. 
Čte čím dál víc. 
Čte, když se nudí, čte, protože ji to baví. Ráno se třeba vzbudí v půl šesté a do šesti si čte. A pak si ještě zdřímne. A pak se vzbudí a čte. 
Čte si před spaním a čte si po obědě. 

A nebo si udělá čtecí hnízdečko na okně a čte si tam. 


Vlezla se na parapet i s rostlinkami. 


A co si nejraději čte? 
Dětskou klasiku, pohádky, pejska a kočičku. 
Vánoční knížky jsem vybrala z Portálu a všechny se jí líbily. Stejně jako Madynka. 
Děti z Bullerbinu naopak moc nezabodovaly. 
Ale přesvědčila jsem ji, ať jim dá ještě šanci. 
Tak možná někdy.... 



pátek 16. března 2018

Večerní cesty do světa fantazie

Snažím se dodržovat rituál společného večerního čtení.
Trošku nám to komplikuje fakt,
že kluci a Magdalenka mají už jiný vkus.
To teda měli vždycky, ale Magdí byla tak malá, že se musela podřídit:-)
Loni jsme přečetli celého Pána prstenů (i s Hobitem). 
Z domácí knihovničky už nám toho taky moc nezbývá.
A tak jsem vzpomněla na Letopisy Narnie.
Jako dítě jsem na ně narazila u bratránka,
a vůbec mě to tenkrát nechytlo.
Pak mi je dost lidí doporučovalo,
(třeba kněž při zpovědi loni na setkání v Olomouci:-)),
ale doma je nemáme a do knihovny jsme se pořád nemohli dostat.

Zachránilo nás uloz.to a Narnie v pdf.
A bylo to.
První tři díly jsme četli tři týdny.
Musím říct, že oproti Pánu prstenů
(nemůžu to nesrovnávat, však Tolkien s Lewisem byli kamarádi
a beztak ty příběhy taky srovnávali),
- tak oproti Pánu prstenů mi to přišlo takové suché.
Vyprávění není tak strhující, 
krajina není vylíčená tak malebně...
ale zase pro děti je lepší,
že příběhy jsou kratší, přímé
a nejsou tak strašidelné.


 Přečetli jsme tři díly a pak zkoukli filmy.
Knížka je teda vždycky lepší.
Na filmech je nejvtipnější, jak se natáčeli u nás,
takže vidět Petra, Lucinku a Zuzanu v Adršpachu,
to bylo jako by byli u nás v obýváku.
Tento týden jsme si dali díl čtvrtý.
A dobrý.
Baví to kluky a docela i Magdí.
Baví to mě.

Takže ty poslední tři díly jsme si půjčili v knihovně.
A teď už: za Narnii!!!!!!!!!!

středa 9. března 2016

Postní čtení

Vlastně to byl vánoční dárek, který pod stromečkem nevzbudil velké ovace.
Ale já věděla, že jeho čas přijde!
A přišel teď v postní době.

Knížek s biblickým tématem pro detektivy je víc.
(Vím ještě nejmíň o jedné.)
Začali jsme Ježíšovým příběhem.
Tip jsem dostala od samotného ředitele České biblické společnosti,
při rozhovoru na Radiu Proglas.

Měl pravdu.
Děcka to převelice baví.
Nejvíc hledat sovu.
A i já jsem se leccos dozvěděla.

Doporučujeme všem.




středa 3. února 2016

No jo, medvěd!

Marečkova první opravdová přečtená knížka.
Výborná!
Pro děti i pro předčítající rodiče.
Bavili jsme se všichni.
Doporučujeme!
Zápis do čtenářského deníku:



čtvrtek 12. listopadu 2015

Čtení na dobrou noc

Tento týden se úspěšně hrabeme z nemocí.
A já makám na různých "adventních projektech",
aby bylo všechno včas hotové
a advent mohl být prolnutý ztišením, klidem a rodinnou pohodou.
 
Snažím se číst dětem "aspoň 20 minut každý den".
Prozatím si vystačíme s knížkami z naší knihovny.
Jak kluci rostou, dovoluju si i něco jiného než pohádky a Ferdu Mravence.
Obrovským objevem mého dospívání byl málo známý Otakar Batlička.
Jeho povídky jsem hltala jako žákyně osmé třídy,
milovaly je děcka na táborech, kde jsme jim je četli před spaním,
a teď okouzlují i naše kluky.
Když čtu, tak málem ani nedýchají napětím.
Doporučuje deset dětí z pěti!

Magdalenku zatím Batlička moc nezajímá, ale lenošení pod dekou si ujít nenechá.


Jo vlastně, abych nezapomněla, ty knížky jsou vlastně Mirovy:-)