Sbohem základko podruhé

 A je to tady znova. Tentokrát se loučí Michal. Před devíti lety se nám povedlo překonat všechny nepřízně pracovnic PPP a získat pro něj papír o předčasném zaškolení, čehož jsme litovali jenom v ojedinělých případech. Ale on toho nelitoval nikdy: měl fajn třídu a v ní kamarády.

Loučení na obci naštěstí od loňska trochu upgradovali a bylo to emotivní a hezké. Aj slza mi ukápla, když jsem viděla třídní fotku z první třídy. No, ale náš chlapec není třídní mainstream, na konci se neobjímal ani neplakal (ani nechápal, proč všechny holky brečí) a odmítá jít na rozlučák. (No tak asi vzhledem k předpokládanému programu rozlučky mi to tolik nevadí.)

Malá Miriam loučení zpestřovala občasnými výkřiky a pochůzkami po obřadní síni, sorry jako, batole, loni to bylo jednodušší. 

A zase nám končí rodičovská parta, tentokrát hlavně parta matek. Skupina na Messengeru fungovala hlavně na sdělování úkolů před spuštěním školních Bakalářů, ale probíraly jsme i dárky pro učitelky, cestu na výlety a nakonec outfity na loučení. Bylo to s váma fajn, holky. 

No a tobě, náš milý absolvente, gratuluju k dosažení další mety vzdělávání a přeju ti hodně sil na cestě k maturitě! Jsme na tebe hrdí.

V luftě

 Minulý týden jsem se rozhodla, že si začnu užívat svoji rodičovskou dovolenou jinak než jen vařením, uklízením, praním a okopáváním záhonů. Vzala jsem to z gruntu, takže skoro každý den jsme byly s Mirinkou "v luftě", jak říkala babička, čili pryč z domu.

V pondělí jsme vzaly i Magdí a kola a vyrazili jsme za Lenkou, zkontrolovat druhý vrh štěňátek od Vlnky.

Úroda.

Mami, já si ho vezmu domů.

Naše štěňátko.

Denní dávka roztomilosti 

V úterý jsme daly mateřské centrum, ve středu odpoledne závěrečný koncert místní pobočky ZUŠ.

Sólo

A se souborem. Sbor jsem nefotila.

Ve čtvrtek jsme stihly očkování i setkání s Markét v Bozaku, plánované přibližně rok a půl. A v neděli rodinný výlet do Zoo ve Zlíně. 

Nebyly všechny ty akce úplně bez problémů a dokonalé, některé byly i dost vyčerpávající, nicméně budu pozitivní a detaily vynechám.

V zoo byla nejlepší japonská zahrada, na tom jsme se shodli, a Magdí se vyřádila v Lanáčku, který je zde poněkud rozlehlý, litovala, že jsme přijeli až odpoledne a nemohla tam strávit celé tři hodiny. Lidí samozřejmě mraky a ceny odpovídající inflaci, ještě že naši jsou už velcí a zodpovědní nebo mrňaví. Já jsem si dala kávový sorbet a úplně mě nenadchl teda. Taky jsme neviděli moc zvířat, protože bylo horko. Ale vydry a lachtani byli super.

Tento týden bude taky nabitý, tentokrát ne z vlastní vůle, tak snad všechno zvládneme ve zdraví. 

Létu a výletům zdar!

Léto

Kdy pro mě začíná léto?

Když si můžu vzít jenom šaty a sandále, potřebuju sluneční brýle, je mi špatně z toho, jak dlouho sedím na slunku, zahrádka kvete, jahody zrají, mám chuť na vodu s citrónem a ledem, obden musím vyrábět domácí nanuky a samozřejmě teploty venku se vyšplhají na určité teploty - a to se prý v tyto dny skutečně stane.

Poslední dny se jen tak převalují, jako obvykle furt vařím, peru a uklízím. Zpestřením bylo děkanátní setkání pro děti z náboženství, už tradiční akci jsme zvládli s Mirinkou a Michalem, měla jsem na starosti skupinku mých bývalých žáčků a bylo to tradičně moc fajn. 

Když mi chybí pedagogická práce 

Operetka Dvanáct měsíčků dokonale profesionální. Tleskám.

Miri a Dori.

Tři sta malých katolíků.

A nejlepší stanoviště zase ve sklepě!

Rozhodla jsem se bojovat s tím, že jsem přehnaně kritická, jak mi řeklo pár lidí v posledních dnech, a vůbec se nevyjádřím k tomu, jak jsme se na setkání a ze setkání přepravovali. 

Měli jsme plány na Noc kostelů, nicméně odpadla jsem a v devět hodin jsem už spala. Ctím režim batolete. Stejně tak celý víkend jsme strávili u domu a na zahradě. A z výše uvedených důvodů nebudu psát o tom, kde jsme v neděli nebyli ani proč jsme tam nebyli.

Michala sejmula nějaká hnusná viróza, moje vyděšená "já" už vidělo kdejaké strašné diagnózy včetně diabetes, nicméně dnes už vyrazil do školy a prý dobrý. 

A v sobotu jsem byla na srazu s gymplem. Od čtyř do půl jedenácté BEZ MIRIAM! Chůvy se osvědčily, můžu se vrátit ke svému bujarému nočnímu životu před mateřskou. Na úvod jsem si dala malé pivo a hlava se mi přestala točit až doma, tak asi tak. Příště si dám víno 😉

Víkend otevřených zahrad

Proběhl opět bez nás, ale  vás zvu na prohlídku té naší. Je malá, nejsou na ní žádné vzácné rostliny, není dokonale upravená a spousta detailů není dořešená. Stačí vám šedesát kroků, abyste ji celou obešli. Tak pojďte.

Začneme u právě kvetoucích zvonků.

Záhon převážně bylinkový a levandulový. 

Hvozdíky na odchodu.

U plotu letité pivoňky a dlužichy (asi). A mezi nimi jahůdky.

Lem zadní terasy.

Začíná zrát rybíz.

Jsme zase u zvonků. Sladěné s pivoňkami.

Bílá pivoňka.

Zase ty zvonky. 

Stinné zákoutí. Kapradina se srdcovkou, která letos úplně omrzla, ale pak z posledních sil znova rozkvetla.

Jediný strom na zahrádce je kroucená vrba vypěstovaná z proutku. Předloni vyvrácená větrem a opět narostlá.

Naše nové černé slepice.

Vedle pivoněk hrášek, cukety a rajčata.

Záhon u garáže. 

S nejkrásnějšími kosatci.

A kapradinou.

Záhonkový šik.

Kosatec s okrasným česnekem.

A už se vracíme k domu.

Salátek.

Růžička.

Máta v koši ze sběrného dvora.

A vešla se i heřmánková louka.

U mrkve si vesele kvete maceška.

A v pařeništi už jedou okurky a dýně.