Vyhlašuju jaro

Ještě v sobotu u nás sněžilo tak vydatně, že moje potřeba sněhu se až přeplnila. V neděli do tající břečky začalo pršet a déšť většinu sněhu přes noc zlikvidoval, takže pondělí bylo už velmi předjarní. 

Chtěla jsem jít odpoledne ven jenom pro balíček a vyvětrat Miri, ale najednou jsem stála v zahradě s nůžkami v ruce a už to jelo. Ostříhat trvalky, udělat místo sněženkám, s údivem hledět na rašící tulipány. 

Doma jsem uklidila ty nejteplejší čepice, Markovo oblečení na lyže i Magdiny brusle. Sáňky jsem vytáhla na půdu, hrablo na sníh schovala do garáže a ze skříně vylovila tenisky. Na zahradu jsme místo krmítka pověsili houpačku. 

Hurá, je to tady!

Must have foto každého jara.

Poslední sníh?

Kočičky.

Dnešní.

Největší radost. 

Únor

Každý rok v tomto období přemýšlím, jestli je horší leden nebo únor. Vzhledem k počtu dnů s mlhou jako z hororu letos vedl únor, ovšem aktuálně to dost vylepšil další sněhovou nadílkou a taky jarními prázdninami. Ty jsem si letos zvlášť užívala, protože od začátku měsíce zaskakuju za nemocnou kolegyni a ze dvou pracovních dnů se staly čtyři. A k seznamu předmětů, které jako správná "univerzální učitelka" zvládám učit, přibyl zeměpis.

Prázdniny jsem zahájila na dentální hygieně, umím si to prostě naplánovat. Seznam věcí, co bych měla stihnout, byl obsáhlý a roztříštěný a samozřejmě jsem ho celý nezvládla. Vyřídili jsme ale nějaké nákupy a další povinnosti, a pak už jsem se jenom snažila, abych úplně nevyřídila sebe. V pátek jsem si třeba dovolila strávit část dne čtením knížky, to byl tak veškerý prázdninový luxus. 

Na únoru mám vždycky nejradši, když končí. A vzhledem k tomu, že sněhu bylo letos dost (přestože padal postupně a mezitím roztál, takže na běžky to zase nebylo), už se otevřeně těším na jaro. 

Nové oblečení po Baru a Emi a koník z minulého tisíciletí.

V oblevě.

Furt dost sněhu.

Ještě víc sněhu. 

Tohle beru jako loučení se zimou.

Těšení na jaro z loukykvět. Fakt nevím, kam to zasadím, ale touha byla větší než rozum.

Ještě z ledna

 Letošní leden byl fajn, protože:

1. stále pouze poloviční úvazek 

2. slušné zimní počasí (ideálně příště prosím ubrat mrazu a přidat sněhu, slunce nechat)

3. Miri tři ze čtyř půltýdnů ve školce 

4. na začátku a na konci měsíce volno

Kromě toho:

- byli jsme na plese

- koupila jsem si kytku

- přečetla jsem několik knížek 

- kromě úklidu a přerovnávání jsem si párkrát prostě jen sedla uprostřed chaosu a nedělala nic

- byla jsem u kadeřnice 

- koupila jsem si novou zimní bundu a užívala si, jak se v ní hezky chodí a jak je v ní teplo

- potomci přinesli krásná vysvědčení 

- došlo mi, že letos nemusím žádné z dětí vypravovat na lyžák, ha ha.

- jinak jsem asi třistapadesátpětkrát poskládala puzzle, postavila domek z Dupla, namalovala kočičku a převlékla miminko. 

Ostatní události se s odstupem času zdají nedůležité. 

A teď hurá na únor!

Cesta do obchodu, když zrovna nebyl sníh.

Cesta do obchodu, když zrovna byl sníh.

Puzzle forever.

Na poradu. Místo oslavy narozenin. Domácí vlašák na domácí vece s mýma okurkama, co jsem zavařovala, a vajíčkem našich slepic. A tu krabici jsem taky dělala, ručně. Včera večer.

Oblečení od Danky a koník z minulého století.

Procházka skoro až na Holíkov. Hodně skoro.

Zima.

Rozkvetl mi hvězdník!!!