Proč asi.
Teda ne, ještě jsme to neprodali (ten dům nikdy, nikdy neprodám! prohlásil drahý, hlavně že mě na začátku uklidňoval, že ho prodáme, když to se stavbou nepůjde, hrubá stavba se prodává nejlíp, tam se vždycky vydělá.)
No ale nic se tam neděje.
No, skoro nic.
Střídavě je mi to jedno - mám jiných starostí dost, nebo mě to strašne štve, nebo mě to přímo deptá.
Sousedi vedle začali se stavbou o půl roku dřív, už asi tři roky tam bydlí, aktuálně mají plot i trávník i fasádu i terasu a staví zahradní domek.
Druzí sousedi naproti začali o rok později, nemají teda fasádu ani terasu, ale už od Vánoc bydlí.
Naproti začali se stavbou letos, už dělají stropy a my si s dětma říkáme: "Aha, další, co budou bydlet dřív než my."
Protože u nás furt nic.
Teda, abych nebyla úplně nespravedlivá - máme garážová vrata. Měla být už loni, jako všechno měla zpoždění, ale na jaře už byl dům zavřený.
Od té doby navrhuju, že vyklidíme boudu a že se může odvézt pryč, když už ji nepotřebujeme. Vyklidili jsme ji s klukama minulý týden, ale odvoz je v nedohlednu. Stejně jako odvoz našeho citrónka, který odešel do věčných lovišť.
Drahý nemá čas a chuť. A já jednak nemůžu dělat všechno, druhak je stavba především mužova záležitost. Já jsem žena vcelku tolerantní, ať si má tu stavbu jako hobby, ale říkám si vždycky, když se na mě sypou věci ze skříní nebo když se kluci hádají, kdo má na stole víc roztažené lokty a druhého utiskuje:
"Už to sakra dodělej, ten barák pitomej, nebo se rozvedu!" Což bych samozřejmě neudělala, každý vám řekne, že rozvod má přijít ve chvíli, kdy je o co toho druhého připravit.
Tak zde máme začarovaný kruh: jestli on s tím domem nezdržuje právě proto, abych se s ním nerozvedla!
A pak se na chvíli uklidním, doma jsme v létě bohatší o zahradu a terasu, plísně na zdech zmizí a dům se prohřeje. Buduju si novou zahrádku u stavby, na novou půdu ukládám věci, co by se k nám už fakt nevešly, ale vyhodit je nechci - třeba staré hračky nebo výkresy od děcek. A ta radost, když jsem zjistila, že navzdory nedokončené izolaci střechy věci v plastových boxech vydržely zimu v pořádku!
A drahý sice pořád ještě nedomluvil betonování podlah v přízemí (v dubnu je odvolal, chybělo mu pár hodin na dokončení příprav), ale postavil v patře tři příčky a dvě další založil. Domluvil elektrikáře, odpadáře a instalatéra. Nechal naprojekovat topení a nakoupil materiál. I ten třikrát zdražený podlahový polystyren už máme.
A naději máme, že se dožijeme kolaudace.
Ale prosím, neptejte se, kdy budeme bydlet. Ví to jenom Bůh.
 |
| Taky komín už máme. |
 |
| Až na půdu. |
 |
| A vyvýšené záhony s jahodami a malinami, kterými se snažím zakrýt tu betonovou hrůzu, čili sousední plot. |
 |
| A předzahrádku buduju. |
 |
| V pozadí garáž s novými vraty. |
 |
| Možná jsem k smíchu, ale slunečnice kvetou a jsou krásné. |
 |
| Stejně divizny. A levandule. |
 |
| Jak dlouho zde ještě budou? Hromady, auto a bouda? |
 |
| Na půdě. |