Bylo to léto u mně letos zběsilé, rychlé, deštivé, ne moc horké. Čtyřikrát bohužel.
Neužila jsem si koupání, horké večery ani dlouhé polední siesty.
Nespali jsme pod širákem.
Nebyli jsme s mužem nikde sami.
A já už zas v práci/ve škole a nepamatuju, že bych se někdy tak strašně netěšila.
Mám ráda podzim, moc, ale letos se mu bráním zuby nehty.
Chci ještě teplo, chci léto, chci sluníčko!
(Ano, vím, že příroda potřebuje vodu, ale ať taky chvilku prostě neprší, jo? Třeba aspoň týden bez deště!!!)
Od června jsem pořád ve stresu, už se to na mně podepisuje.
Bolí mě žaludek, minulý týden jsem úplně odpadla a dokonce proležela odpoledne v posteli!!!
Nevídáno.
Tak co?
Nacpu sem pár fotek ze zahrady.
Záhony by potřebovaly vyplet, srstky tradičně sežralo padlí, jostu a černý rybíz jsem nezvládla otrhat, ostružiny jsou jakési zdechlé a zaschlé (v tomto počasí?).
Aspoň že švestek je letos tak akorát, něco jsem nasušila, pár sklenic zavařila, dvakrát udělala povidla a pár koláčů - ideální množství, prosím za rok stejně, jo?
Největší statečnost letošního léta bylo nechat shnít poslední část letních jablek,
těch bylo pro změnu strašně moc.
Letos jsme vypěstovala svůj první česnek.
Prostě jsem ho na jaře zasadila mezi jahody, které byly dost mrzké,
a on prostě vyrostl a je vcelku pěkný!
Okurek mám hromadu, cuketu mám v takovém houští, že čas od času objevím nějakou přerostlou.
A letničky, to už je klasika: slézovky, krásenky, černucha, ostálky a slunečnice.
Konec léta taky znamená zásobit se dřevem.
Ještě že na to máme pracovníky. Už je zaučená i ta nejmladší.
